Č. 2905.

Domovská příslušnost (Slovensko): Je placení činžovního haléře »přispíváním k obecním břemenům« ve smyslu §u 10. zák. čl. XXII: 1886?
(Nález ze dne 23. listopadu 1923 č. 19 886).
Věc: Max H. v Bratislavě (adv. Dr. Jan V. Keller z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství a domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl ministr pro Slov. žádosti st-lově za uznání, že st-l nabyl dnem 31. prosince 1909 domovské příslušnosti v Bratislavě a že se stal proto dnem 28. října 1918 státním občanem čsl. z těchto důvodů:
Žadatel tvrdí, že nabyl v městě Br. dnem 31. prosince 1909 domovské příslušnosti podle ustanovení §u 10 zák. čl. XXII z r. 1886 a opírá toto svoje tvrzení o tu okolnost, že od roku 1906 platil činžovní haléř a v letech 1907, 1908 a 1909 obecní přirážky. Pokud se týče placení činžovního haléře, není možno považovati placení to za přispívání k břemenům obecním, která má na mysli § 10 zák. čl. XXII z r. 1886 a to z toho důvodu, že činžovní haléř nestihá přímo nájemníka, ale že naopak zdaněným subjektem při činžovním haléři je subjekt státní domovské daně, t. j. majitel resp. uživatel domu. To jest zřejmo z normativního nařízení města Br. z 5. srpna 1918, kterým bylo upraveno vybírání činžovního haléře. Když tedy je nemožno považovati toto placení činžovního haléře za přispívání k obec. břemenům se stránky nájemníka, neprokázal žadatel, že by byl nepřetržitě po předepsanou dobu 4 roků k břemenům města Br. přispíval a nebyly proto u něho splněny podmínky nabytí domovské příslušnosti do 31. prosince 1909 dle §u 10 zák. čl. XXII z r. 1886. Poněvadž pak žadatel neprokázal, že nabyl domovské příslušnosti před 1. lednem 1910, nemůže býti ve smyslu §u 1 č. 1 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 Sb. považován za čsl. státního občana a je proto i nemožno žádosti jeho za uznání čsl. státního občanství vyhověti.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou. Sporná jest jen otázka, je-li placení činžovního haléře přispíváním k obecním břemenům ve smyslu §u 10. zák. čl. XXII z r. 1886. Žal. úřad to popírá, vycházeje z právního názoru, že činžovní haléř nestihá přímo nájemníka, nýbrž že jest při něm zdaněným subjektem majitel resp. uživatel domu. Na odůvodnění tohoto názoru dovolává se nař. rozhod- nutí normativního nařízení města Br. z 5. srpna 1918. Toto nařízení vstoupilo však podle svého § 8 v platnost se zpětnou účinností jen od 1. ledna 1917 a nelze ho tedy na tento případ, při němž jde již o dobu od roku 1907 do roku 1909, používati. V té době byl v platnosti nájemní statut města Br. ze dne 5. února 1900, vyhlášený dne 2. července 1900. Posl. odst. §u 4 tohoto statutu stanoví výslovně, že jsou činžovní haléře samostatným břemenem, stihajícím nájemníka, jenž je musí zaplatiti i tehdy, když to nebylo zvláště vymíněno. § 13, odst. 2. zák. čl. VI z r. 1909 pak ustanovuje, že částky, jež jako obecní daně platí nájemník jménem činžovního haléře nebo z titulu jiné obecní daně z bytu, nenáležejí k hrubému výnosu, tvořícímu základ pro domovní daň činžovní tehdy, když pronajímatel tyto částky zvláště vykáže, nebo ve svém činžovním prohlášení uvede, že jsou již zahrnuty v přiznaném hrubém výnosu s vedlejšími poplatky. Z obou těchto ustanovení vyplývá zřejmě, že v letech 1907—1909 nebyl subjektem činžovního haléře majitel resp. uživatel domu, nýbrž nájemník a že tedy názor žal. úřadu není správný. Pak nezbývá však než nař. rozhodnutí, spočívající jedině na tomto nesprávném názoru, zrušiti podle §u 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1051-1052.