NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 5095.

Obecní úředníci. I. K výkladu předpisů obecního statutu uherskohradišťského o zaopatřovacích požitcích obecních zaměstnanců. — II. Spadají drahotní přídavky pod pojem »odpočivné a zaopatřovací požitky?«
(Nález ze dne 7. listopadu 1925 č. 21071).
Věc: Jana M. v Uherském Hradišti proti moravskému zemskému výboru (za zúč. obec U. H. adv. Dr. Jan Žáček z Prahy) o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 12. května 1922 st-lka, vdova po městském fysiku obce Uherského Hradiště, podala žádost, aby jí přiznány byly drahotní přídavky, jaké příslušejí vdovám po úřednících státních. Městské zastupitelstvo usnesením z 22. prosince 1923 žádosti té nevyhovělo, poněvadž podle § 108. městského statutu jest obec povinna vypláceti pouze základní platy dle pravidel pro státní úředníky, nikoli však přídavky. V podaném rekursu st-lka potírala tento názor a vypočítávají podrobně, oč byla zkrácena, žádala za přiznán: veškerých přídavků k pensi vdovské, které se vyplácejí vdovám po úřednících státních. Žal. zv rekurs zamítl s odůvodněním, že § 108 měst. statutu týká se pouze základní pense, nikoli drahotních přídavků, a jinak není ani žádného zákonného předpisu ani usnesení ob. zastupitelstva, dle něhož by předpisy o drahotních přídavcích pro úředníky státní a jich pozůstalé platily také pro zaměstnance města Uherského Hradiště a jich pozůstalé. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
§ 108 měst. statutu praví, že »při udělování platu za odpočinutí a požitků na zaopatření zachovati se mají, pokud se týče úředníků stále zřízených a jich pokrevných, pravidla, jaká jsou při úřednících a služebnících ve službě státní postavených a pokrevných jich.« St-lka vykládá si předpis ten v ten rozum, že definitivně ustanovení městští úředníci a jich pozůstalí jsou jím co do odpočivných a zaopatřovacích platů postaveni na roven úředníkům státním, a že jí tedy důsledně přísluší všechny ty požitky — řádné i mimořádné, — které by měla, kdyby její zemřelý manžel byl býval ve službě státní. Výklad ten není správný.
§ 106 ob. statutu dává ob. zastupitelstvu — v souhlasu s obdobnými předpisy ostatních ob. zřízení — právo stanoviti požitky ob. zaměstnanců. V souvislosti s tímto předpisem nelze zajisté § 108 vykládati tak, že by chtěl pro odpoč. a zaopatř. požitky tuto základnu, kterou obec v mezích své kompetence samostatně určila, opustiti a ukládati obci, aby poskytovala svým zaměstnancům a jich pozůstalým odpoč. a zaopatř. požitky na základně po případě zcela jiné, která platí pro zaměstnance státní. § 108 měst. statutu nemá — pokud se týká výměry odpoč. a zaopatř. požitků — jiného smyslu, nežli, že zaměstnancům obce a jich pozůstalým dlužno tyto požitky ze základny, která vyplývá z požitků stanovených obcí dle § 106 statutu, přiznávati a vyměřovati dle týchž měřítek, která jsou směrodatná a vyměřování odpoč. a zaopatř. požitků státních zaměstnanců a jich pozůstalých. Nemůže tedy st-lka z § 108 měst. statutu vyvozovati nárok na takovou vdovskou pensi, jakou by měla, kdyby její zemřelý manžel byl býval ve službě státní, nýbrž jen na takovou pensi, která podle pravidel platných pro výměru pense vdovy po státním úředníku resultuje z toho služebního a materielního postavení, které její zemřelý manžel měl ve službě obce Uh. Hradiště.
§ 108 měst. statutu mluví o odpoč. požitcích a zaopatř. platech zaměstnanců a jich pozůstalých. To jsou v terminologii úřednického práva technické termíny, vyznačující řádné požitky, kterých se zaměstnanci ve výslužbě resp. jeho pozůstalým po zákonu dostává z titulu jeho dřívějšího služ. poměru. Pro otázku, lze-li nějaký plat, jakého se dostane státními zaměstnanci na odpočinku nebo jeho pozůstalým, subsumovati pod požitky uvedené v § 108 měst. statutu, bude tedy rozhodným, jestli jej příslušné normy, platné pro zaměstnance státní, považují formálně za součást odpoč. a zaopatř. platů v hořením smyslu čili nic. V prvním případě bude nutno podle § 108 mást. statutu bráti na něj zřetel také při výměře odpoč. a zaopatř. platů zaměstnance obecního resp. jeho pozůstalých, nikoli však v případě druhém. Pokud tedy stát poskytl svým zaměstnancům na odpočinku a jich pozůstalým nadlepšení jich odpoč. a zaopatř. požitků nikoli ve formě zvýšení těchto platů — jak učinil na př. v § 1 zákona ze 17. prosince 1919 č. 3 Sb. ex 1920, a v čl. 1. zákona z 3. března 1921 č. 99 Sb. — nýbrž ve formě samostatných přídavků — jako na př. přídavky dle § 2 zákona č. 3/1920 Sb., — nelze tyto přídavky, ježto formálně mají povahu samostatnou, třebas hospodářsky měly týž účel a funkci jako zvýšení odpoč. a zaopatř. platů, pokládati za součást těchto platů. Důsledně netřeba pak bráti na ně zřetel při vyměřování odpoč. a zaopatř. požitků podle § 108 měst. statutu Uh.~ Hradištského, a zůstává obci — ježto zákon č. 312/1920 má na mysli toliko úředníky obecní po rozumu zákona č. 443/19 a tedy na zaměstnance obcí statutárních se nevztahuje — právně úplně na vůli, chce-li takové či podobné přídavky k zákonitým pensím svým zaměstnancům a jich pozůstalým poskytnouti čili nic. Opačný výklad § 108 statutu vedl by také k důsledku velmi neuspokojivému, že by zaměstnanec obce, pokud jest v činné službě, ze zákona nároku na drahotní přídavky neměl, takového nároku teprve svým pensionováním nabýval a tedy po případě v pensi měl vyšší požitky, nežli pokud byl ve službě činné.
Zv vyslovuje v nař. rozhodnutí sice jen, že st-lce nepřísluší nárok na drahotní přídavky normované pro vdovy po úřednících státních, současně však zamítá rekurs její in toto, ač podle specifikace v něm uvedené st-lka uplatňovala nejen nárok na drahotní přídavky k pensi vdovské, nýbrž i nárok na zvýšení této pense samé, podle pravidel platných pro zvýšení vdovských pensi státních. Ze spisů správních nelze seznati, zda takové zvýšení pense, která jí byla vyměřena na základě postaveni jejího zemřelého manžela u obce, bylo jí snad již přiznáno, takže nároky její v rekursu uplatňované by se opíraly jen o nesprávný předpoklad, že jí přísluší taková pense, jakou by měla, kdyby její manžel byl býval ve službě státní, či zda se jí vůbec ještě ani onoho zvýšení vdovské pense, na něž by dle hořeních vývodů měla nárok, nedostalo. Ježto však stížnost formuluje ve smyslu § 18 zák. o ss toliko dva stižní body, totiž jednak, že st-lce náleží takové zaopatřovací požitky, jako kdyby její zemřelý manžel by býval v státní službě, jednak že § 108 měst. statutu vztahuje se nejen na vdovskou pensi, nýbrž i na drahotní přídavky k ní, oba tyto body jeví se však dle toho, co svrchu řečeno, bezdůvodnými, nebylo možno blíže věcí se zabývati a bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 5095. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 469-471.