K odůvodnění náhradního nároku podle § 394 ex. ř. — který tvoří výjimku ze všeob. zásady § 1295 obč. z. — stačí prostě skutečnost, že povolené prozatímní opatření ukázalo se neoprávněným.

Okresní soud v B. povolil na návrh K. S. usnesením z 30. července 1924 prozatímní opatření správou pachtovních práv, vložených pro F. Z. na usedlosti čp. 10 v P.
Rekursním soudem v T. bylo ono prozatímní opatření zrušeno a nejvyšší soud potvrdil usnesení rekursního soudu.
Jelikož tak prozatímné opatření povoleno bylo bezdůvodně, žádal F. Z., aby mu proti K. S. byla přisouzena podle § 394 ex ř. náhrada škody penízem 10 000 Kč.
Prvý soud neshledal v daném případě podmínek § 394 eх. ř. a návrh F. Z. usnesením z 3. listopadu 1924 zamítl.
Krajský jako rekursní soud v T. vyhověl stížnosti F. Z., zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, aby — až usnesení rekursní nabude moci práva — v jednání pokračoval. V důvodech mimo jiné uvedl:
Podle § 394 ex. ř. má strana, k jejímuž návrhu proz. opatření bylo povoleno, poskytnouti náhradu odpůrci za všechny škody prozatímným opatřením jí způsobené tehdy, když buďto nárok ohroženou stranou tvrzený pravoplatně se odepře, anebo když žádost jinak objeví se jakožto neodůvodněná.
V tom, že proz. opatření bylo povoleno pro nedostatek zák. podmínek neprávem a právoplatně bylo zrušeno, spatřovati sluší nedůvodnost žádosti K. S. o povolení proz. opatření a bylo, poněvadž dán jest tu předpoklad § 394 ex. ř., věcí soudu exekučního, aby o náhradních nárocích jednal a výši jejich vyšetřil.
Toho však prvý soud, maje mylně za to, že není tu vůbec předpokladu k požadování náhrady, neučinil a sluší proto výši náhradních nároků vyšetřiti, z kteréž příčiny usnesení I. soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud nevyhověl podané stížnosti dovolací z důvodů :
Podle předpisu § 394 ex. ř. jest, jak soud rekursní v napadeném usnesení již vyvodil, povinen ten, na jehož návrh proz. opatření bylo povoleno, nahraditi odpůrci majetkové újmy, když žádost o povolení proz. opatření i jinak ukázala se neoprávněnou.
Z toho plyne, že důvod, pro který proz. opatření ukázalo se neoprávněným, pro nárok odpůrcův na náhradu ve smyslu § 394 ex. ř. jest nerozhodným, že nárok ten nelze posuzovati podle 30. hlavy ob. zák., nýbrž jediné podle ustanovení § 394 ex. ř., které tvoří výjimku ze všeobecné zásady § 1295 obč. zákona.
V důsledcích toho nelze přisvědčiti mínění stěžovatelovu, že není odpůrci náhradou povinen, ježto nejen nárok, o jehož zajištění žádal, nýbrž i nebezpečí osvědčil, takže jeho návrh na povolení proz. opatření všechny věcné předpoklady zákonné obsahoval a jenom proto byl zamítnut, že nárok ten uznán byl soudy za nárok peněžní, pro který jím volený prostředek (správa pachtovních práv) podle § 379 ex. ř. uznán byl nepřípustným, na čemž jej žádná ani sebe menší vina nestíhá, zvláště když později k zajištění jeho nároku 50 000 Kč na témže skutkovém podkladě proz. opatření správou těchže pacht, práv bylo právoplatně povoleno.
Poněvadž pro nárok odpůrcův na náhradu podle § 394 ex. ř. je nerozhodno, proč navržené proz. opatření ukázalo se neoprávněným, nýbrž k odůvodnění tohoto nároku odpůrcova stačí prostě skutečnost, že povolené proz. opatření ukázalo se neoprávněným, byla věc rekursním soudem správně posouzena a dovolacímu rekursu úspěch musel býti odepřen.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 4. srpna 1925 čís. j. R. I 589/25-1. Dr. Žemlička.

Citace:

K odůvodnění náhradního nároku podle § 394 ex. ř. – který tvoří výjimku ze všeob. zásady § 1295 obč. z. – stačí prostě skutečnost, že povolené prozatímní opatření ukázalo se neoprávněným.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 17, s. 576-578.