Právo mezinárodní.Stieber Miloslav, Böhmische Staatsverträge. Historischer Grundriss. I. Abteilung. (Seit Přemysl Ottokar II. bis zur Gründung des habsbürgischen. Reiches.). Innsbruck, 1912. Stran XIV a 192. Ve formě poněkud změněné vyšlo německé zpracování monografie prof. M. Stiebera „České státní smlouvy“, a sice jako 8. sešit sbírky Forschungen zur inneren Geschichte Österreichs, redigované prof. Alfonsem Dopschem.Poněvadž v časopise tomto (roč. XI., str. 467—477) uveřejněna byla dosti obšírná recense tohoto díla, přestaneme jen na stručném referátě o zpracování německém. Kniha německá vyniká formou rozhodně nad vydání české. Kdežto ve vydaní českém přerušován je na mnohých místech výklad citováním výňatků ze smluv, na něž se autor odvolává, jsou ve vydání německém takové citáty odkázány správně do poznámek pod čarou, čímž výklad nad čarou značně získává. Kromě toho odpadají ve zpracování německém některé výtky, jež spisovateli podepsaným recensentem věcně byly činěny. Některé výtky a pokyny autor nechal však bez povšimnutí. Tak opakuje v úvodní části, že nejstarší mezinárodní smlouvy italské zakládají se na autonomii městských obcí, jež se počala vyvinovati ve XII. stol. Zatím však byl upozorněn, že Benátky uzavírají rozličné mezinárodní smlouvy již ve stol. IX. a X. (Sborník věd práv. a stát. XI., 468). Autorovi bylo také vytýkáno, že část jednající o uzavírání smluv králem k radě a se svolením knížat a pánů, hlavně nejvyšších zemských úředníků a ve stol. XV. už také za souhlasu sněmu, nenáleží do kapitoly druhé (Podmínky uzavírání smluv), nýbrž do kapitoly prvé (Subjekty smluv). Neběželoť tu o nějakou materiální podmínku, nýbrž vlastně o subjekty smlouvy (vedle krále vystupuje ve starém dualistickém státě ještě druhý spoludržitel státní moci). Také tuto výtku spisovatel ignoroval. Bylo by vůbec bývalo na místě, aby se autor v předmluvě k německému vydání aspoň stručně byl zmínil o poměru německého zpracování к českému originálu.Místo stručných regest, jak byly uveřejněny na konci zpracování českého, obsahuje dílo německé pouhý seznam smluv, jichž autor použil. Jest jich o 9 více než ve vydání českém. Karel Kadlec.