Čís. 3947.

Podal-li soukromou obžalobu (pro urážku na cti) za nezletilého uraženého jeho zákonný zástupce (otec), jest v případě zproštění obžalovaného uložiti podle § 390 tr. ř. náhradu útrat jen nezletilému obžalobci, nikoliv jeho zákonnému zástupci.
(Rozh. ze dne 25. září 1930, Zm I 528/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu v Ústí n. L. ze dne 21. ledna 1929, pokud jím byla uložena Dr Václavu G-ovi povinnost nahraditi obžalovaným Erice T-ové, Josefu T-emu, Gisele W-ové a Adolfu P-emu útraty, byl porušen zákon v ustanoveních §§ 46 a 390 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a okresnímu soudu v Ústí n. L. se ukládá, by o povinnosti k náhradě útrat trestního řízení znovu rozhodl.
Důvody:
V soukromé obžalobě Dr Václava G-e, otcovského opatrovníka nezl. Wolframa Q-e, byli rozsudkem okresního soudu v Ústí n. L. ze dne 13. března 1928 obžalovaní uznáni vinnými přestupkem urážky na cti podle § 487 tr. zák., spáchaným tím, že dne 29. září 1926 v Ú. vinili křivě nezletilého Wolframa G-e z přestupku krádeže housky. Na odvolání obviněných změnil krajský jako odvolací soud v Litoměřicích rozhodnutím ze dne 23. října 1928 odsuzující rozsudek a zprostil obžalované podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby a usnesením ze dne 23. října 1928 prohlásil, že jest soukromý obžalobce podle § 390 tr. ř. povinen nahraditi obžalovaným soudní útraty obou stolic, najmě útraty zastoupení v řízení odvolacím. Okresní soud v Ústí n. L. vydal pak usnesení ze dne 21. ledna 1929, jímž upravil útraty zastoupení obžalovaných v obou stolicích na 3 379,70 Kč a prohlásil, že útraty ty jest podle § 390 tr. ř. povinen podle onoho usnesení krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 23. října 1928 obžalovaným nahraditi Dr. Václav G.
Zmateční stížnost právem vytýká, že byl tímto usnesením okresního soudu v Ústí n. L., pokud byla náhrada útrat právního zastoupení v obou stolicích uložena Dr Václavu G-ovi, porušen zákon. Komu přísluší právo soukromé obžaloby, ustanovuje § 46 tr. ř.; podle § 495 tr. zák. má býti ve všech případech §§ 487 až 494 tr. zák. předsevzato vyšetřování a trestání jen k žádosti uražené strany. V případě § 487 tr. zák., o který jde, jest uraženým ten, kdo jest křivě viněn z přečinu nebo z přestupku, tedy nezl. Wolfram G., v jehož jméně jeho otec Dr Václav G. jako jeho zákonný zástupce mocí práva jemu podle obč. zákona příslušejícího a podle své povinnosti jako otec podal návrh na potrestání provinilců. Obžalobcem byl nezl. Wolfram G.; Dr Václav G. nebyl a nemohl býti obžalobcem, neboť jako zástupce soukromého obžalobce není obžalobcem, jeho právo zastupovati arciť nespočívalo na poměru smluvním (na zmocnění), nýbrž na ustanovení zákona o otcovské moci. Poněvadž podle § 390 tr. ř. jen soukromému obžalobci, nikoli však jeho zástupci jest v případě osvobození obviněných uložiti náhradu útrat, spočívá usnesení okresního soudu ukládající náhradu útrat Dr Václavu G-ovi na právně mylném výkladu zákona (stejně rozhodl býv. víd. nejv. soud plenárním rozhodnutím z 1. července 1887, čís. 4519 úř. sbírky č. 1075). Právně mylným ve smyslu těchto vývodů jest jen usnesení okresního soudu v Ústí n. L., nikoli usnesení krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 23. října 1928, neboť toto usnesení ukládá povinnost hraditi útraty soukromému obžalobci, aniž by jeho jméno uvádělo; koho odvolací soud, pokládá za soukromého obžalobce, plyne z výroku rozhodnutí odvolacího soudu, který výslovně označuje za soukromého obžalobce nezl. Wolframa G-e. Jméno Dr Václava G-e uvádí teprve usnesení okresního soudu v Ústí n. L., uvádějíc ovšem nesprávně, že Dr Václav G. jest »podle usnesení krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích« povinen hraditi soudní útraty.

Citace:

Čís. 3947. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 460-462.