NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Služebnosti horní
záležejí v tom, že je podnikatel hor povinen za přiměřenou záplatu něco ve prospěch sousedního podnikatele hor snášeti, pokud tím jeho vlastní hory netrpí neb nejsou ohroženy (§ 191 hor. z.).
I. Podstata a význam služebností horních.
Služebnosti horní spočívají v zásadě povšechně uznané, že dle práva horního dlužno zřetel vzíti vedle prospěchů jednotlivce i k zájmu veřejnému. Podnikatelé hor jsou zavázáni ku vzájemné pomoci a sice nejen pro případ nouze, nýbrž i ve všech těch případech, v nichž má býti rozvoj hornictví podporován nebo provozování jeho usnadněno. Již staré řády horní a zvyklosti horní XVI. století, tak zvláště horní řád Jáchymovský, uznaly tento závazek podnikatele hor naproti sousednímu majiteli hor. Platí tudíž v právu horním již ode dávna povšechná zásada, že díla mohou, pokud tím držiteli není bráněno v provozování hor a provozování jiného díla je tím usnadněno neb podporováno, navzájem spoluupotřebiti svých zařízení, strojů a staveb horních, arciť za přiměřenou záplatu. Tímto způsobem vytvořil se obligatorní poměr mezi sousedními horami, který je odůvodněn jednak nutností povšechně uznanou, jednak důležitým požadavkem rationelního provozování hor. Zde vystupuje v popředí zásada o. o. z., že nutno v zájmu obecného dobra obětovati svou vlastní věc (§ 365 o. o. z.) a to tím více, ježto nikde jinde nejsou podnikatelé a dělníci tak odkázáni na vzájemnou podporu a pomoc, jako právě při hornictví. Stálý boj horníka s nebezpečnými živly, jeho odloučenost od každé jiné pomoci lidské podmiňuje nezbytně obsáhlejší přispění, než jak toho třeba při jakémkoliv jiném podniku; proto vzaly již nejstarší řády horní na tento důležitý moment vzájemné pomoci patřičný zřetel. Též vynikající důležitost hornictví pro zájem veřejný vyžaduje, by mu byly všechny prameny po- mocné otevřeny, jimiž by výtěžek hornictví, beztoho značně měnlivý, mohl býti usnadněn a zachován. Je nepopřeno, že jsou poměry hornictví takové, že pokračování neb ulehčení provozování bylo by možným, kdyby nebylo sousední podzemní pomoci, jen pomocí nákladných, mnoho času a práce vyžadujících úvodů, kdežto spoluupotřebením sousední stavby, pokud se sama tím nepoškozuje, je často rychlá a levná pomoc po ruce (viz motivy k hor. z.).
Služebnosti horní vykazují povšechně týž ráz jako služebnosti upravené o. z. o., že totiž povinen jest držitel hor ve prospěch sousedních hor něco snášeti, liší se však od obecných služebností
a) tím, že horní služebnosti nezavazují k opomenutí nějakému ve prospěch jiného podniku horního a
b) že lze služebnosti horní vždy jen proti přiměřené záplatě vykonávati. O. o. z. připouští požívání (ususfructus) závodu horního, stanově, že přísluší poživateli za šetření platného řádu horního docílený čistý výtěžek z podílů závodu horního (§ 511 o. o. z.). Tato služebnost požívání není však pojmem horního práva, nýbrž je pojmem obecnoprávním a nelze o ní tedy mluviti jako o služebnosti horní ve vlastním slova smyslu. Podstatný moment služebností horních spočívá tudíž v tom, že jsou výslovně stanoveny v zákoně horním a jeví se co povinnost jednoho držitele hor naproti druhému, ježto není v zájmu veřejném toliko bytí, nýbrž pokud možná nejhospodárštější upotřebení hor a pokud toto může podporováno býti s použitím cizích hor, bez jich ohrožení, je tato pomoc jedněch hor naproti druhým rovněž v zájmu veřejném.
II. Druhy služebností horních.
Horní služebnosti záležejí v tom:
1. že dovolují sousedním oprávněným k horám upotřebení štol, šachet, těžných, větracích strojů a strojů vodu vážících, stezk horních a kolejnic, mostů a stezk a že
2. dopouštějí za účelem výhodného provozování hor cizím dolům ve svém poli pomocnou stavbu zakládati neb stavby pomocné k jiným dolům náležité neb samostatné svými měrami dolovými vésti (§ 191 lit. a, b hor. z.).
III. Zákonné podmínky výkonu služebností horních:
1. Hory nesmí tím trpěti aneb v nebezpečí býti uváděny, nesmí na př. býti upotřebením hor horám přiváděny škodlivé vody, nebezpečné nebo třaskavé větry; doly uhelné nesmí býti ohroženy nebezpečím požáru, strže atd. Má-li podnikatel hor takové obavy, chtěje zameziti vykonávané služebnosti, a odporuje-li tudíž výkonu služebností horních, musí tyto okolnosti přesně prokázati.
2. Záplata poskytnutá za snášení služebností musí býti přiměřená, by tím snášející podnikatel hor byl úplně odškodněn.
IV. Nabytí služebností.
Služebnosti horní mohou dvojím způsobem býti nabyty:
1. Smlouvou: Účastníci mohou při zřizování služebností úmluvu uzavříti, jež vztahujž se též na případnou náhradu. K platnosti takové smlouvy je však třeba, by horní úřad potvrdil jednak nutnost zřízení takové služebnosti jednak přiměřenost odškodného. Horní hejtmanství udílí potvrzení toto po zralém uvážení všech okolností a sice z toho důvodu, poněvadž smlouvy takové jeví právní účinek též proti věřitelům hypotekárním (§ 197 hor. z.) a i v případech konkursu a exekuce mají přednosť před pohledávkami věřitelů hypotekárních (§ 268 hor. z.). Z toho důvodu dbej toho horní hejtmanství, by nebyla podobným obtížením jednotlivých hor, přiznáním přepjatých náhrad úplně zrušena neb přespříliš ohrožena správně nabytá hypotekární práva věřitelů, což by bylo na ujmu veřejnému úvěru hornictví. Musí tudíž horní hejtmanství k tomu přihlížeti, by takové úmyslné klamání zamezilo a tím překazilo obtížení hor takovými břemeny, aniž toho potřeba byla prokázána a shledána (§ 99 provád. nař.). Úřad horní je tudíž jednak strážcem zájmu veřejného, jednak znalcem, který zkoumá plán a jeho provedení ku všestrannému prospěchu.
2. Rozhodnutím úřadu horního: Nemohou-li se účastníci o zřízení služebnosti dohodnouti, rozhodne úřad horní o služebnosti a jejím obsahu a určí, přibrav znalce, náhradu s výhradou pořadu práva (§ 194 hor. z.). Úřad horní intervenuje tudíž:
a) popírá-li jeden podnikatel hor nutnosť zříditi služebnost horní,
b) trvá-li vlastník panujících hor přes zmařený pokus o narovnání, na služebnosti,
c) nemohou-li se strany dohodnouti o záplatě,
d) bylo-li si v tom směru stěžováno u horního hejtmanství. K této stížnosti nařídí horní hejtmanství ohledání zúčastněných hor a dá vyšetřiti, přihlížejíc k požadavkům uspořádaného, hospodářského a usnadněného hornictví, dále ke druhu a způsobu, pokud možná neškodného spoluužívání, technické a hospodářské poměry, jakož i pohnutky práva i slušnosti k posouzení a vyměření odškodného. Jde-li o zřízení obsáhlé nebo dlouho trvající služebnosti a o užívání nákladných a velké opatrnosti vyžadujících zařízení provozovacích, přibéře horní hejtmanství vždy dva zkušené a důvěry požívající znalce a dá vyšetřiti kromě okolností již uvedených též opatrnosti a podmínky, za kterých je možným spoluužívání pro pozemek služebný nejméně obtížné a neškodné, dále poměr výtěžku k nákladům provozovacím a udržovacím sloužících předmětů, posléz přiměřený příspěvek (§ 100 prov. nař.). Při těchto šetřeních a při rozhodování o zřízení služebnosti horní měj úřad horní opět na mysli, že lze zříditi služebnost horní předkem jen z ohledů veřejných a že se dále nikdo nesmí obohatiti cizím statkem. Horní úřad nalezne tudíž na zřízení služebnosti horní, když je některá ze služebností v § 191 hor. z. uvedených nezbytně nutnou pro hory sousední; zamítne však žádané spoluužívání co nepřípustné, když služebné hory by tím utrpěti mohly skutečnou ujmu v provozování (přerušení práce dolové, odvodňování neb větrání), nebo by vzniknouti mohlo nebezpečí (pro jich havírny, porubiště, pro pojištění dolů, pro stroje a pod.), neb když prospěch pro doly panující vzcházející není v žádném hospodářském poměru s obtížením dolů služebných — neb konečně když spoluužívání není následkem jiných opatření nezbytným. Všechny zřízené nebo přiznané služebnosti horní buďte zapsány do knihy propůjček a sice jak při horách služebných tak i panujících.
V. Výše záplaty:
1. Za spoluužívání štol, šachet, strojů těžných, větracích a vodu zdvihajících může majitel hor služebných žádati poměrný příspěvek k nákladům provozovacím a udržovacím, a příspěvek pomocný (Hilfszins), který však nepřesahuj 10% nákladů provozovacích panujícímu statku dle prokázání ušetřených (§ 195 hor. z.).
2. Doprava výtěžků horních nebo potřeb na cizích železnicích dolových neb jinakých ústavech dopravních musí býti držiteli hor služebných k jeho žádosti ponechána a dlužno mu za to dáti náhradu dle vlastních nákladů dopravních s přirážkou nejvýš 50%, za dolní náklady a mimořádné příhody. Poměr příspěvku řídí se tudíž velikostí spoluužívání. Aby určena býti mohla nejvyšší mez příspěvku pomocného, jsou za měřítko vzaty náklady provozovací, jež by majitel panujících hor bez této pomoci musil vynaložiti, by provedl lezbu, vrchní dopravu, větrání neb odvodnění na svých horách.
VI. Nároky náhradní proti držiteli hor panujících.
Byla-li výkonem služebnosti horní způsobena nějaká škoda, platí podobné předpisy, které v tom směru obsahuje o. z. о. V souhlase s § 1313 o. o. z. zodpovídá držitel panujícího pozemku svou vlastní vinu, neručí však za škodu cizími bezprávnými činy způsobenou, na nichž účastenství nemá; ručí však též zavinu svých podřízených. Činy těchto osob posuzují se tedy jako jeho vlastní činy (viz čl. Škody horní).
VII. Právní účinnosť služebností úředně potvrzených.
Smlouvy o horních služebnostech úřadem horním potvrzené a nálezy úřadu horního o tom vydané působí též proti hypotekárním věřitelům pozemku služebného i panujícího. Potvrzení smluv těchto děje se však proto, by nebyli hypotekární věřitelé smýšlenými smlouvami poškozováni. Úmyslem zákona je tudíž zvelebiti a upevniti úvěr horní. Ku zřízení horních služebností není tudíž třeba svolení věřitelů hypotekárních. Byla-li smlouva schválena, zanesou se služebnosti horní do knihy horní (§ 193 hor. z.); služebnost jeví se tudíž co právo věcné, proti každému držiteli věci služebné účinné.
VIII. Zánik služebností horních. Zákon horní neobsahuje o tom žádného zvláštního předpisu; zaniká však asi služebnost dle § 326 o. o. z. spojením hor panujících a služebných v osobě jednoho vlastníka dle zásady, že nikdo nemůže míti služebnost ke své vlastní věci, rovněž zaniká služebnost horní v případě § 525 zánikem služebných neb panujících hor a s užitím analogie též zastavením provozování hor panujících neb služebných. Služebnost zaniká však asi i tehdá, když spoluužívání v § 191 hor. z. nařízené se nejeví v budoucnosti potřebným, ve kterémžto případě může majitel hor služebných žádati u horního úřadu za zastavení výkonu služebnosti, pokud by držitel hor panujících i na dále služebnost vykonávati zamýšlel. Úřad horní rozhodne o dalším trvání neb zániku služebnosti.

Citace:

KAPRAS, Jan. Dierfeld G., Rat und Gemeinde in Breslau vor der preußischen Besitzergreifung.. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 434-434.