NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4 - Řád jednací sněmu království Českého

Oddělení statků
(bonorum separatio).
Tím rozumí se oprávnění s jedné a povinnost se strany druhé, statky, jež jedinému právnímu podmětu připadnouti mají, od sebe odděliti a z nich samostatné podstaty statkové utvořiti. Naše právo zná tyto případy oddělení statků:
1. Při fideikomisech. Tu platí zásada, že vlastnictví jmění svěřenského jest rozděleno mezi čekanci a držitelem fìdeikomisu. Oněm přísluší jedině vrchní vlastnictví, tomuto však též vlastnictví požitků (§ 629 o. o. z.). Povaha takového rozděleného vlastnictví záleží v tom, že jednomu přísluší toliko právo k podstatě věci, druhému však vedle práva k podstatě věci ještě výlučné právo k požitkům jejím (§ 357 o. o. z.). Oddělení práva k podstatě věci od práva k požitkům nastává dílem vůlí vlastníkovou, dílem z nařízení zákona ; když držitel svěřenského statku má výlučné právo na požitky statku, přihodí se případy, ve kterých nastane potřeba zjistiti objem požitků. Tento případ nastane zvláště při úmrtí držitele svěřenského statku, zvláště když dědická posloupnost v podstatu a dědická posloupnost v požitky tu jsoucí jsou rozdílny, ježto ona zůstává zachována nástupcům ve svěřenství, tato pak vlastním dědicům držitelovým. Připadne-li jmění volně zděditelné a fideikomisní rozdílným osobám, jest potřebí, aby se vypočetlo, kolik bezprostřední nástupce ve fideikomis na stávajících nebo sklizených plodech, na splatných nebo došlých úrocích a stálých důchodech, na nezaplacených dluzích fideikomisu nebo z jiných důvodů od dědiců jmění zpupného pohledávati nebo jim platiti má. Takový výpočet dochází uskutečnění zřízením inventáře, kterýž při úmrtí každého držitele fideikomisu znova poříditi jest (§§ 108, 224, 225 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.) a kterýž sepisuje se ve zvláštní dílčí protokol.
2. Při inventářích sepisovaných při úmrtí držitelů duchovních obročí má se za přítomnosti zádušního kommisaře nebo jiného zřízence státní správy jmění obroční odděliti od vlastního jmění zemřelého a každé z nich sepsati do zvláštního seznamu. Při tom se má pomocí zakládacích listin a inventáře obročního vypočísti a, je-li nutno, znalci zjistiti obnos, jenž obročí na pozůstalosti pohledávati nebo jí nahraditi má (§ 107 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Oddělení v tomto případě spočívá na rozlišování předmětů, jež tvoří volně zděditelné jmění obročníkovo a předmětů, jež mají zůstati při obročí. Zvláštní předpisy platí pro biskupství ve příčině oněch při bohoslužbě užívaných věcí, jež jsou věnovány náboženským výkonům. Takové věci mají zůstati při biskupství. Vyňaty jsou toliko prsteny a náprsní kříže, pak takové bohoslužebné náčiní, které biskup — pokud možno dokázati — nepořídil z peněz kostelních a kostelu nedaroval. Biskupové mají o takových věcech vésti přesné seznamy, jinak platí domněnka, že byly pořízeny ze jmění kostelního (dekr. dv. kanc. ze dne 5. března 1835 č. 4870). Podobné předpisy platí ve příčině vyšetření stavu farních budov (dv. dekr. ze dne 25. dubna 1817 č. 1332 a 30. června 1824 č. 2027 sb. z. s.), ve příčině zkoumání účtů církevních a chudinských ústavů a pokladen (dekr. dv. kanc. ze dne 17. dubna 1834 č. 6011), vyšetření a rozdělení příjmů úmrtního roku.
3. Při projednání pozůstalosti cizinců provede se oddělení ve příčině statků ve zdejším území ležících za jistých okolností tehdy, když čásť pozůstalosti projednává se v cizině. V takových případech zdejší úřady pozůstalostní, když státní smlouvy ničeho jiného neustanovují, mají právo tuzemskou nemovitou pozůstalost odděleně samu pro sebe projednati (§ 22 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.).
4. Oddělení stejného způsobu nastává, když zemřelý kromě volně zděditelného jmění byl ještě držitelem jmění fideikomisární substitucí stiženého (§ 26 cit. pat.).
5. Hrozí-li ze smísení jmění dědicova s jměním pozůstalostním nebezpečí, má každý věřitel pozůstalostní, odkazovník nebo neopomenutelný dědic právo před odevzdáním pozůstalosti žádati, aby pozůstalosť od jmění dědicova byla oddělena, u soudu uschována neb kuratorem spravována. V takovém případě neručí dědic, třeba by se byl bezpodmínečně k pozůstalosti přihlásil, vlastním svým jměním (§ 812 o. o. z.). Za toto oddělení může žádati jen ten, kdo prokáže, že mu proti pozůstalosti pohledávka nesporná přísluší (četná rozh. nejv. s.; poslední ze dne 9. ledna 1878 časop. »Ger. Halle« 1878 č. 25). Naproti tomu nežádá se průkazu nebezpečí, protože subjektivní obava věřitelova dostačí (rozh. nej. s. sb. »Gl. U.« č. 1547, 1605, 1739, 1921, 2454, 4074, 4630).
6. Při věnu nastává oddělení jmění v případě konkursu. Byl-li na jmění manželovo za jeho živobytí vyhlášen konkurs, nemůže manželka žádati vrácení věna a vydání obvěnění, nýbrž jen pojištění proti věřitelům pro případ zrušení manželství. I jest pak oprávněna, nebyl li vymíněn plat vdovský, žádati pojištění a tudíž oddělení věna (§ 1260 o. o. z.). Za takové pojištění může zřizovatel věna žádati hned při odevzdání jeho (§ 1245 o. o. z.). Důvod pro oddělení a pojištění záleží v tom, že podle zákona věno po smrti manželově napadá jeho manželce nebo jejím dědicům (§ 1229 o. o. z.).
7. V konkursu:
a) Oni věřitelé, kteří mají nárok na uspokojení z určitých statků dlužníka obecného (reální věřitelé), vylučují, pokud jejich pohledávky sahají, osobní věřitele ze zaplacení z těchto statků (§ 30 konk. ř.). Rovněž mají při statcích movitých majitelé zástavních pohledávek právo na od- dělené uspokojení z těchto podstat (§ 38 konk. ř.). Stejným způsobem nastává ve příčině báňského majetku do konkursní podstaty patřícího oddělené uspokojení zvláštních horních pohledávek, z kteréžto příčiny takovéto jmění podstaty musí rovněž odděleně býti spravováno a rozděleno (§ 41 konk. ř.).
b) Ježto konkursní řízení o nemovitém jmění cizince zůstává vyhrazeno soudům státu, ve kterém jmění to se nalézá (§ 61 konk. ř.), nastupuje oddělení statků, je-li tu též jmění movité, o kterém cizině řízení vyhrazeno zůstává.
c) Držba zástavních listů a dílčích dlužních úpisů poskytuje právo býti uspokojenu odděleně, pročež takové ústavy nejen v konkursu, nýbrž i při hrozícím nebezpečí musí býti do zvláštní správy dány. Ostatní věřitelé mohou vésti exekuci, jen bez ujmy tohoto práva (zák. ze dne 24. dubna 1874 č. 48 ř. z., dále ze dne 5. prosince 1877 č. 111 ř. z. a ze dne 24. dubna 1874 č. 49 ř, z.).
d) V kupeckém konkursu vyhlášeném na veřejnou nebo komanditní společnost má vyhlášení konkursu v zápětí současně další vyhlášení konkursu na jmění každého osobně ručícího společníka, při čemž o každé podstatě se koná zvláštní oddělené řízení, bez ujmy práv věřitelů, kteří jsou oprávněni dosíci uspokojení ze všech podstat (§§ 199, 200, 201 konk. ř.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Oddělení statků. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 689-691.