Čís. 1357.

Nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., vztahuje se i na zásoby cukru z výrobního období 1919/1920.
Vliv nařízení na dodávky cukrového zboží.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1921, Rv II 278/21.) Žalobkyně objednala v srpnu 1920 u žalované firmy fondany po 14 K 50 h za 1 kg a vánoční zboží po 18 K za 1 kg k dodání v říjnu 1920. Ježto žalovaná nedodala, domáhala se žalobou náhrady škody. Žalovaná namítla zejména, že dle nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., byl dán všechen cukr pod závěru a všechny kupní smlouvy do té uzavřené byly prohlášeny za neplatné (§ 8, odstavec čtvrtý cit. nař.). Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, mimo jiné z těchto důvodů: Po rozumu nařízení vlády republiky Čsl. ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., které nabylo účinnosti 1. října 1920, byla cena cukru k výrobě cukrovinek skutečně zvýšena a bylo stanoveno, že výrobci, vlastníci, držitelé a schovatelé nezdaněného cukru surového i čištěného jsou povinni ohlásiti komisi skutečný stav zásob ke dni 1. října 1920 v 6 hodin ráno a odvésti fondu přeplatkovému rozdíl mezi cenou platnou pro jednotlivé druhy cukru ve výrobním období 1919/20 a cenou platnou pro výrobní období 1920/21. Dle přípisu čs. komise cukerní ze dne 20. ledna 1921 bylo u žalované firmy 1, října 1920 zjištěno na skladě 1.96 q cukru nezpracovaného, z kteréhož množství cukru musí jmenovaná firma odvésti státnímu přeplatkovému fondu předepsaný cenový rozdíl. O tom byla jmenovaná firma vyrozuměna. Žalovaná firma měla dle objednávky ku dodání čas až v říjnu 1920, nebyla tedy 1. října 1920 ještě v prodlení. Jelikož však stát cenu cukru zvýšil, o čemž byla žalobkyně dopisem ze dne 29. října 1920 uvědomena, není žalovaná firma již vázána, za smluvenou cenu zboží dodati. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Jest plně přisvědčiti odvolateli, že nařízení ze dne 23. října 1920, čís. 581 sb. z. a n., se na tento případ nevztahuje, jednak proto, že jde tu očividně o cukr z kampaně 1919/1920, kdežto ono nařízení se vztahuje, jak z § 8 odstavec čtvrtý patrno, na cukr z výrobního období 1920/1921, a může zde přijíti v úvahu pouze dřívější nařízení ze dne 23. září 1919, čís. 519 sb. z. a n.; jednak proto, že nařízení ta se vztahují pouze na cukr a nikoliv cukerní výrobky. To patrno jak z nadpisu »o úpravě obchodu řepovým cukrem« tak z § 8 odstavec prvý: »zásoby nezdaněného cukru«, tak z odstavce čtvrtého »kupní smlouvy o cukru jsou neplatný«; tak také z § 8, odstavec šestý a § 9, odstavec šestý, které mluví »o cukru přiděleném podnikům používajícím a zpracovávajícím cukr« a výslovně praví, že závěra takového cukru oživne, nebyl-li v době, cukerní komisí stanovené, zpracován neb použit. Vztahuje se tedy závěra i na cukr určený pro výroby cukrovinek, avšak jen tehdy, nebyl-li za včas zpracován, a zbývá zabývati se jen otázkou, zda i kupní smlouvy o hotových výrobcích z cukru následkem opomenutí zavčasného zpracování se stávají neplatnými. Tu může nastati případ: buď prodávají se cukrovinky již vyrobené, anebo cukrovinky z přídělového cukru teprve mají býti vyrobeny. Na prvý případ se citované nařízení vzhledem k tomu, že se tu nejedná o cukru, vztahovati nemůže. Pro druhý případ jest jen sporno, zdali kupní smlouva dle § 8, odstavec čtvrtý cit. nař. uhasne, když prodavatel zcizuje sice hotové cukrové výrobky, vyrobených však v době prodeje ještě nemá. Dle náhledu odvolacího soudu nestávají se ani takové smlouvy neplatnými, měl-li prodavatel možnost, výrobky ty zavčas ve lhůtě, stanovené cukerní komisí, vyrobiti, poněvadž zavčasným vyrobením vylučuje se zároveň možnost neplatnosti smlouvy. Žalovaná firma té nemožnosti zavčasného zpracování a výroby objednaného cukrového zboží nenamítala a není důvodu, pokládati smlouvy za neplatné. Ať tedy prodala žalovaná firma žalobkyni hotové cukrové výrobky, neb cukrovinky, které měly býti teprve vyrobeny, zůstávají kupní smlouvy platný.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud jde o výklad nařízení ze dne 23. října 1920 čís. 581 sb. z. a n., jest sice pravda, že se toto nařízení vztahovalo na všechen nezdaněný cukr podle stavu ze dne 1. října 1920, tedy také na zásoby z výrobního období 1919/1920, neboť toto nařízení nečiní v tomto ohledu rozdílu. Podle zprávy čsl. cukerní komise ze dne 20. ledna 1921 bylo u žalované firmy dne 1. října zjištěno na skladě 1.96 q cukru nezpracovaného, ze kterého musila žalovaná firma odvésti státnímu přeplatkovému fondu předepsaný cenový rozdíl. Z tohoto dopisu rovněž neplyne, že by tu šlo jen o cukr z výrobního období 1920/1921. Poněvadž však podle zjištění odvolacího soudu mělo býti dodáno 30 kg vánočního zboží po 18 K do konce září 1920, jest zřejmo, že se citované nařízení na tuto dodávku nevztahovalo a že žalovaná, nedodavši toto zboží v uvedené lhůtě, octla se ohledně něho v prodlení a nemůže se vymlouvati na vyšší ceny platné teprve od 1. října 1920. Citované nařízení mohlo by se tedy týkati pouze fondantů, které měly býti dodány během měsíce října. Přicházelo by zde v úvahu ustanovení nikoli § 8 odstavec čtvrtý cit. nařízení, jenž jedná o kupních a dodávkových smlouvách, týkajících se nezdaněného a nezpracovaného cukru, nýbrž ustanovení § 17 odstavec čtvrtý cit. nař., podle něhož se zrušují prodeje zboží, jež mělo býti vyrobeno z cukru, podléhajícího přeplatku, v tomto § uvedenému, tedy ze zásob nezdaněného cukru, 1. října 1920 zjištěných. A tu bylo věcí žalované firmy, která namítá neplatnost smlouvy, aby tvrdila a dokázala, že objednávka fondantů z 5. srpna 1920 měla býti teprve vyrobena z tohoto cukru, přeplatku podléhajícího. Ve sporu nic takového tvrzeno nebylo. Žalovaná odepřela dodání zboží podle dopisu ze dne 29. října 1920 jen z toho důvodu, že byly ceny cukru 1. října zvýšeny, že musí diferenci nésti a nemůže proto zboží za dřívější ceny dodati. Z této námitky, kterou žalovaná firma také jedině ve sporu uplatňovala, možno jen dovozovati, že žalovaná nechce nebo nemůže za dřívější ceny dodávati, nikoliv však, že zboží bylo aneb mělo být vyrobeno ze zásob cukru 1. října sepsaných.

Citace:

Čís. 1357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 898-900.