Čís. 8136.

Nikoliv okolnost, že pozůstalost jest předlužena, má v zápětí případný zánik neb obmezení pohledávky pozůstalostního věřitele, když na ni pozůstalostní jmění nestačí, nýbrž onen účinek má dědicova přihláška s výhradou inventáře (odevzdání pozůstalosti s touto výhradou) a může

dědic tuto skutečnost uplatňovati žalobou podle § 35 ex. ř. proti exekuci vedené proti němu k vydobytí pozůstalostní pohledávky.

(Rozh. ze dne 14. června 1928, R II 128/28.)
Rozsudkem ze dne 7. dubna 1926 byl uznán Šimon F. povinným zaplatiti československému eráru 237000 Kč. Šimon F. napotom zemřel a pozůstalost byla odevzdána Sidonii F-ové, proti níž byla povolena eráru exekuce ku vydobytí oné pohledávky. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Sidonie F-ová na eráru zrušení exekuce, tvrdíc, že exekuce jest nepřípustná vzhledem k § 802 obč. zák., ježto se žalobkyně přihlásila k pozůstalosti podmínečně a to po vydání exekučního titulu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že tu nejde o skutečnost, nárok věřitelův zrušující nebo zastavující, která by bývala nastala teprve po vzniku exekučního titulu, totiž rozsudku ze dne 7. dubna 1926, jenž jest exekučního řízeni základem. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Jde o to, zda žalobkyně v žalobě uplatňuje skutečnosti zrušující nebo zastavující nárok obsažený v rozsudku (§ 35 ex. ř.). K této otázce jest přisvědčiti. Žalobkyně jako pozůstalá vdova přihlásila se k dědictví po dlužníku Šimonu F-ovi podmínečně a byla jí pozůstalost odevzdána. Ovšem opomenula žalobkyně navrhnouti svolání věřitelů, takže ručí celým svým jměním, avšak jen za to, že pozůstalostní věřitelé obdrží zaplacení, pokud pozůstalost stačí (§ 815 obč. zák.). Podle toho není žalobkyně povinna platiti všechny pozůstalostní dluhy ze svého jmění, nýbrž ručí svým jměním jen za to, že všichni pozůstalostní věřitelé obdrží podle zákona poměrné zaplacení, pokud pozůstalostní jmění k tomu stačí. Jest tedy odevzdání pozůstalosti skutečností, která nároky pozůstalostních věřitelů zrušuje, pokud podle zákona nedošly úhrady z pozůstalostního jmění (§ 35 ex. ř.). Správně tudíž domáhá se žalobkyně návrhem na zrušení exekuce povolené proti ní žalovanému eráru nepřípustnosti této exekuce a jejího zrušení, stane-li se tento výrok pravoplatným (§ 35 ex. ř).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nelze přisvědčiti rekurentce v názoru, že skutečností její nárok proti žalobkyni zrušující jest předluženost pozůstalosti po Šimonu F-ovi a nikoli dědická přihláška žalobkyně k této pozůstalosti s výhradou soupisu, pokud se týče odevzdání pozůstalosti žalobkyni s touto výhradou a že ježto skutečnost ta, předlužení pozůstalosti, nebyla, ač mohla býti, ve sporu o zaplacení vymáhané nyní pohledávky žalobkyni uplatňována, nemá žaloba podle § 35 ex. ř., opírající se o to, že pozůstalost ke krytí vymáhané pohledávky nestačí, místa. Nikoli předluženost pozůstalosti má v zápětí případný zánik neb omezení pohledávky pozůstalostního věřitele, když na ni pozůstalostní jmění nestačí, nýbrž účinek ten má dědi cova přihláška s výhradou inventáře, pokud se týče odevzdání pozůstalosti s touto výhradou. To jasně praví §§ 801 a 802 obč. zák. Přihlásil-li se dědic k předlužené pozůstalosti bez výhrady inventáře, přecházejí na něho podle § 801 obč. zák. dluhy pozůstalostní bez omezení a on za ně ručí celým svým jměním; omezené ručení do výše pozůstalosti, po případě zánik dluhu nastává toliko podmínečnou přihláškou, pokud se týče podmínečným odevzdáním pozůstalosti (§§ 802 a 815 obč. zák.). Žalobkyně přihlásila se k dědictví s dobrodiním inventáře teprve 30. června 1926, odevzdána jí byla pozůstalost s výhradou inventáře až dne 18. srpna 1926, kdežto řízení ve sporu proti Šimonu F-ovi o zaplacení nyní vymáhané pohledávky, do něhož po smrti F-ově žalobkyně nevstoupila, bylo skončeno a rozsudek byl vydán dne 7. dubna 1926. Nastala tedy skutečnost nárok zrušující (omezující), o kterou se žaloba opírá, totiž přihláška s výhradou soupisu, pokud se týče odevzdání pozůstalosti s touto výhradou: až po skončení sporného jednání. Podanou žalobu nebylo lze podle toho zamítnouti z důvodu prvním soudem použitého a rekurentkou zastávaného, že skutečnost nárok zrušující nebyla zavčas ve sporu proti Šimonu F-ovi po jeho smrti uplatněna a napadené usnesení, vycházející z názoru tuto vysloveného, není pochybené.

Citace:

č. 8136. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 899-901.