Čís. 1364.

Prohlášení účastníka světové války za mrtva.
Nařízení ze dne 8. dubna 1918, čís. 134 ř. zák. pozbylo účinnosti tím, že zákon ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. zák. byl změněn zákonem ze dne 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1921, R I 1459/21.) Krajský soud vyhověl žádosti manželky, by její manžel, účastník světové války, byl prohlášen za mrtva a určil dle nařízení ze dne 8. dubna 1918, čís. 134 ř. zák., dnem smrti den 1. března 1919. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Napadeným usnesením byl správně ve smyslu nařízení ze dne 8. dubna 1918, čís. 134 ř. zák., stanoven 1. březen 1919 jako onen den, kterého Adolf K. pravděpodobně nepřežil, neboť výsledky řízení neposkytly podkladu pro stanovení jiného domnělého dne úmrtí Adolfa K-a. Na tomto stavu nemohlo by ničeho změniti, i kdyby Ludvík Κ., jehož se stěžovatelka svým nárokem ze dne 3. srpna 1921 dovolala, potvrdil, že dne 7. prosince 1914 v blízkosti Šabace viděl Adolfa K-a v silničním příkopu až na kost zhublého a tak sesláblého, že ani se hnouti ani mluviti nemohl a že tehdy Srbové prudce stříleli na ustupující rakouské vojsko, poněvadž nebyla by tím naprosto vyloučena možnost, že Adolf K. byl zajat a 7. prosince 1914 přežil, tak že by tento den jako domnělý úmrtní den určen býti nemohl, následkem čehož tento jen dle výše uvedeného nařízení určen by býti musel.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů, a nařídil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl o tom, který den dlužno pokládati za den domnělé smrti Adolfa K-a.
Důvody:
Napadeným usnesením byl zřejmě porušen zákon, a jest tím dána jedna z podmínek § 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., za nichž lze sobě stěžovati do usnesení rekursního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení prvého sondu. Rekursní soud přehlíží totiž, že článkem 1. zákona ze dne 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n. bylo změněno ustanovení odstavce prvého § 1 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. zák., a že touto změnou pozbylo účinnosti nařízení ministra spravedlnosti ze dne 8. dubna 1918, čís. 134 ř. zák., vydané jako doplněk citovaného § 1 (odst. prvý) zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. zák., v němž se na budoucí vydání nařízení poukazuje. Nelze přece pochybovati o tom, že toto minist. nařízení, doplňující pouze zákonný předpis § 1 odstavec prvý zákona ze dne 31. března 1918, čís. 129 ř. zák., pozbylo platnosti současně změnou zákona samého, který byl předpokladem jeho právní existence, ačkoli nebylo vysloveno v novém zákoně jeho zrušení. Dle ustanovení prvého odstavce článku 1. zákona ze dne 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n., může účastník války (tam blíže označený) býti prohlášen za mrtva za podmínek, tam podrobněji uvedených, také tehda, když prošla dvě léta od poslední zprávy, že jest na živu, naproti čemuž odstavec prvý § 1 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. zák. obsahoval ohledně této dvouleté lhůty obmezení v ten rozum, že aspoň jeden rok z těchto dvou let musí spadati do doby, počínající dnem, za který byl pozdějším minist. nařízením ze dne 8. dubna 1918, čís. 134 ř. zák., stanoven den 1. března 1918. Kdežto tedy dle § 1 zákona ze dne 31. března 1918, čís. 128 ř. zák. a min. nařízení ze dne 8. dubna 1918. čís. 134 ř. zák. mohl býti jako den domnělé smrti účastníka války (zde blíže označeného) stanoven teprve den 1. března 1919, jest dle článku 1. odstavec prvý zákona ze dne 30. června 1921, čís. 252 sb. z. a n. možno určiti ho také již před tímto, dnem, jestliže doba 2 let prošlá od poslední zprávy, že nezvěstný jest, pokud se týče byl na živu, skončila před 1. březnem 1919. O takovýto případ dle tvrzení stěžovatelky tu jde, a není tedy pro určení dne domnělé smrti Adolfa K-a ve smyslu § 8 zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák. nikterak lhostejno, potvrdí-li Ludvík Κ., na jehož svědectví se stěžovatelka ve svém návrhu ze dne 4. srpna 1921 odvolává, okolnosti tam uvedené. Výpověď Ludvíka K-a může býti po případě důležitou i v tom směru, zdali neposkytne snad spolehlivý základ, aby mohl býti stanoven ve smyslu třetího odstavce prvé věty § 8 posléz citovaného zákona onen den, o němž lze říci, že jest dnem smrti anebo že Adolf K. dne toho nepřežil. Jest proto nutno, aby dosavadní šetření, které zůstala v uvedeném směru neúplným, bylo doplněno výslechem Ludvíka K-a.

Citace:

Čís. 1364. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 911-913.