Upevňování německého národního živlu.Pro právníka jest velmi poučné sledovati vývoj a zdokonalování myšlénky, podle níž všechno právo jest ve službách národa. V dobách válečných jsou zásahy do soukromého vlastnictví něčím zcela běžným.Takovým případem jsou jednak normy protižidovské, jednak normy vydávané v připojených územích, na př. podle »Der Neue Tag« z 21. února 1940: Zmocněnec pro 4letý plán generál polní maršál Göring právě nařídil, aby všechny zemědělské a lesní hospodářské podniky a nemovitosti, které leží v připojeném východním (polském) území a v den 1. září 1939 nebyly ve vlastnictví osob německé národní příslušnosti, byly veřejně obhospodařovány.To platí pro všechny podniky a nemovitosti, ať byly předtím již říšským komisařem pro upevňování německého národního živlu (Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums) zabaven v či nikoli. Veřejnému obhospodařování podléhají také příslušenství a plody, jakož i všechna práva, pohledávky, účasti a zájmy jakéhokoliv druhu, sloužící podniku nebo nemovitosti, anebo k nim příslušející. Veřejné obhospodařování bude prováděti říšský ministr výživy prostřednictvím generálního správce (Generalverwalter), který jest vázán na jeho pokyny. Generalverwalter sám pozemky zciziti nesmí. Říšský ministr výživy se zmocňuje, aby nařídil, že jmění, které má býti veřejně obhospodařováno, musí býti do určité lhůty přihlášeno. Maření nebo obcházení veřejného obhospodařování jest stíháno v těžších případech až káznicí. Předpisy tohoto nařízení neplatí pro jmění dřívějšího polského státu, pro jehož správu platí zvláštní nařízení o zajištění. Prováděcí a doplňovací předpisy jest oprávněn vydávati řišský ministr výživy v souhlase s Reichskommissarem für die Festigung deutschen Volkstums.