, (). :
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 12 (1912)
PDF

Literatura.


Právo finanční.


Vondruška: Ekvivalent poplatkový (110 — 8°; Praha 1911 — 2 K). Nové ukladací období poplatkového equivalentu letošním rokem započínající vyvolalo poměrně hojnou literaturu o tomto předmětu, jež, nečiníc nároků vědeckých, výhradně pro praxi byla určena a větším dílem v para- frasi ustanovení zákonných a nařízení prováděcích, jakož i v event. připojení příkladů spočívala.
Z důvodů těchto netřeba referovati o této literatuře německé; za to tím spíše možno vytknouti, čím se publikace Vondruškova od vzorů těchto liší prospěšně. To shledati možno v úvodu, v části všeobecné i v části formální, kdež užito bylo výkladu systematického, třeba přirozeně stručného. Ovšem, nelze vždy se systematikou doslova souhlasiti (na př. výklad o školním příspěvku se str. 13 byl by se hodil lépe na předposlední místo tohoto oddílu), ale nemá to býti ujmou práci vynaložené. Pro praxi vhodným shledáno bude abecední uspořádání v oddílu II., kde jednotlivé případy jsou probrány. Dílko vyšlo současně i ve vydání německém. Drachovský.
O poplatkovém ekvivalentu pracoval také, ovšem způsobem vědeckým a s použitím apparátu literárního i příslušné judikatury, Dr. Joachim. Postup zpracování od přednášky v Právnické Jednotě, uveřejněné v Právníku 1911, k rozšířenému separátu pod názvem „Poplatkový ekvivalent" vydanému а k vydání německému pod názvem „Zur Lösung der prinzipiellen Streitfragen betreffend das Gebührenäquivalent" (Österr. Ztschr. f. Verw. XLIV a sep.) dál se s hlediska extensity i intensity zpracování předmětu velice nesnadného. Po výkladu pramenů a literárních prací (autor uznává tu pouze práci Koczyňského a Eglauerovu, a — tuším, neprávem — pomíjí Talíře), kde zejména výklad o tom, že pozn. 2. tar. pol. 57/106 В derogováno bylo novellou z r. 1862, uznání zaslouží, přechází autor k výkladu o subjektech ekvivalentu podrobených. Tu vytknouti jest mínění autorem proti judikatuře zastávané, že obcím přísluší osobní osvobození od ekvivalentu, jehož odůvodnění považuji za velmi bystré. O výdělkových a zvláště obchodních společnostech ekvivalentu podrobených pojednává autor odděleně. Ve výkladu předmětů ekvivalentu poplatkového zajímava jest kritika věty, že ekvivalentu podléhá pouze jmění v soukromoprávním slova smyslu. Zvláště obšírně jest pojednáno o základech vyměření, a to zejména o sporu, zda tímto základem jest v prvé řadě jmění jakožto celek, nebo každý jednotlivý statek, k čemuž připojena kritika nálezu B. 5224 F. Následují pak ještě kapitoly o vyšetření hodnoty poplatné, o řízení vyměřovacím a zapravování ekvivalentu, konečně o zániku povinnosti ekvivalentní. Ku konci podává autor krátký přehled výsledků své práce, který ovšem při úpravě zákonné a nestejnoměrné judikatuře předmětu se týkající byl pokusem v labyrinth tento přinésti trochu světla, ale musil také odkrýti nová bludiště. Proto pokládáme také za přední význam práce této důrazný poukaz na nevyhnutelnou úpravu zákonnou, jež by chyb nynějších se vystříhala.
Drachovský.
Citace:
Právo finanční - Ekvivalent poplatkový. Sborník věd právních a státních, 12 (1912). s. 155-156.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).