Čís. 1324.

Dokud trvá společenství statků mezi živými, nemůže žádný z manželů domáhati se dobrovolné dražby svého spoluvlastnického podílu na věcech, podrobených onomu společenství.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1921, R I 1420/21.)
Svatební smlouvou ujednali manželé společenství statku mezi živými, manžel vnesl do společenství usedlost č. p. 12 v H., na jejíž polovici bylo pak pro manželku vloženo právo spoluvlastnické. Žádosti manželky za trvání manželství, by jí byla povolena dobrovolná dražba její polovice nemovitosti s příslušenstvím, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Dle § 269 odstavec prvý patentu ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. zák. musí ten, kdo žádá za dobrovolnou dražbu svého nemovitého majetku, dokázati své volné, neobmezené vlastnictví k němu a dle odstavce prvého § 277 téhož zákona má soud zvláště nad tím bdíti, aby nedovolené neb neplatné smlouvy navrženy nebyly. V tomto případě prokázala sice navrhovatelka, že jest podle smlouvy svatební ze dne 27. dubna 1914 ve vložce čís. 22 pozemkové knihy katastrální obec H. vložené vlastnicí neoddělené polovice usedlosti čís. p. 12 v H., avšak ničím neprokázala, že by byla také vlastnicí neoddělené polovice příslušenství usedlosti čí. p. 12 v H. Naopak jest ověřeným opisem snímku spisu notářského o svatebních smlouvách mezi navrhovatelkou a stěžovatelem uzavřených dne 27. ledna 1914 zjištěno, že navrhovatelka se stěžovatelem uzavřeli smlouvu o společenství statku mezi živými, do manžel dal usedlost čís. p. 12 v H. se stavební parcelou čís. k. 21 a pozemky vložka čís. 12 pozemkové knihy katastrální obce H. Výslovným ujednáním obou smlouvajících se stran, že uzavření společenství statků platí již mezi živými, vyloučena byla obapolnou vůlí stran právní domněnka prvé věty § 1234 obč. zák., že společenství statku mezi manželi vůbec jen na případnost smrti se rozumí, následkem čehož stala se manželka ihned spoluvlastnicí jmění, společenství podrobeného, usedlost čís. 12 v H. stala se ihned společným vlastnictvím smlouvajících stran, i u nemovitosti této staly se ihned společnými a žádná z obou smluvních stran nemůže od té doby bez svolení druhé platně se společným neb s jeho neoddělenou polovicí nakládati (§§ 1175 a násl. a 833 až 843 obč. zák.). Navrhovatelka není tudíž po rozumu § 354 obč. zák. neobmezenou volnou vlastnicí neoddělené polovice usedlosti čís. p. 12 v H. a neměla jí navrhovaná dobrovolná dražba této polovice usedlosti vzhledem k předpisům §§ 269 a 277 patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. povolena býti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost není odůvodněna, usnesení rekursního soudu vyhovuje úplně zákonu i věci. Spoluvlastnictví usedlosti čís. p. 12 v H., v příčině něhož se stěžovatelka dobrovolné soudní dražby dožaduje, nabyla na základě svatební smlouvy, sepsané ve formě notářského spisu ze dne 27. dubna 1914 a na základě společenství statku, platného již mezi živými, které dle téže svatební smlouvy stěžovatelka a její manžel mezi sebou ujednali. V důsledku tohoto ujednaného společenství statku náleží ovšem stěžovatelce spoluvlastnicky i hospodářské příslušenství usedlosti té, které ale cit. smlouvy rovněž do společenství dáno bylo. Dle své právní povahy a právních účinků naznačených v 1233—1236, 1262, 1266 obč. zák., činí však ujednané společenství statku mezi živými majetek, do tohoto společenství vnesený, vázaným v tom směru, že spoluvlastnictví manželů na jmění tom zachováno býti má až dotud, kdy toto společenství zaniká smrtí, konkursem anebo rozlukou manželství z viny jednoho manžela, a že žádný z manželů nesmí svůj podíl bez souhlasu manžela druhého zciziti. Tvrdí-li stěžovatelka, že takové obmezení nevyplývá ani ze smlouvy ani z knihovního zápisu, činí tak zřejmě jen z mylného právního názoru o právní podstatě společenství statků. Není-li v knihovním zápisu kromě vyznačení shora citované svatební smlouvy, dle níž se zápis ten dál, dalšího poukazu na toto jednání společenství statku, mohlo by za okolností míti své důsledky nanejvýše jenom vůči tomu, kdo v důvěře v knihy veřejné a v neznalosti tohoto poměru vázanosti by smlouvou od některého z manželů jeho spoluvlastnického podílu nabyl, nikdy však v poměru jednoho manžela vůči druhému. Ježto tedy v tomto případě manžel proti obmýšlené soudní dobrovolné dražbě spoluvlastnického podílu manželky vznesl odpor, jest zamítnutí návrhu soudem rekursním dle zákona plně odůvodněno.

Citace:

Čís. 1324. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 846-847.