Na podnik insertní kanceláře a prodejny lístků lze vésti exekuci vnucenou správou (§ 341 ex. ř.)Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhající strany na zpeněžení zabaveného podniku živnosti insertní kanceláře a ústřední prodejny vstupenek do divadla, biografů atd. vnucenou správou proto, že podnik není veden aspoň se 4 pomocnými silami.Soud rekursní změnil toto usnesení a povolil vnucenou správu podniku toho v úvaze, že živnost insertní kanceláře a prodejny lístků nebyla prohlášena za koncesovanou (§§ 15 a 23 živnost. řádu), ani nenáleží k živnostem řemeslným, nýbrž jest živností volnou.Nejvyšší soud potvrdil toto rozhodnutí z těchto důvodů:Pokud spatřuje rekurent nesprávnost napadeného usnesení v tom, že povolena byla na jeho podnik insertní kanceláře a prodejny lístků exekuce vnucenou správou (§ 341 ex. ř.) přes to, že podniky tyto jsou živnostmi koncesovanými, dovodil správně rekursní soud, že tato okolnost není na závadu povolení vnucené správy oněch podniků rekurentových, protože nejde o živnostenské podniky, к jichž nástupu jest třeba zvláštní způsobilosti (§ 23 živn. ř.), a toliko u těchto podniků, a to ještě pokud nejsou rozsahu v § 341 ex. ř. uvedeného, jest exekuce vnucenou správou podle tohoto § nepřípustna. Vývody rekurentovy v tomto směru nejsou tudíž opodstatněny. Ani okolnost, na kterou rekurent také ještě poukazuje, že prý při insertní kanceláři záleží na jeho osobních vlastnostech a důvěře zákazníků a že vnucenou správou hrozí tomuto podniku zkáza, nemohla býti důvodem, aby povolení vnucené správy bylo odepřeno. Podle zákona (§§ 330—344 ex. ř.) tato okolnost překážkou povolení vnucené správy podniku není, nevýnosnost podniku mohla by býti důvodem zastavení exekuce (§ 129, 2. odst. ex. ř.). Poukázati jest i k tomu, že povinnému vnucenou správou není vzata možnost, aby se za souhlasu správce na vedení podniku súčastnil (§ 99 a 334 ex. ř.).Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 5. května 1925 č. j. R I. 341/25.