Řád školní a vyučovací.

Školní a vyučovací řád byl ministerským nařízením ze dne 20. srpna 1870 č. 7648, č. 105 ř. z. na základě § 78 z. ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z. a po slyšení zemských školních úřadů pro všeobecné školy národní prozatímně vydán, zvláště hledě k tomu, že jednotlivé zemské zákony, týkající se obecného školství, nebyly vydány. Ježto nyní slíbené zákony zemské větším dílem vešly v život, pozbyla řada ustanovení tohoto provisorního školního a vyučovacího řádu platnosti.

I. Návštěva školy viz tento článek.

II. Doba vyučovací.

Školní rok trvá 46 neděl. Pravidelně počíná se v době od 1. září do 1. listopadu. Národní školy v místech, kde jsou střední školy, mají začíti vyučování zároveň v době vyučovací pro tyto stanovené. Pro ostatní místa stanoviž počátek i konec doby vyučovací, přihlížeje k místním poměrům a způsobu zaměstnání obyvatel, okresní školní úřad (okresní školní rada), jemuž přísluší z týchž důvodů, aby šestinedělní hlavní prázdniny mezi rokem rozdělil. Výjimky z řečených ustanovení o počátku školního roku může povoliti zemský školní úřad (§ 8). Měníc z části § 8, bylo nařízeno, že všeobecné školy národní a školy měšťanské v hlavních městech země mají školní rok započíti a ukončiti současně se středními školami. Zemské úřady školní byly zmocněny, aby toto nařízení rozšířily též na jiná města, kde jsou střední školy a kde se za to zvláštní místní a zdravotní příčiny přimlouvají. Ve všech městech, kde se prodlužují hlavní prázdniny na národních školách, budiž však počet prázdných dnů mezí školním rokem dle možnosti obmezen měrou odpovídající tomuto prodloužení (min. nař. ze dne 1. června 1882 č. 8267). Feriální dny mezi školním rokem stanoví zemské školní úřady, počátek i trvání denní doby školní ustanovuje dle různosti a potřeby poměrů na dřívější nebo pozdější hodiny, šetříc předepsaného počtu hodin, místní školní úřad.

III. Propuštění ze školy.

Po skončení školní povinnosti obdrží děti, které po úsudku správce školy (na vícetřídních školách po úsudku učitelské porady) zjednaly si předepsaných nejpotřebnějších vědomostí a ze školy mají se propustiti, vysvědčení propouštěcí, za něž netřeba zapraviti žádného, jakkoliv se jmenujícího poplatku (taxy). Odepře-li se vydání tohoto vysvědčení, mají rodiče neb jejich zástupci právo, aby žádali u okresního školního úřadu za vykonání zkoušky. Propouštěcí vysvědčení obdrží také ty děti, kterým se dle § 6 ř. z. Škol. povolilo okresním školním úřadem propuštění ze školy před úplným dovršením školní povinnosti. Dítky, jimž se nedostane propouštěcího vysvědčení, jsou i přes věk škole povinný dále zavázány k návštěvě školy. Děti, jichžto duševní nebo tělesný stav po dokonané školní povinnosti již nedopouští, jak prokázáno, že lze očekávati dosažení účelu národní školy, obdrží výjimečně také vysvědčení na odchodnou.

IV. Kázeň školská.

1. Cílem veškeré výchovy mládeže jest, aby se vypěstovaly přímé a ušlechtilé povahy. K dosažení tohoto účelu má neustále učitel působiti na opravdově mravné chování mládeže, na cit povinnosti a cti, na smysl pro pospolitost, na vlídnost k lidem a lásku k vlasti. Má právo i povinnost, aby k tomu užil všech zákonem dovolených a paedagogicky osvědčených prostředkův. Každý žák budiž zvláště přidržován k čistotnosti a pořádku, k poslušnosti na slovo a slušnému chování. Čistotnost má se vztahovati netoliko na tělo a oděv, ale i na učební pomůcky, školní nářadí a světnice i na ostatní místnosti školní budovy. Žáci mají se v pravý čas dostaviti do školy i nesmějí se bez dovolení z učebny vzdáliti.
2. Prostředků vychovavacích budiž užíváno, hledíc zvláště na individualitu dítěte. V žádné případnosti nesmějí tresty ohrožovati mravní cit dítěte nebo jeho zdraví. Tělesné kárání jest za všech okolností ze školy odstraněno.
Ač také pochvala a odměna jest dovolena, přece nemají se z pravidla udělovati výroční prémie, avšak není vyloučeno, aby pilní a mravní žáci všeobecných škol národních a měšťanských za vhodných příležitostí, obzvláště při vydávání propouštěcích vysvědčení, o vlasteneckých svátcích nebo při jiných školních slavnostech obdarovali se vhodnými knihami, je-li prostředků k tomu potřebných na snadě (výn. min. ze dne 29. dubna 1879 č. 6303, věstn. č. 27).
Jakožto disciplinární prostředky dovoleny jsou: výstraha, důtka nebo jiné tresty jako ponechání po vyučování ve třídě za náležitého dozoru, předvolání žáka před učitelskou poradu, posléze občasné vyloučení — toto jen ve případech, kde ponechání dítěte ve škole mravnost spolužáků hrubě ohrožuje, a může je naříditi k návrhu správce školy (na vícetřídních školách k návrhu učitelské konference) okresní školní úřad.
3. Učitel má přihlížeti k chování dětí také mimo školu, pokud je může pozorovati. Min. nař. ze dne 25. října 1873 č. 14472, věstn. č. 93 zapovídá žákům národních a středních škol, aby mezi sebou zakládali spolky, aby na spolcích, které jinými osobami jsou zakládány, ani jakožto členové ani jakožto posluchači podílu neměli a spolkových i jiných odznaků nenosili.

V. Učitelovy povinnosti.

1. Učitel jest povinen, aby důležitý úřad jemu svěřený svědomitě zastával, aby bedlivě poslouchal všech zákonem i nařízením vydaných opatření a úkazů představeného úřadu, aby se zdržoval každého zneužití školy a svého postavení k ní k politickým, národním a konfesijním rejdům a aby bedlivý pozor měl na všecky dítky jeho péči svěřené.
2. Učiteli jest zakázáno, aby školním dětem ukládal vykonávati práce, které nesnášejí se s kázní školní anebo s účelem vyučování nikterak nesouvisejí. Peněžní sbírky mezi žáky nebo žákyněmi pořádati k tomu cíli, aby se přednostům škol nebo učitelům při nějaké příležitosti pořídil dar v jakékoli způsobe vůbec, se naprosto nepřipouští.
3. Učitel má podporovati dle svých sil v zájmu vyučování a výchovy žádoucí styk s otcovským domem, jakož i svorné spolupůsobení s ním; zvláště má se při opětovaných přestupcích příkazů žáky dorozuměti s rodiči nebo jich zástupci, aby se domluvil o prostředcích trestání, jichž dále chce užiti.
4. Učitel má na to hleděti, aby byly školní místnosti a školní nářadí vždy v čistém stavu; ve všech případech, kde jest potřebno zlepšiti nebo rozmnožiti školní nářadí, nechť obrátí se správce školy o odpomoc na místní školní úřad a nedostane-li se mu jí, na okresní školní úřad.
5. Zemské zákony o právních poměrech učitelstva obsahují podrobnější ustanovení o udělování dovolené, vzdání se učitelských míst, dání na odpočinek a disciplinárním jednání s učiteli, pročež příslušná nařízení školního a vyučovacího řádu pozbyla platnosti (viz čl. Učitelé).
6. Při každé škole odpovídá správce její za udržování potřebných úředních knih a úředních spisů; sem náleží vedení školní kroniky, školní matriky, třídních knih a katalogů, týdenního výkazu o probrané látce učební poradních protokolů, výkazů o zdarma obdržených a půjčených knihách a j. O učebních pomůckách a školním nářadí má vésti správce školy zevrubný inventář.
7. Správce školy má dohled a správu vnitřních školních záležitostí. Zvláště má povinnost, aby pečoval o přesné zachovávání školního řádu. Jemu náleží, aby navštěvoval vyučovací hodiny svých spoluučitelův a spoluučitetek, pokud mu čas dovolí, a aby pracoval na odstranění eventuelního nepořádku a zlozvyku. Nařízení správcových k tomu se nesoucích mají učitelé uposlechnouti. Má-li učitel za to, že takové nařízení příčí se zákonu nebo školnímu řádu, nebo že ohrožuje zájem školy, má právo i povinnost, aby oznámil to okresnímu školnímu úřadu.
8. Stížnosti a přání odjinud přicházející sdělí správce školy se svými učiteli. Byla-li by záležitost škole na újmu, má učiniti oznámení místnímu školnímu úřadu. Zajde-li některého učitele něco, má při vícetřídních školách správce postarati se o pokračování ve vyučování a při předvídaném zaneprázdnění delším má ohlásiti to okresnímu školnímu úřadu.

VI. Porady učitelské (viz tento čl.).

VII. Třídní oddělení.

Označení národních škol řídí se dle počtu tříd, který se čítá nehledě k pouhým paralelkám; všickni žáci dle počtu učitelských sil buďto se spojí v jednu třídu anebo se rozdělí v několik tříd. Každá třída, která spojuje děti různých stupňů stáří i věku, rozpadá se v několik oddělení. Rozdělení školních dětí na třídy neb oddělení děje se podle vědomostí, při čemž 1 na stáří jest vzíti náležitý zřetel. Od dokonaného 12. roku mají se hoši a děvčata, kdekoli jen možno jest, odloučeně vyučovati. Toto odloučení budiž nezbytně provedeno při čtyřtřídních a vícetřídních školách. Při vícetřídních školách má učitelský sbor (učitelská konference) rozdělení dětí na třídy a oddělení dle panujících poměrů vykonati a o tom po početí školního roku prostřednictvím místního školního úřadu okresnímu školnímu úřadu zprávu dáti.

VIII. Učební plány.

(Co se týče stanovení učebního plánu pro vyučování náboženství viz čl. Náboženství [Vyučování náboženství].)
Plány učební zahrnují rozsah jednotlivých povinných předmětů učebních na národní škole a v prvé řadě cíl vyučování jazykového (správně rozuměti mateřské řeči při užívání jejím, napomáhati jí a pěstiti ji srozumitelným názorným vyučováním, osvojiti si schopnost, aby jak ústně tak i písemně vyjádřiti se daly myšlenky). Školní a vyučovací řád podává dále paedagogické pokyny pro vyučování počtům, kreslení a nauce o tvarech měřických; vyučování reáliím obsahuje nejpotřebnější vědomosti z přírodovědy, zeměpisu i dějepisu. Úkolem učení zpěvu jest buditi smysl pro tony, probouzeti krasocit a šlechtiti mysl dětskou a oživovati vlastenecký cit. Jednotlivým předmětům vyučovacím nesmí se učiti bez vzájemného vztahu k sobě, nýbrž všecky jest pokládati za jednotnou látku vzdělávací a tudíž je probírati též, hledě ku společnému jejich vztahu k sobě. Učební plány stanoví okresní učitelské konference a schvaluje je zemský školní úřad.

IX. Zkoušky a vysvědčení.

Koncem školního roku mohou se po uvážení místního školního úřadu konati veřejné zkoušky. Účelem jejich jest jediné, aby rodiče nabyli vědomosti o výkonech školy a aby mezi širšími kruhy obce školní utvrdila se živá účast o školství. Způsob i dobu konání veřejných zkoušek usta- novuje místní školní úřad se správcem školy a podá též o nich zprávu okresnímu školnímu úřadu, který určí v čas den a předsedu zkoušky. Na místo závěrečných zkoušek nebo ve spojení s nimi mohou se pořádati i školní slavnosti. Udělování vysvědčení na všeobecných národních školách obmeziž se na vysvědčení propouštěcí a vysvědčení na odchodnou, o nichž jsme se ad III. zmínili. V době školní povinnosti může se vydati školní vysvědčení (frekventační vysvědčení) jen na odůvodněnou žádost rodičů nebo jich zástupcův. Rodiče neb jich zástupci nechť se však mezi školním rokem po čtyrykráte zpraví o mravném chování a pokroku dětí písemním sdělením (školními zprávami).

X. Učební pomůcky.

Každá škola má býti úplně opatřena potřebnými učebními pomůckami. Stran zjednání jich ať se obrátí správce školy na úřad zákonem k tomu povolaný. Pro každou školu jest dle potřeby aspoň tyto pomůcky učebné zjednati: přístroje k prvému vyučování čtení, znázorňovací prostředky, obrazy k názornému vyučování, zeměkouli, po jedné mapě nástěnné polokoulí, vlasti, rakousko uherského mocnářství a Evropy; předlohy k vyučování kreslení; malou sbírku domácích přírodnin a jednoduchých silozpytných přístrojův a školní knihovnu. Výn. min. ze dne 15. prosince 1871 č. 2802, věstníku č. 60 z r. 1872 vydána nařízení o zakládání žákovských a učitelských knihoven; účelem oněch jest, aby byly školní mládeži prostředkem, jenž by přiměřenou četbou podporoval duševní i mravní vzdělání její; tyto jsou určeny pro učitelstvo školního okresu za účelem jeho dalšího vědeckého vzdělávání a záležejí ve vědeckých časopisech, v dílech obsahu paedagogického, didaktického a odborného, rovněž i v učebních pomůckách, jež jednotlivci opatřiti nejsou s to. V které obci jest je umístiti, určí okresní školní úřad, vyslechna okresní školní konferenci. Min. nař. ze dne 3. ledna 1883 č. 13456 z r. 1882, věstníku č. 2 učinilo opatření o dohledu nad žákovskými knihovnami při obecných i měšťanských školách a o používání jich; min. nař. ze dne 16. prosince 1885, č. 23324, věstn. č. 4. z r. 1886 obsahuje ustanovení o revisi žákovských knihoven na národních a středních školách; min. nař. ze dne 4. března 1871 č. 13656, věstn. č. 20 upravuje modus při odebírání knih pro chudé žactvo na národních školách.

XI. Školy pro ženské ruční práce a vedení domácnosti.

K nejpotřebnějším vyučovacím předmětům pro děvčata na všeobecných národních školách patří také ženské ruční práce. Pro ně mají okresní školní úřady k návrhu nebo po slyšení místních školních úřadů zříditi vlastní školy pracovní buďto ve spojení s národními školami anebo od nich oddělené. Při samostatných dívčích školách tvořiž pracovní škola povždy zvláštní školní oddělení. Vyučování musí se díti mimo dobu vyučovací ustanovenou pro vyučování předmětům školy národní. Počet týdenních hodin vyučovacích určí okresní školní úřad. Jedna učitelka nesmí přes 40 žákyň zároveň vyučovati. Při větším počtu žákyň zřiďtež se pobočky. Osvobození od návštěvy pracovní školy může povoliti místní školní úřad na žádost rodičů neb jejich zástupců těm děvčatům, při nichž podle jejich poměrů lze očekávati, že se jim dostává potřebného vyučování jiným způsobem. Po výtce jest přihlížeti k nevyhnutelným potřebám měšťanské domácnosti, k pracím umělým možno sáhnouti jen tenkráte, když si osvojily žákyně nutnou zručnost v obyčejných ženských pracích. Ku přání rodičů, co se týče práce, může se jenom potud bráti zření, pokud se nepříčí řádu a pravidlům školním. (Ostatek viz čl. Školy obecné.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Řád školní a vyučovací. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 216-221.