Čís. 3871.

I když nebyl proveden knihovní převod zástavního práva pro postoupenou pohledávku, zajištěnou na nemovitosti, jest pohledávku z dražebního výtěžku přikázati postupníkovi tak a v takovém pořadí, jak by ji bylo přikázati postupiteli.
Formální náležitosti, vyžadované §em 9 ex. ř., nevztahují se na postup vymáhané pohledávky po zahájení exekuce.
(Rozh. ze dne 20. května 1924, R I 394/24.)
Exekuční soud nepřiznal, rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, záložně v N. přihlášenou pohledávku
v knihovním pořadí. Důvody: V pořadí knihovním nebyla přikázána
pohledávka, účtovaná záložnou v N. na základě postupní listiny ze dne 29. října 1923. Jedná se o postup, uskutečněný teprve po příklepu, avšak tento postup nemá vůbec doposud právní platnosti, poněvadž se jedná o postup hypotéky bez knihovního vtělení převodu práva zástavního. Při hypotékách nelze tudíž pohledávku bez knihovního převodu přenésti, poněvadž pohledávka a zástavní právo tvoří celek a nemohou tudíž pohledávka a zástavní právo míti různé právní osudy. V žádném případe však nepožívá tato pohledávka dle §u 445 a 431 obč. zák. zástavního práva, poněvadž tohoto práva se nabývá teprve vtělením do
knih. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Nebyl-li postup pohledávky v pozemkové knize ještě proveden a je-li v po- zemkové knize zapsán ještě postupník jako věřitel, nelze nahlédnouti, z jakého důvodu by nebylo možno nárok přikázati; ovšem jest se zřetelem na předpis §u 9 ex. ř. za to míti, že postup musí býti prokázán veřejnou listinou nebo listinou veřejně ověřenou. Touto náležitostí nemůže
se postupní listina vykázati, pohledávka postupitelkou nebyla přihlášena a nemohl proto soud prvé stolice na postoupenou pohledávku z příčiny uvedené vzíti zřetel.
Nejvyšší soud přiznal záložně v N. pohledávku v knihovním
pořadí.
Důvody:
Pohledávka, kterou záložna v N. na zaplacených anuitách a úrocích
přihlásila, byla příslušenstvím uznaných a ku zaplacení z nejvyššího
podání přikázaných pohledávek Městské spořitelny v B., a vztahovalo
se i na ni podle §u 17 knih. zák. právo zástavní, váznoucí na základě
obou dluhopisů ze dne 4. října 1920 na prodaných nemovitostech pro
hlavní pohledávky. Spořitelna přihlásila také celou tuto částku 44.974
Kč 22 h původně sama společně s jistinou k rozvrhovému roku písemní přihláškou ze dne 29. října 1923, téhož dne odstoupila ji však
záložně v N., která jí ji zaplatila, a omezila o ni při rozvrhovém roku
31. října 1923 svou přihlášku. Názor prvního soudu, který odmítl ji záložně v N. přikázati z nejvyššího podání z toho důvodu, že nebyl současně s postupem vložen knihovní převod práva zástavního, jest za tohoto stavu věcí zřejmě nesprávným. Postupem nezměnilo se kromě
osoby oprávněného ničeho ani na pohledávce samé, ani na zástavním
právu pro ni váznoucím, ani na nároku, dojíti zaplacení z nejvyššího
podání (§§ 1394, 1398, 1407 druhý odstavec, 1422 obč. zák.), pohledávka musí býti přikázána z dražebního výtěžku novému věřiteli stejně
a v témž pořadí, jak by ji bylo přikázati věřiteli dřívějšímu. Nelze však souhlasiti ani s rekursním soudem, který rozhodl, že nemohlo býti k postupu přihlíženo, poněvadž nebyl prokázán dle §u 9 ex. ř. listinou veřejnou neb veřejně ověřenou. Předpis §u 9 ex. ř. platí jen pro zahájení
exekuce jinou osobou, než která jest k tomu podle exekučního titulu
oprávněna, má tedy význam formální (procesní), a nelze ho rozšiřovati
na tento případ, v němž jde o hmotněprávní účinky postupu pohledávky.
Ty nejsou na rozdíl od postupu práva ku vedení exekuce vázány na
určitou formu. Při rozvrhovém roku nebyla ostatně proti platnosti postupu a pravosti předložené písemní postupní listiny vznesena námitka,
takže nebylo pro exekuční soud podle §u 214 druhý odstavec ex. ř. důvodu, aby se nedostatkem veřejného ověření postupu vůbec zabýval.

Citace:

Rozhodnutí č. 3871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 795-796.