Čís. 1365.

»Vláda« cizozemského státu a její »diplomatická misse« nemá způsobilosti býti stranou ve sporu.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1921, R I 1470/21.)
Soud prvé stolice povolil prozatimné opatření pro peněžitou pohledávku proti »vládě Ukrajinské Lidové republiky«, proti její »mimořádné diplomatické missi v Praze« a proti jejímu předsedovi Maximu S-ovi. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dle § 1 c. ř. s. jest osoba potud způsobilá samostatně na soudě jako strana jednati, pokud může samostatně vcházeti v platné závazky. Dle § 3 c. ř. s. má cizinec, jemuž podle práva jeho vlasti schází procesní způsobilost, pokládán býti tuzemskými soudy za způsobilého k právní rozepři, přísluší-li mu podle zákonných ustanovení, v tuzemsku platných, procesní způsobilost. Tato ustanovení platí i pro prozatimná opatření (§§ 78, 402 ex. ř.). K dotazu soudu prvé stolice ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky sdělilo dopisem ze dne 26. září 1921, že Československá republika neuznala Ukrajinské Lidové republiky, následkem čehož uvedenou republiku nezastupuje v tuzemsku oficielně žádná misse, že dle toho nemůže podle názoru ministerstva zahraničních věcí vláda Ukrajinské Lidové Republiky jako taková státi na soudě Československé republiky vůbec. Rovněž tak nemůže státi na tuzemském soudě ani mimořádná diplomatická misse Ukrajinské Lidové Republiky jako taková, ani Maxim S., jako předseda mimořádné diplomatické misse Ukrajinské Lidové Republiky a jako zástupce jmenované republiky. Proti Maximu S. jako soukromé osobě návrh na prozatimné opatření podán nebyl. Nedostává se tedy odpůrcům ohrožené strany procesní způsobilosti, neboť nejsou subjekty práv a závazků. Mimo to sluší podotknouti, že tuzemským soudům nelze přiznati pravomoc proti cizímu státu, pokud se týče jeho domnělým zástupcům.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Návrh na prozatimní opatření směřuje proti vládě Ukrajinské Lidové Republiky, proti mimořádné diplomatické missi téže republiky a proti Maximu S-ovi, předsedovi této misse. Tento naposled jmenovaný není podle obsahu návrhu osobně zavázán, nýbrž jako předseda diplomatické misse a jest tudíž návrh směřující proti jeho osobě bezdůvodným. Správně sice uvádí rekurent, že podle § 71 c. ř. s. jest osoba potud způsobilá samostatně na soudě jako strana jednati, pokud se může samostatně platně zavázati. To však nelze říci ani o vládě ani o její diplomatické missi, poněvadž jak ona, tak i tato jest jen orgánem státu, jejž zastupuje, a béře-li na se nějaké závazky, činí tak jménem státu jí zastoupeného. Ani »vláda« republiky ani její diplomatická misse nemají vlastního jmění, které, byť i s ním volně nakládaly, zůstává majetkem státu. Vláda i diplomatická misse jest úřadem, nikoli právnickou osobou a nemůže býti stranou ve sporu. To uznává navrhovatel sám tím, že uvádí na rubru svého návrhu mimořádnou diplomatickou missi jako zástupce vlády Ukrajinské republiky. Ovšem by ani proti ukrajinské republice jako cizozemskému státu prozatimné opatření nemohlo býti povoleno, poněvadž soudům tuzemským nepřísluší státní svrchovanost nad státem cizím, pokud se tento výslovně tuzemské soudní pravomoci nepodrobil anebo nejde-li o tuzemské nemovitosti.

Citace:

Čís. 1365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 913-914.