Čís. 1377.


V obchodě pohlednicemi jest obchodním zvykem, že při objednávce nákladu 100 000 kusů může tiskárna dodati o 10 proc. více nebo méně, arciť proti vyúčtování toho, co skutečně dodala.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1921, Rv I 668/21.)
Žalovaný prodal žalobci celý náklad 100 000 kusů pohlednic tatranských, dodal mu jich však pouze 91 850 kusů. Žalobě na dodání zbývajících 8 150 kusů procesní soud prve stolice vyhověl. Důvody: Žalovaný omlouvá nedodržení dodávky smluveného počtu kusů jednak tím, že z tiskárny mu bylo dodáno místo 100 000 pouze 96 000 kusů, jednak tím, že 4 150 kusů rozdal známým, přátelům, pak na povinné výtisky úřadům atd. Svědkem Václavem K. jest zjištěno, že tiskárna skutečně dodala žalovanému pouze 96 000 kusů pohledů tatranských, poněvadž 4000 kusů se pokazilo dílem při tisku, dílem při stříhání, že však pořízení nedostávajících se kusů možným bylo a jest, ovšem za zvýšený náklad. Přes to dlužno žalobní prosbě na dodaní nedostávajících se kusů pohlednic vyhověti, neboť žalovaný mohl by se povinnosti dodací zbaviti, jenom kdyby dokázal absolutní nemožnost plnění (§ 1447 obč. zák.). V tomto případě však o absolutní nemožnosti plnění mluviti nelze, vždyť žalovaný sám v žalobní odpovědi tvrdí, že byl a jest ochoten scházející pohlednice dodati, (ovšem za zvýšenou cenu) a svědkem Václavem K-em jest zjištěno, že dodatečné provedení možným jest. Tvrdí-li tedy žalovaný nyní, že pohlednic tatranských více nemá a že tudíž plniti více nemůže, jest to pouze nemožnost subjektivní, která nikterak neomlouvá a povinnosti ku plnění dlužníka nesprošťuje. Bylo tudíž nutno odsouditi žalovaného k dodání scházejících pohlednic ve 14 dnech, ve lhůtě to zákonem stanovené (§ 409 c. ř. s.). Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soud opomenul okolnost mezi stranami nespornou, že v oboru kamenotiskařském jest obchodní zvyklostí, že při objednávce nákladu 100 000 kusů pohlednic může tiskárna dodati o 10 000 kusů více nebo méně, účtujíc ovšem jen, co skutečně dodá. O tom se prvý soud vůbec nezmiňuje, a opírá své rozhodnutí prostě o to, že nebyl dodán plný objednaný počet výtisků a o to, že tu není absolutní, objektivní nemožnosti, zbývající dodati. Zjistil-li však prvý soud, že žalobce koupil celý náklad 100 000 kusů, dlužno tomu přirozeně rozuměti tak, že jest prodávající povinen dodati celý náklad tak, jak ho sám dostane. Je-li v obchodě pohlednicemi obchodním zvykem, jak strany srovnale udávají, že při objednávce nákladu 100 000 kusů může tiskárna dodati o 10 proc. více nebo méně, musí zvyklost taková platiti všeobecně pro každého, kdo objedná celý náklad a nelze z udané úhrnné cifry nákladu vyvozovati, že by dodán býti musil tento počet úplný. Korespondence i souhlasné udání stran vyvrací tvrzení žalobcovo, že objednal 100 000 kusů a celý náklad a nerozhoduje při tom, zda žalobce věděl, jaký náklad žalovaný učinil, když smluvena byla koupě celého nákladu 100 000 kusů a to ještě s podmínkou, že pohlednice nebudou jinému prodány. Splnil-li tedy žalovaný svůj závazek k dodávce v mezích v obchodě obvyklých a dodal-li více než 90 000 kusů pohlednic, nelze tvrditi, že smlouvy nesplnil. a nelze mu ukládati povinnost, aby dodal ještě chybící část, zvláště když jest zjištěno, že by cena výrobní byla vyšší. Tomu nijak nevadí ta okolnost, že žalovaný vybral si od žalobce částku, převyšující trhovou cenu dodaných pohlednic, poněvadž učinil tak z jiného důvodu, než proto, že uznával povinnost dodati celé množství. Otázka vrácení přeplatku ceny nemůže býti předmětem tohoto sporu, poněvadž nebylo o ně v tom rozsahu žalováno a není vůbec podkladem řízení odvolacího.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání brojí proti odvolacímu rozsudku jen v příčině dodání 4150 pohlednic a navrhuje, aby byl žalovaný uznán povinným dodati 4150 pohlednic a zaplatiti náklady sporu. Odpor se spisy a spolu nesprávné posouzení věci po stránce právní shledává dovolatel v tom, že odvolací soud neodsoudil žalovaného k dodání aspoň 4150 pohlednic, ačkoli jest nesporno, že žalovaný dostal z tiskárny 96 000 pohlednic a dodal jich žalobci jen 91 850, a ačkoliv odvolací soud sám uznal, že prodávající jest povinen dodati celý náklad tak, jak ho sám dostane. Avšak tu dovolání úplně pomíjí další vývody odvolacího soudu, že z udané úhrnné číslice nákladu nelze dovozovati povinnost, dodati tento počet úplný, protože doznaná zvyklost v obchodě s pohlednicemi, že při objednávce nákladu 100 000 kusů může tiskárna dodati o 10 proc. více nebo méně, platiti musí všeobecně pro každého, kdo objednal celý náklad, jak tomu bylo v tomto případě, a že tudíž žalovaný splnil svůj závazek dodávky v mezích v obchodě obvyklých, když dodal více než 90 000 pohlednic. Než dovolatel přehlíží také tu nespornou okolnost, že žalovaný z tohoto objednaného nákladu již žádných pohlednic nemá, a že předmětem smlouvy bylo dodání jen jednoho nákladu pohlednic; žalobce nemůže tudíž na žalovaném požadovati, aby obstaral jiný náklad pohlednic a z tohoto nového nákladu dodal mu ten počet pohlednic, jehož se do prvního nákladu, byť i snad vinou prodatele, nedostává.
Citace:
Čís. 1377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 932-933.