Č. 11510.
Živnostenské právo: Za pomůcky provozu výrobní živnosti ve smyslu § 37 odst. 2 živn. ř. lze považovati i ty, které slouží k rozvážení a rozprodeji výrobků; nevymyká se proto z oprávnění, příslušejících živnostníkům podle cit. zákonného ustanovení, aby prováděli kování vlastních koní, užívaných k rozvážení jejich výrobků a nelze ještě v činnosti té spatřovati skutkovou podstatu přestupku § 22 živn. ř. neoprávněného provozování koncesované živnosti podkovářské.
(Nález ze dne 30. října 1934 č. 6122/33.) Věc: Česká akc. mlékárna v P. a František P. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živnostenského řádu.
Výrok: Stížnost České akc. mlékárny v P. se odmítá pro nepřípustnost, ke stížnosti Františka P. se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem z 1. července 1931 uložil magistrát hl. m. Prahy Františku P. z P., dnešnímu st-li, jako zodpovědnému zástupci České akc. mlékárny v P. podle § 132 živn. ř. pokutu 300 Kč, pro případ nedobytnosti trest vězení na 30 dnů pro přestupek § 22 živn. ř., jehož se dopustil tím, že tato akc. mlékárna, oprávněná k výrobě polévkového koření »Maja«, zpracování a zužitkování mléka a k obchodu mléčnými výrobky, konečně k výrobě ledu, zřídila ve svém závodě ve V. čp. 423 dílnu podkovářskou, v níž provádí pro vlastní potřebu kování koní rozvážejících mléko.
Proti tomuto nálezu podal st-l odvolání, jemuž zem. úřad výměrem z 9. září 1932 nevyhověl, poněvadž skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána konaným šetřením a jeho částečným doznáním. Námitku, že firma jest oprávněna kovati koně pro vlastní potřebu podle § 37 odst. 2 živn. ř., zamítl žal. úřad s odůvodněním, že za pomůcky provozovací lze považovati výhradně jen ty, které slouží k výrobě v živn. podniku, a nikoliv pomůcky, které slouží toliko k rozvážení a rozprodeji výrobků. K poukazu na nález nss-u Boh. A 3768 podotkl žal. úřad, že tento nález nelze aplikovati na daný případ, neboť ve věci, o níž rozhodl nss, šlo o živnost povoznickou, u níž rozvážení zboží tvoří substrát provozované živnosti a není pouze akcesoriem jako u mlékárny.
Na toto rozhodnutí stěžují si k nss-u jak František P., tak i Česká akc. mlékárna v P.
Pokud je stížnost podána touto firmou, odmítá se podle § 2 zák. o ss pro nepřípustnost, protože nař. rozhodnutím potvrzen byl trestní nález vydaný proti Františkovi P. a nikoli proti ní a potvrzením tím nemohlo býti zasaženo do práv stěžující si firmy.
O stížnosti Františka P. uvážil nss toto:
Skutkovou podstatu trestního činu, jímž st-1 byl uznán vinným a pro nějž byl odsouzen (§ 22 živn. ř.), shledaly správní úřady v tom, že Česká akc. mlékárna v P., jejímž zodpovědným zástupcem je st-1, zřídila ve svém závodě dílnu podkovářskou, v níž provádí pro vlastní potřebu kování koní rozvážejících mléko, nemajíc k tomu živn. oprávnění. V odvolání popíral st-l, že by tu šlo za tohoto skutkového stavu o neoprávněné provozování živnosti podkovářské, namítaje, že firma je k řečeným úkonům oprávněna podle § 37 odst. 2 živn. ř. Stejně se brání i ve stížnosti proti rozhodnutí žal. úřadu, jenž námitku tu neuznal důvodnou.
Paragraf 37 odst. 2 živn. ř., jehož se st-l dovolává, praví, že živnostníci mají též právo, aby si sami v dobrém stavu udržovali svá zařízení závodová, stroje, náčiní a jinaké pomůcky provozovací, jakož i aby pro potřebu svého vlastního závodu zhotovovali si obvyklé v obchodě pomůcky, které slouží tržebnímu odbytu jejich výrobků (bednění, obaly a pod.). Předpis tento tudíž přiznává živnostníkům právo jednak v dobrém stavu udržovati pomůcky provozu, jednak vyráběti obvyklé v obchodě pomůcky sloužící k tržebnímu odbytu výrobků. O tuto druhou kategorii práv zde upravených v konkrétním případě nejde, poněvadž se tu nejedná o výrobu pomůcek k odbytu nutných. Předmět sporu točí se jedině o to, zdali kováním koní užívaných při rozvážení mlékařských výrobků udržují se v dobrém stavu pomůcky provozu. Žal. úřad odpověděl na tuto otázku záporně, vyslovil právní názor, že za pomůcky provozu ve smyslu § 37 odst. 2 živn. ř. lze považovati výhradně jen ty, které slouží k výrobě v živn. podniku, a nikoliv i pomůcky, které slouží toliko k rozvážení a rozprodeji výrobků. Z tohoto právního názoru dospěl pak žal. úřad k úsudku, že vymyká se z oprávnění příslušejících živnostníkům podle ustanovení § 37 odst. 2 živn. ř., aby prováděli kování vlastních koní, užívaných k rozvážení zboží.
Stížnost správnost tohoto právního názoru popírá a nss dal stížnosti za pravdu.
Především třeba vytknouti, že právě uvedený předpis živn. řádu neomezuje právo živnostníků udržovati v dobrém stavu pomůcky, o nichž je řeč, na pomůcky při výrobě, nýbrž vztahuje je na pomůcky provozu vůbec. Provoz výrobní živnosti jest zajisté širší pojem nežli výroba v technickém slova smyslu a obsahuje v sobě nejen výrobní proces sám, nýbrž veškeré úkony, které jsou v závodě výrobní živnosti podle povahy věci obvyklé a k nimž je majitel živnosti oprávněn. Provoz ten vyžaduje řady úkonů pomocných, jichž je zapotřebí především k tomu, aby s výrobním procesem v technickém slova smyslu vůbec mohlo býti započato (opatření materiálu, pomůcek výrobních jako uhlí, dřeva atd., jakož i dovoz jejich), on obsahuje však i řadu úkonů, které nutně nastávají, když už výrobní proces je ukončen, na př. balení hotových výrobků, po případě též výrobu těchto obalů, uskladňování výrobků a pod. Že k provozu výrobní živnosti náleží také rozprodej a rozvážení hotových a podle obchodních zvyklostí vypravených výrobků, podává se již z toho, že výrobce je samozřejmě oprávněn své hotové výrobky prodávati (§ 37 odst. 3 živn. ř.), a to ve svém stanovišti, po případě v závodech vedlejších (§§ 39 a 40 živn. ř.), a smí je podle § 41 živn. ř. také mimo obec svého stanoviště kamkoliv dávati živnostníkům do prodeje a je na zakázku dodávati. Je-li však rozprodej a rozvážení výrobků součástí provozu živnosti, pak jest jen logickým důsledkem toho, že prostředek, kterým se výrobky rozvážejí, tedy i koňský potah, jest považovati za pomůcku provozu. Že kování koní výrobky rozvážejících má za účel udržeti v dobrém stavu tuto pomůcku, nepotřebuje důkazu a jest ostatně mimo spor.
Jestliže tedy Česká akc. mlékárna v P. ve vlastní kovárně prováděla pro svoji potřebu kování koní rozvážejících její výrobky, vykonávala tím jen právo, které jí dává § 37 odst. 2 živn. ř., a nelze v činnosti této právem spatřovati skutkovou podstatu přestupku § 22 živn. ř., neoprávněného provozování koncesované živnosti podkovářské. Naříkané rozhodnutí, které je založeno na opačném, podle toho, co bylo řečeno, nesprávném výkladu zákona, bylo podle § 7 zák. o ss zrušiti pro nezákonnost.