Č. 2916.

Honební právo: I. K pojmu »souvislosti« pozemků podle honeb. zák. — II. »Souvislost« mezi dvěma oddělenými pozemky téhož vlastníka není utvořena tím, že vlastník jejich nabyl úmluvou právo výkonu honitby na dělícím pozemku (nikoli však vlastnictví tohoto pozemku).
(Nález ze dne 27. listopadu 1923 č. 20 286.)
Prejudikatura: Boh. 2804 adm.
Věc: Inž. Richard Sch. v S. (adv. Dr. Vil. Stern z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčast. honební společenstvo v B. — adv. Dr. Ant. Pijáček z Prahy) o prohlášení pozemku honební enklávou.
Důvody: Dne 24. září 1906 byla mezi honebním výborem b-ským a mezi Richardem Sch., velkostatkářem v S., uzavřena úmluva, jíž honební výbor b-ský postupuje za smluvenou náhradu k samostatné honitbě velkostatku s-ského za účelem zaokrouhlení této honitby ze společen. honitby b-ské pozemky čís. kat. 244 a 255, 257, 258, 259/1, 259/2, 261 až 264, 266, 268/1 a 268/2 v úhrnečné výměře 3-451 ha, kteréžto pozemky tvoří úzký pruh mezi lesem velkostatku č. kat. 265 v B. se strany jedné a lesem téhož velkostatku č. kat. 269/2 v B. zvaným »Radličí«, se strany druhé. Úmluva váže smluvní strany, dokud ji vlastník velkostatku nevypoví.
Honební výbor v B. nedbaje obsahu této úmluvy, usnesl se dne 13. června 1920 pronajmouti Janu N., rolníku v B. společenstevní honitbu v B. celou, tedy i honitbu na vytčeném pozemkovém pruhu. Výslovně byla do této nájemní smlouvy pojata honitba i na lesním pozemku č. kat. 269/2, zvaném »Radličí«, kterýž, jak bylo již poznamenáno, náleží k velkostatku.
K rekursu inž. Richarda Sch. zsv zrušil rozhodnutím z 1. července 1921 tento pronájem, poněvadž do smlouvy nájemní zahrnut byl též pruh pozemků mezi pozemky velkostatku č. kat. 265 a 269/2, kterýžto pruh podle platné a dosud závazné úmluvy z 24. září 1906 byl honebným výborem postoupen za účelem zaokrouhlení samostatné honitby velkostatku s-ského, a je tedy na ten čas z honitby společenstevní vyloučen. Honební výbor byl vyzván, aby pronájem honitby provedl znovu, a to v mezích, jež podávají se ze smlouvy z 24. září 1906.
Honební výbor dříve než společenstevní honitbu nově pronajal, obrátil se na osk v U. J. se žádostí, aby les »Radličí« č. kat. 269/2, byl přikázán k společenstevní honitbě v B. jakožto její součást.
Honební výbor odůvodnil svoji žádost tím, že úmluva z 24. září 1906 s Richardem Sch. uzavřená na les »Radličí« č. kat. 269/2 se nevztahuje, že les tento byl vždy součástkou společenstevní honitby b-ské a že řečenou úmluvou nebyl učiněn se samostatnou honitbou Richarda Sch. souvislým ve smyslu honebního zákona.
Osk v U. J. rozhodnutím z 20. října 1921 vyslovila, že les »Radličí« ležící v obvodu společenstevní honitby č-ské, jest součástí této honitby.
Zsv k rekursu Richarda Sch. změnil toto rozhodnutí osk v ten smysl, že pozemek č. kat. 269/2 v B. se prohlašuje za enklávu ve smyslu § 5 zákona o myslivostí a že výkon honebního práva na něm přikazuje se honebnímu společenstvu v B., na dobu šesti let, počínajíc dnem 1. února 1922. Zsv uvedl pro své rozhodnutí tyto důvody: St-l neprávem se dovolává úmluvy z 24. září 1906. Úmluva tato neobsahuje nic o výkonu honebního práva na pozemku č. kat. 269/2, a je tedy pro úpravu honebních poměrů na tomto pozemku jediné rozhodujícím zákon o myslivosti. Pozemek č. kat. 269/2 náleží st-li, který nemaje v B. konskribované usedlosti domovní, není držitelem pozemku osady B. podle § 4 honeb, zák., a není tedy teď členem honebního společenstva v B. Důsledně nemůže pozemek č. 269/2 jemu náležející býti součástkou společenstevní honitby b-ské. Poněvadž pak pozemek tento nemá výměry aspoň 115 ha, jest enklávou ve smyslu § 5 zákona o myslivosti. Podle zápisu sepsaného delegátem osk při místním šetření, konaném u
přítomnosti obou sporných stran dne 17. března 1922, pozemek č. kat. 269/2 souvisí větší částí se společenstevní honitbou b-skou. Výkon honebního práva na něm musil tedy býti přikázán honebnímu společenstvu v B. (§ 5 zák. o myslivosti).
Rozhoduje o stížnosti Richarda Sch. proti tomuto rozhodnutí podané řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost vytýká především, že nař. rozhodnutí jest v rozporu s pravoplatným rozhodnutím žal. úřadu ze dne 1. července 1921, ježto toto rozhodnutí uznává smlouvu z 24. září 1906, uzavřenou mezi st-lem a výborem honebního společenstva v B. za platnou a závaznou, kdežto nař. rozhodnutí touž smlouvu chce zbaviti právních účinků.
Hledíc k této námitce je třeba konstatovati, jaký jest obsah obou dotčených rozhodnutí jakož i obsah dovolávané smlouvy o zaokrouhlení honitby st-lovy.
Nař. rozhodnutí prohlašujíc pozemek č. kat. 269/2 za enklávu podle § 5 čes. zák. hon. přikazuje jej k společenstevní honitbě b-ské. Rozhodnutím z 1. července 1921 byl zrušen pronájem této společenstevní honitby ddto 13. června 1920 proto, že do pronájmu byl pojat i onen pruh pozemků mezi č. kat. 265 a 269/2, který podle úmluvy z 24. září 1906 byl postoupen k sousedící vlastní honitbě st-lově. Citovaná úmluva z r. 1906 jedná o postupu výkonu honitby na řečeném pozemkovém pruhu a nikoliv o výkonu honitby na pozemku č. kat. 269/2. Z toho je zřejmo, že rozhodnutí zsv-u z 1. července 1921 otázkou výkonu honitby na pozemku č. k. 269/2 vůbec se nezabývá, a nemůže tedy býti v rozporu s rozhodnutím dnes naříkaným, které se zabývá právě zase jen otázkou výkonu honitby na pozemku č. k. 269/2. Jest tudíž tato námitka bezdůvodná.
Druhá a poslední námitka stížnosti vytýká, že přikázání pozemku č. kat. 269/2 podle §u 5 jakožto enklávy k honitbě b-ského společenstva příčí se zákonu, poněvadž prý st-li přísluší právo honitbu na tom- to pozemku vykonávati, a to na základě řečené úmluvy ze 24. září 1906. Ježto však úmluva tato, jak již bylo konstatováno, na pozemek 269/2 se nevztahuje, nemohl st-l nabýti práva honitbu na pozemku tomto vykonávati z řečené úmluvy přímo a může tedy námitka jeho míti jen ten smysl, že st-l, získav úmluvou z 24. září 1906 právo honitby na pruhu pozemkovém, který sprostředkuje spojení mezi jeho samostatnou honitbou a jeho pozemkem č. k. 269/2, zjednal takto mezi svou samostatnou honitbou a pozemkem č. k. 269/2 spojitost ve smyslu práva honebního, takže pozemek tento stal se součástkou jeho honitby samostatné. Takto pojata spočívá však námitka tato na mylném výkladu »souvislosti« ve smyslu práva honebního. Zákon o myslivosti vycházeje ze základní zásady (§ 1), že právo honební jest výronem práva vlastnického, stanoví v § 2, že samostaný výkon práva honebního přísluší držiteli t. j. vlastníku souvislého souboru pozemků určité výměry. Samostatnou honitbu tvoří dle toho souvislé pozemky řečené výměry, jež jsou majetkem téhož vlastníka. (Srov. ustálenou judikaturu býv. vid. správního soudu, zejm. nálezy ze dne 23. června 1904 č. 6833 Budw. A č. 2762, ze dne 15. března 1906 č. 3049 Budw. A č. 4257 a ze dne 24. června 1908 č. 4460 Budw. A č. 6082).
Souvislost zákonem požadovaná jest dle § 2, odst. 2 zák. přerušena, lze-li se s jedné části pozemkového majetku dostati na druhou část jeho jen přes pozemek cizí. Z pozemků, jež tvoří samostatnou honitbu st-lovu, lze se však na jeho pozemek č. k. 269/2, dostati nesporně jen přes pozemky, které jsou v majetku cizím. Pozemkový pruh, na němž st-l nabyl dle úmluvy s honebním výborem b-ským práva vykonávati honitbu, a kterýž sprostředkuje místní spojitost mezi pozemkem č. k. 262/2 a ostatním pozemkovým majetkem st-lovým, nestal se touto úmluvou majetkem st-lovým a nepřestal tedy býti majetkem cizím, který dle § 2, odst. 2 zákona souvislost zákonem požadovanou přerušuje. Řečená úmluva není tedy způsobilá, aby zjednala honebněprávní souvislost st-lova pozemku č. k.269/2 s ostatním jeho majetkem pozemkovým, samostatné honbiště tvořícím a není tedy možno pozemek tento uznati za součástku jeho samostatné honitby.
Za tohoto stavu věci nic na tom nezáleží, zda řečený pozemek byl honebnímu společenstvu právem přikázán jako enkláva dle § 5 zákona, či je-li snad součástkou společenstevní honitby již podle zákona (§ 4), jak se zástupce stížnosti při veřejném líčení snažil dokázati, dovolávaje se zvláště nálezu tohoto soudu Boh. 2804 adm. Neboť pro právo, které st-l uplatňuje t. j. pro právo vykonávati na pozemku tomto samostatně honitbu, nemá žádného významu, z jakého důvodu právního jest pozemek tento k jeho samostatné honitbě nenáležející, pokládán za součástku honitbu společenstevní. Je-li st-l vskutku se svým pozemkem č. k. 269/2 dle § 4 zákona členem honebního společenstva b-ského, což by ostatně i podle cit. zdejšího nálezu bylo podmíněno vlastnictvím domovní usedlosti v osadě B. konskribované, nepřísluší z tohoto titulu jemu právo na pozemku tom honitbu vykonávati, nýbrž přísluší mu jen práva z členství v honebním společenstvu plynoucí, takovýchto práv však st-l ve své stížnosti vůbec neuplatňoval.
Bylo tedy stížnost obou jejích bodech zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2916. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1076-1078.