Authors:
= Váž. civ., 3 (1921)
PDF

Čís. 1388.


Proti odmítavému usnesení soudu o návrhu dědiců, by pozůstalost byla projednána soudem, přísluší dědicům právo ku stížnosti.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1921, R I 1578/21.)
Pozůstalostní soud nevyhověl návrhu nepominutelné dědičky, by pozůstalost, jež byla již odevzdána notáři, tomuto odňal a ji sám projednal. Rekursní soud odmítl rekurs nepominutelné dědičky. Důvody: Podle čl. 9. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. přísluší provésti pozůstalostní řízení notářům jako soudním komisařům a jen zcela výjimečně může soud ze závažných důvodů se usnésti, že pozůstalost sám projedná nebo převezme projednání těch pozůstalostí, které již odevzdal notáři, a i v tomto výjimečném případě přísluší ještě notáři a dědicům opravný prostředek dle § 9 a násl. nesp. říz. Z toho plyne, že, neshledal-li soud závažných důvodů, aby projednání pozůstalosti, notáři již odevzdané, sám převzal, nemá nikdo, ani dědicové, opravného prostředku proti takovému usnesení a bylo proto rekurs nepominutelné dědičky odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Dle posledního odstavce čl. 9. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. může soud pozůstalostní ze závažných důvodů se usnésti, že pozůstalost sám projedná nebo převezme projednání těch pozůstalostí, které již odevzdal notáři. Nelze o tom pochybovati, že toto usnesení soudu může býti vyvoláno i návrhem účastníků na projednání pozůstalosti (§ 2 čís. 4, 6, 7 nesp. říz.) a že proti němu, ať již vyjde ve směru kladném či záporném, přísluší účastníkům na pozůstalosti, kteří se jím cítí býti zkráceni, opravný prostředek dle § 9 a násl. nesp. říz. Pro případ usnesení kladného stanoví zákon sám právo opravného prostředku patrně proto, že by v tomto směru mohly vzniknouti pochybnosti, když zákon soudu vyhražuje převzíti projednání pozůstalosti ze závažných důvodů dle volného uvážení a ponechává mu důležité úkony pozůstalostní a zejména i schválení projednání notářem provedeného a vydání odevzdací listiny, dále pak proto, by stanovil odkládací účinek stížnosti (§ 12 nesp. říz.). Z toho nelze však souditi, že při záporném usnesení, totiž když pozůstalostní soud odmítne převzíti projednání pozůstalosti, účastníkům a zvláště navrhovatelům na projednání súčastněným právo opravného prostředku nepřísluší; vždyť by to odporovalo všeobecnému předpisu § 9 nesp. říz. a musilo by to proto býti zvláště stanoveno, což se nestalo. Měl proto rekursní soud o rekursu nepominutelné dědičky rozhodnouti, přezkoumaje usnesení prvého soudu, závažných důvodů pro převzetí projednání soudem neuznávající. Dle výsledku rozhodne pak o návrhu na provedení nového odhadu buď notář nebo soud pozůstalostní, totiž ten, komu projednání pozůstalosti zůstane.
Citace:
Čís. 1388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 950-951.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).