Čís. 1348.

Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů.
Pokud ustanovení § 2 písm. a) zák. vztahuje se též na propachtovatelova nástupce v držbě pozemku.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1921, R I 1496/21.)
Od propachtovatele, jenž měl vlastních pozemků více než 15 ha, koupila pozemek, o nějž tu jde, obchodnice, jež neměla vlastních 15 ha zemědělské půdy. Nárok pachtýřův na obnovu pachtu byl zamítnut soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jde o výklad předpisu § 2 a) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., dle něhož se pacht neobnovuje, když propachtovatel nemá sám více než 15 ha zemědělských pozemků. Otázkou je, vztahuje-li se toto ustanovení i na propachtovatelova nástupce v držbě pozemku, zejména tedy na kupitele. Nelze zajisté připustiti, aby zákon byl na újmu pachtýřovu obcházen, aby tedy tento o své právo připraven byl tím, že by vlastník pozemek prodal, věda o pachtýřově nároku, a nabyvatel, rovněž tento nárok znaje, této akce na úkor pachtýřův vypočtené se súčastnil. S druhé strany nelze však zase připustiti, aby nabyvatel, který jednal v důvěře v stávající stav a platné právo, byl v této důvěře své zklamán. V tomto případě koupila nynější vlastnice pozemek sporný, jak pachtýř sám udává, v dražbě v květnu 1921, tedy dávno před zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., jenž nabyl působnosti dne 6. září 1921 a na němž se nárok pachtýřův zakládá. Jednala tedy nabyvatelka v důvěře v platný zákon a platné právo zcizovatele. Jestliže tedy podmínka zákona, aby neměla více než 15 ha vlastní zemědělské půdy, jest u ní bezesporně dána, není povinna dle hořejšího ustanovení k obnově pachtu. Jinak by bylo, kdyby pozemku byla nabyla teprv po vyhlášení zákona a dokonce snad vědouc o pachtýřově nároku. V době jejího nabytí však nárok tento ještě neexistoval, byv založen teprve pozdějším zákonem. Při tom nevadí, že nabyvatelka převzala snad při koupi všecky závazky svého předchůdce, jako to stěžovatel tvrdí, ačkoli to zjištěno nebylo. Neboť i převzala li je, mohlo se to vztahovati pouze na závazky už existující, tedy zejména dodržeti pacht až do uplynutí pachtovní doby, nikoli však na možné závazky teprv budoucí, tedy na nárok pachtýřův na obnovu pachtu, jenž teprv potom vznikl a o němž tehdáž ani známo býti nemohlo, zda někdy a kdy vznikne. I když tedy následkem převzetí pachtovního poměru bylo by ji považovati za nynější propachtovatelku, přece se podmínky pro obnovu pachtu musí posuzovati podle jejích vlastních poměrů a nikoli dle poměrů předchůdcových, jenž ovšem dle tvrzení stěžovatele měl pozemků více než 15 ha. Na tom, jakou živnost provozuje, zda je zemědělcem neb obchodnicí, nesejde, neboť § 2 zák. dobrodiní své uděluje každému vyjma obec, právnickou osobu a majitele zabraného nebo zemskodeskového statku, a žádné z těchto vlastností pachtýř u ní netvrdí. Nicméně nelze nepoznamenati, že ona sama udává, že pozemek koupila proto, poněvadž ho potřebuje, aby měla pro koně, jejž ve svém obchodě chovati musí, nutnou píci.

Citace:

Čís. 1348. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 887-888.