, (). :
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 12 (1912)
PDF

Literatura.


Slovanské právo.


В. И. Синайскш: Необходимо ли намъ спгьшитъ съ издатемъ граждан- скаго уложетя и можемъ ли мы создать его въ настоящее время? Варшава 1911. Str. 1—29.
Přednášku v nadpisu uvedenou a v sezení právnického odboru varšavské historicko-filologicko-právnické jednoty dne 10. října 1910 konanou přihlásil se prof. Sinajskij mezi odpůrce osnovy nového občanského zákona ruského. Vnějším popudem zdá se tu býti v čele přednášky otištěná noticka o znovuustavení zvláštního komitétu k posouzení osnovy a posudků jednotlivými ministerstvy k ní podaných (za předsednictví senátora Hasmana) Argumentace S-ho jest tato:
I. Řadu civilních kodexů v 18. stol. zahajuje Codex Maxmilianaeus v Bavořích (1756), za ním téměř po půl století následuje památný pruský Landrecht (1794) a pak dosti rychle občanské zákonníky: francouzský (1804), rakouský (18x1), srbský (1844), saský (1863), kalifornský (1872), říšský německý (1896), švýcarský (1907) a ve stadiu dosud přípravném nalézá se uherský (od r. 1901). Anglie a Spoj. Státy americké zůstaly mimo kodifikační ruch, který však u hranic Ruska se nezastavil a vyvolal po neblahém projektu Speranského (otrocké parafrasi práva francouzského) přípravné práce k novému obč. kodexu (1882), jehož osnova (již ve třetí redakci) předložena býti má sborům zákonodárným.
II. Před zodpověděním otázky, má-li platné posud právo občanské na Rusi (Svod, sv. X., část 1) vystřídáno býti novým civilním kodexem, uvážiti dlužno:
1. že Svod již po 78 roků jest v platnosti, a ač je za nevolnictví vydán, dovedl udržeti se podnes;
2. jaké jsou nedostatky a vedle nich i přednosti Svodu?
III. O nedostatcích Svodu bylo již mnoho psáno i řečeno (zastaralost, neúplnost, kasuistika, nejasnost, jazyková těžkopádnost, nesoustavnost a nesamostatnost). Autor konceduje, že výtky tyto jsou oprávněny i vypočítav na str. 5—6 podrobněji jednotlivé nedostatky Svodu v oboru práva manželského, rodinného, poručenského, dědického, zvláště i věcného (není knih pozemkových) a také obligačního, resumuje takto:
1. Bezelstnost (dobrosověstnosť) v právním obchodu chráněna jest nedostatečně a úskočnému obcházení zákona ponechána úplná volnost.
2. Zbytečným, formalismem jest právní obchod spoután, aniž by tím zaručena byla bezpečná ochrana dobré víry a spravedlnosti. 3. Svod leckdy porušuje stabilitu právního obchodu.
4. Právnické osoby, jichž úloha v současném občanském právním obchodu jest rozhodující, byly téměř opomenuty.
5. Jest nedostatečně zaručena ochrana osoby, zejména domácího služebnictva, nájemníků, duševně chorých, nezletilých, provdané ženy atd.
IV. Kasuističnost i nejasnost jakož i nesystematičnost osnovy autor připouští, neklade však na ně velké váhy (str. 7 — 8).
V. Jako přednosti Svodu uvádí autor:
1. hodí se k praktickému upotřebení i může soudní praxe senátu (III. instance) utvořiti právo nové.
2. hoví poněkud zastaralému ústrojí ruského života a právního obchodu (kapitalismus i úvěrnictví málo vyvinuty, poměry rodinné i dědické přimykají se k patriarchálnímu složení některých přežilých vrstev obyvatelstva)
VI. Ukazuje-li se (ad V. 1.) na odporující si a měnivou praxi senátu a na nenárodní původ Svodu, dlužno oproti tomu uvážiti:
1. Kolísavost senátní praxe jest vlastně plus a nikoli minus, značíc další rozvoj práva a odklizujíc jeho ztrnulosť.
2. Speranskij arciť čerpal mnoho z rakouského obč. zákona, z franc. učebnice Pothiersovy (hlavně ve všeobecném dílu práva obligačního) a jiných, proto však není celý obč. zákon do Svodu (X. část 1) pojatý čerpán z práva cizího, na což upozornil již Kasso. Svod spíše děkuje vznik svůj Rosenkampfovu, "Sistematičeskij svod zakonov" (R. byl odpůrcem Speranského).
Možno-li tedy judikaturou senátní a částečnými novelami mezery Svodu vyplniti a nedostatky opraviti, netřeba léčiti vady jeho chirurgicky, zvláště když spolehlivost chirurgů práva není nepochybná.
VII. Redaktoři osnovy ruské vypracovali na základě cizozemského zákonodárství vlastně povšechnou theorii občanského práva, podávajíce mnohdy pouhou parafrasi německo-říšského občanského zákona, čehož některé doklady uvádí autor na str. 12—14.
VIII. Jako svého času historik Karamzin varoval, by Speranského projekt nebyl kladen "na svatý oltář vlasti", jest i nyní varovati před dobrovolnou recepcí cizozemských práv i jest smutno, že se proti tomu neprotestuje. Tato vlažnost vysvětluje se tím, že širší kruhy jsou netečnými k civilistice a ruský nacionalismus novou osnovu nepotírá, nýbrž naopak odporučuje, protože má se státi všeruským kodexem a odstraniti posavadní separatismus.1
IX. Prozatím arciť jedná se o uzákonění všeobecné části a práva obligačního nové osnovy, jakožto oddílů prý nejvíce kosmopolitických. Však všeobecná část není vůbec kosmopolitickou a byť právo obligační v jistém smyslu takovým i bylo, přece jen mobilisaci kapitálu, rychlejší spád peněžního obratu a použití úvěru dlužno uzpůsobiti onomu prostředí, v němž mají účinkovati, ano někdy (pro ústav evikce a pod.), třeba bude smysl pro bezelstnost teprve vypěstovati a nebude na př. záhodno ani smlouvu kupní, tento prototyp obligačních závazků, upravovati jednotně. Pro negramotné Rusko nehodí se na př. ani předpis, že smlouvy přes 300 R. vyžadují písemnosti (jinak jsou neplatny). Ostatně obligační poměry namnoze úzce souvisí s právem rodinným, dědickým, věcným i hypotečním. Také doposud nezdařilo se jednotně kodifikovati světové právo obchodní.
X. Srovnáním § §ů 1632, 1640, 1641, 1642, 1724, 1733 osnovy s říšsko- německým občanským zákonníkem (§§ 246, 368, 371, 1000 a 433) dochází autor к tvrzení, že v těch kusech jest osnova pouhou jeho parafrasí a to co do obsahu i formy nezdařenou.
XI. Vnější formě osnovy vytýká autor neruskosť jazyka, kasuistiku a nepřesnost názvoslovnou (ku př. § § 6, 9, 39) i shledává na př. textování osnovy při definici příslušenství (§ 36) méně zdařilým, než-li obsahuje Svod (§ 389).
XII. K vybudování obč. kodexu jest třeba, by v určitém období byly vyhraněny pevné právní zásady, tvořící podklad občanského práva, kteréžto zásady by kodex v důslednou soustavu uvedl. Předčasná kodifikace byla i v Německu perhorreskována. Máme v Rusku takových stěžejných právních zásad?
XIII. Autor odpovídá, že v Rusku jich doposud není. Povoláním milionů mužíků k obč. životu nastala potřeba, by kodex pracován byl ,,zdola", totiž dle potřeb skutečného života a nikoli ,,shůry", v tichých pracovnách theoretiků a praktiků.
XIV. Vývody Sinajského vrcholí v tvrzení, že provésti se dá za dnešních poměrů ruských pouze tento skromný zákonodárný program:
1. nutno popřáti ruské společnosti času k obrození na nových základech a rovněž ruské právovědě i praxi k ujasnění si stěžejných právních zásad pro nový kodex.
2. podstatné nedostatky, jež senátní praxe nemůže odkliditi, buďtež napraveny částečnými novelami, což ostatně již ujímati se počíná (ku př. právo autorské). Na str. 27 uvádí autor některé partie práva občanského, s jichž reformou nemá se čekati až do vydání nového kodexu.
3. praxe senátní jakožto právotvorný živel nebuď příliš upjatou, pomáhajíc uvésti v život zásady bezelstnosti a spravedlivosti po vzoru práva římského. Autor konstatuje, že senát poslední dobou těchto vyšších cílů při svém rozhodování dbá (str. 27).
4. nutno zvýšiti úroveň právnického vzdělání v Rusku (nové stolice obč. práva na universitách, připuštění žen do soudní praxe, praktické kursy pro studentstvo při právnických fakultách, zřízení právnické fakulty ve Varšavě a přetvoření demidovského právn. lycea v Jaroslavli na universitní fakultu právnickou).
Autor spoléhá, že jako ruská literatura, ruští kriminalisté, chemici, lékaři, dějepisci, filologové, přírodozpytci a matematikové dobyli si čestného místa v uznání Evropy, docílí stejně čestných úspěchů jednou ruská civilistika. Pak vznikne nový občanský kodex sám sebou, jako vytryskl ,,prvý čarovný verš Puškinův" a ,,svérázné zvuky hudby Glinkovy, Čajkovského a druhých" (str. 28 — 29). Uzavírám svůj referát upozorněním, že o brožuře Sinajského zmínil se zcela stručně prof. Jabločkov v č. 4 letošního ročníku Jaroslavlské bibliografie (,,Juridičeskaja bibliografija" str. 149—150) a vyslovuje se celkem skepticky o nadějích autorem v právotvornou judikaturu senátu kladených. Posudek svůj končí Jabločkov těmito slovy:
,,O nízké úrovni právnického vzdělání a civilistické nauky v Rusku příti se po přečtení brožury prof. S. jedva bude možno. Však přes to nemohl bych dospěti к týmž vývodům, jako autor."
Ježto také prof. Freytagh-Loringhoven o otázce reformy práva občanského na Rusi pojednal ve své vstupní přednášce na universitě jurjevské a vydá ji co nejdříve tiskem, neopomenu příště referovati o tomto projevu z tábora přívrženců chystané osnovy, aby po vyslechnutí obou stran bylo možno utvořiti si vlastní úsudek o této kardinální otázce, pro vývoj soukr. práva v Rusku v blízké budoucnosti nanejvýš závažné.
Dr. A. Cerman.
  1. Upozornil jsem v té příčině na článek Rossije z 3./7. 1910 nadepsaný „Projekt graždanskago uloženija i okrajiny" v zářijovém sešitě České revue 1911 str. 755. [Pozn. recensenta.]
Citace:
Literatura- slovanské právo - B. I. Sinajskij - přednáška. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 113-116.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).