NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 1

Služebnost pastvy.

I. Část všeobecná.
Vzhledem k povšechné zásadě § 354 o. o. z., dle něhož může vlastník věci touto dle své libovůle nakládati a každého jiného z podobného nakládání vyloučiti, dlužno i vlastníkovi pozemku neobmezené právo zaručiti, by své pozemky dle své libovůle jakýmikoliv plody osázel a tak dle svého nejlepšího zdání pokud možná největšího užitku docílil; ovšem přísluší mu volnost ta potud, pokud jinému pořadem práva nebude právoplatně přiznána služebnost pastvy, jíž on se i proti vůli vlastníka pozemku domáhal (min. nař. ze dne 24. července 1857 č. 6436). Dle nejv. rozh. ze dne 25. ledna 1819 a 2. května 1831 může vlastník pozemku na svých rolích a lukách svůj vlastní dobytek pásti, zakázáno je však bezvýminečně a v každou dobu roční pásti na rolích a lukách, děje-li se tak proti vůli vlastníka, leč že by pastva taková byla dovolenou na základě smluv soukromých, urbářů neb jinakých důvodů právních. Pastvu jednotlivých kusů dobytka nezakazovalo však dolnorakouské místodržitelství (výn. z 28. listopadu 1853 č. 36806) hledíc k tomu, že hospodářské a místní poměry v zemi jsou velmi různé a menší držitelé jsou nuceni tam, kde není pastvy stádní, dobytek svůj jednotlivě na provaze pásti, chtějí-li ho si zachovati. Ježto však škodlivé účinky pastvy jednotlivé v ohledu národohospodářském jsou všeobecně uznány a ježto dále školní mládež je tím od návštěvy školní zdržována a snadno se demoralisuje, nařídil cit. výnos, že jsou okresní úřady povinny pečovati poučováním a vlivem svým na představené obcí, by dle přípustnosti místních poměrů byla pastva jednotlivá obmezena, pastva pak v dobu noční nebudiž vzhledem k platným předpisům policejním dovolena.
II. Služebnost pastvy (servitus pascendi) je služebnost, dle níž je držitel pozemku oprávněn dobytek ku vzdělání pozemku potřebný na cizí půdě pásti.
1. Z povahy a podstaty každé služebnosti (§ 484 o. o. z.) plyne, že služebnost pastvy zpravidla nevylučuje vlastníka pozemku služebného od spolupastvy (jus compaxendi) a proto nelze brániti vlastníku pozemku služebného, by neužíval pozemku přes právo služebnosti na něm váznoucí, zejména by ho neužíval hospodářsky tak jak je v zemi zvykem, pokud jen tím neruší podstatu pozemku, leda že by se služebností pastvy spojeno bylo právo zakazovací, dle něhož může oprávněný brániti vlastníku pozemku něco činiti, co by tento jinak jako vlastník činiti mohl, na př. jiné plody sázeti, úhorem pole nechati ležeti.
2. Oprávněný nesmí dobytek na pastvě bez dohledu nechati, nýbrž musí jej dohledu pastýře svěřiti a vůbec veškerá opatření k uvarování škody učiniti. Nebyl-li smluven druh dobytka pastevního, zahrnuje pastva každý druh dobytka, jenž nevadí vzdělávání pozemků k pastvě určených, tedy zpravidla dobytek tažný, hovězí a skopový, též hlavně t. zv. dobytek hnaný (osli, mezci, koně). S těmito povšechnými zásadami shodují se celkem §§ 498—502 o. o. z., které jednají o služebnosti pastvy.
3. Ze zvláštních předpisů o. o. z. uvésti sluší tyto:
a) Nebyl-li určen při nabytí služebnosti pastvy druh a počet dobytka hnaného, dále čas a míra požívání, chrání je pokojné 301eté držení (§ 498 o. o. z.);
b) měnil-li se počet dobytka v posledních 3 letech, připustí se k pastvě průměrný počet posledních 3 let;
c) nelze-li ani takto počet zjistiti, vezme se slušný zřetel k povaze pastvy a nelze připustiti více dobytka, než kolik ho může přezimovati z píce vytěžené na pozemku panujícím. Dobytek vepřový se do určitého počtu nevčítá (§ 500 o. o. z.);
d) doba pastvy řídí se místním obyčejem, pokud se mu neodporuje, avšak nikdy nesmí pastva brániti neb stěžovati hospodářství uspořádané předpisy politickými (§ 501 o. o. z.).
III. Pastva lesní nedovoluje se v místech určených ke zmlazení lesa, kde by pastevní dobytek škoditi mohl nynějšímu nebo budoucímu mlází (zahájené plochy); v ostatních místech lze jen tolik dobytka pásti, kolik ho tam najde potřebnou výživu. Paseky obnášejí zpravidla při hospodářství na vysoký les aspoň 1/6, při hospodářství na nízký a střední les nejméně 1/5 veškeré plochy lesní. Majitelé lesa a osoby k pastvě oprávněné vzdalujte dobytek pastevní od pasek buď pastýři neb jinakým vhodným způsobem. Dobytek sluší, pokud je to možným, pásti společně, ne jedno- tlivě. Dobytek buď honěn na pastvu i oklikami, pokud to šetření lesa vyžaduje (§ 10 les. zák.; ostatně viz čl. Lesy). Zvláštní předpisy o plochách zahájených vydalo přímořské místodržitelství vyhláškou z 29. září 1874 č. 11629. Dle těchto předpisů nevztahuje se hájení na lesy dorostlé, nýbrž vztahuje se na mladé lesy a na plochy к zalesnění určené, hlavně však na všechny části znova vysázené a sice potud, pokud mlází dobytkem nemůže již býti poškozeno neboť sbírání lesních plodů je přípustno jen tehdy, když to není na ujmu lesu.
IV. Ustanovení policejně-trestní.
Bylo-li pole zvířaty poškozeno, zabaví zvířata přísežný personál polní pro poškozeného (§ 1321 o. o. z., viz §§ 18 — 20 min. nař. z 20. ledna 1860 č. 28 ř. z. a čl. Zájem soukromý). Pasení dobytka mimo uzavřená a ohraničená místa dovoluje se jen za vhodného dohledu; pasení na provaze je zakázáno. Je-li obava, že dobytek vejde na cizí pozemek neb že poškodí cizí pole, budiž k pevným předmětům uvázán. Vyhánění dobytka na pastvu a domů smí se díti jen ve dne. Honění a pasení dobytka na cizím pozemku je dovoleno jen s výslovným povolením majitele pozemku, ovšem zvláštní důvody právní se tím neporušují (ostatně viz čl. Pych polní). Neoprávněné honění dobytka do cizích lesů, vykonávání pastvy lesní na jiných, než k tomu určených místech a v jinou dobu, stíhá se co pych polní (viz §§ 61 — 67 les. z. a čl. Lesy a Právo lesní.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Služebnost pastvy. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 478-480.