Č. 3338.

Státní zaměstnanci: Není nároku na to, aby doba, která se stát. zaměstnanci započítává již jednou jako doba služby civilní, byla započtena ještě podruhé jako doba služby vojenské.
(Nález ze dne 8. března 1924 č. 4019).
Věc: Antonín S. v U. proti ministerstvu financí o započítání vojenské služby válečné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zem. fin. řed. v Brně z 26. února 1921 vyřízena byla přihláška st-lova na zařazení dle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. tím způsobem, že st-1 zařazen byl na základě celkové služební doby, započítatelné pro zařazení a postup v dosavadním jeho služebním poměru, činící 28 roků 5 měsíců, dnem 1. ledna 1921 do 2. plat. stupně VII. hodn. třídy s podotknutím, že mu pro postup do vyšších požitků zbývá 5 měsíců.
V podání z 21. února 1922 poukázal st-l na ustanovení § 12, odst. 2 nař. č. 666 z roku 1920 a uvedl, že žádal, aby mu započtena byla doba, jež připadá na jeho službu válečnou, kromě již započtených válečných semestrů a služby v ruských legiích a dovozoval, že zem. fin. řed. započetlo dosud jen službu v ruských legiích od 1. července 1918 do 31. prosince 1919 (18 měsíců) a ze služby od 1. srpna 1914 do 1. července 1918 (47 měsíců) jen válečná půlletí 30 měsíců, tak že zbývá 17 měsíců nezapočtených. Podání toto vyřídilo zem. fin. řed. výnosem z 2. března 1922, jímž bylo st-li sděleno, že započtení jeho služební doby bylo pro- vedeno takto: skutečná státní služba od 1. listopadu 1898 do 31. pro- since 1920 činí 22 r. 2 měs., leginoářská služba 2 r. 9 měs. — od 1. července 1918 do 31. prosince 1919, válečná pololetí dle zák. v. 457/ 19 2 r. 6 měs., presenční služba vojenská od 1. října 1897 do 30. září 1898 1 r. Činila tedy služební doba st-lova před 31. prosincem 1920 28 r. 5 měs.
Rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut.
Stížnost vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost, poněvadž bylo st-li z válečné služby, kterou konal od 1. srpna 1914 dc 1. července 1918 započítáno pouze 30 měsíců, ač mu dle § 12, odst. 2 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. a § 14 zák. ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb. náleželo započítati celou efektivní službu válečnou. St-1 domáhá se tedy stížností toho, aby mu z válečné služby konané od 1. srpna 1914 do 1. července 1918 započteno bylo 17 měsíců.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Při propočítání služební doby dle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 a nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. jde o zjištění doby započítané nebo započítatelné pro zařadění a postup — nikoliv o služební dobu započítatelnou do pense. Není sporno, že st-l vykonav presenční službu vojenskou od 1. listopadu 1898 jest ve státní službě a že z této státní služby nevystoupil, když v době mobilisace od 1. srpna 1914 do 10. května 1920 byl v činné službě vojenské.
Ve smyslu § 30, odst. 4 služ. pragmatiky a nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. čl. II. musela mu tedy služba státní býti započtena celá — totiž i doba, po kterou od 1. srpna 1914 do 10. května 1920 konal činnou službu vojenskou. Nárok však, aby st-li tato služba vojenská byla zcela nebo částečně započtena po druhé, není zákonem odůvodněn, neboť z celé soustavy nař. č. 666/20 jde, že služby tuto uvedené lze započítati jen po sobě, nikoliv vedle sebe, pokud není něco jiného zvlášť ustanoveno, že proto nárok na započítání vojenské služby zásadně má jen osoba, která v době služby té státním zaměstnancem ještě nebyla, jako to bylo u st-le, když sloužil jako jednoroční dobrovolník.
Proto byla stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 3338. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 762-763.