Čís. 12955.

Výměnkář má podle povahy věci bydleti tam, kde má výměnkářský byt. Odstěhuje-li se jinam, jest povinen, by, žaluje o peněžitou náhradu výměnku, opodstatnil, proč se musel z místa toho odstěhovati, pokud se týče, že musí žíti na jiném místě a v těch poměrech, vzhledem k nimž požaduje náhradu vyšší, než jakou hodnotu má výměnek v místě původního plniště.
(Rozh. ze dne 26. října 1933, Rv I 858/32.)
Žalobkyně, odstěhovavši se z V. do O. v Sasku, domáhala se na žalovaných peněžní náhrady za naturální výměnek za dobu tří a půl roku, zejména za byt, který měla zajištěný ve V. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni plnou náhradu výloh, jež měla s bytem v O., celkem 4536 Kč, dále náhradu za to, že si nemohla držeti kozu, a náhradu za bramborovou sklizeň. Odvolací soud vyhověl částečně odvolání žalovaných a přisoudil žalobkyni náhradou za byt jen hodnotu, již měla světnice ve V., celkem 1400 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Jde o peněžní náhradu za naturální výměnek, zejména za byt, který měla žalobkyně zajištěný ve V. Výměnkář má podle povahy věci bydleti tam, kde má výměnkářský byt. Odstěhuje-li se jinam, takže nemůže míti výměnek naturální, jest povinen, by, žaluje o peněžitou jeho náhradu, opodstatnil, proč se musel z místa toho odstěhovati, pokud se týče, že musí žíti na jiném místě a v těch poměrech, vzhledem k nimž požaduje náhradu částkou vyšší, než jakou hodnotu má výměnek v místě původního plniště. Podle obsahu spisů jest správný předpoklad odvolacího soudu, — a v tomto směru vytýká dovolatelka neprávem napadenému rozsudku rozpor se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.) — že žalobkyně neuvedla konkrétní okolnosti, z nichž by bylo lze souditi, že jí nebylo lze najmouti si světničku ve V., držeti si kozu a pachtovati si kousek pole. Žalobkyně v první stolici ani netvrdila, že neměla tolik peněz, by si nemohla ve V. platiti byt. Okolnosti, které ji přiměly, že se z V. odstěhovala do O. v Sasku, kde jest dráže než ve V. a kde si nemůže chovati kozu ani pachtovati pole, uvedla žalobkyně teprve v řízení opravném, a nebylo lze k nim přihlížeti jako k nepřípustným novotám.

Citace:

č. 12955. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 412-413.