Čís. 11582.

Návrh pojišťovny, žalující o vrácení dobové slevy, by bylo mezitímním rozsudkem na jisto postaveno, že jest oprávněna požadovati navrácení dobové slevy, spojený s návrhem, by zahájené řízení bylo přerušeno až do případného rozhodnutí o mezitímním návrhu právoplatným mezitímním rozsudkem, není mezitímním určovacím návrhem podle § 236 c. ř. s., nýbrž návrhem, by podle § 393, prvý odstavec, c. ř. s. bylo nejdříve rozhodnuto o důvodu nároku. Nepřevyšuje-li zažalovaná částka 300 Kč, jde i při tomto návrhu o nepatrnou věc, v níž podle § 502, druhý odstavec, c. ř. s. není dopuštěn další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí odvolacího soudu. Lhostejno, jak žalobce ocenil zájem na určení sporného právního poměru.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1932, Rv II 264/31.)
Žalovaný se pojistil u žalující pojišťovny proti požáru na deset let, při čemž mu byla vzhledem k pojišťovací době poskytnuta dobová sleva. Ježto žalovaný pojišťovací smlouvu po pěti letech vypověděl, domáhala se na něm pojišťovna žalobou, o niž tu jde, by bylo uznáno právem, 1. že žalobkyně jest oprávněna požadovat! ha žalovaném vrácení dobové slevy a 2. že žalovaný jest povinen zaplatiti žalobkyni 77 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu ad 1) zamítl; odvolání co do bodu 2. žaloby odmítl, ježto šlo o věc nepatrnou.
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Žalobkyně označila sice svůj návrh, by bylo na jisto postaveno mezitímním rozsudkem, že jest oprávněna za daných předpokladů, t. j. ana pojišťovací smlouva byla ujednána s neobchodníkem, požadovati navrácení dobové slevy, jako mezitímní návrh určovací podle § 236 c. ř. s., ale v pravdě nejde o tento návrh, nýbrž, jak patrno z jeho obsahu a zejména i z dalšího návrhu, by zahájené řízení bylo »přerušeno až do případného rozhodnutí o mezitímním návrhu pravoplatným mezitímním rozsudkem postupem instancí«, o návrh, aby podle § 393 odst. 1 c. ř. s. bylo nejdříve rozhodnuto o důvodu nároku. Šlo tedy, ana zažalovaná částka činila 77 Kč, i tu o věc nepatrnou, v níž podle § 502 odst. 2 c. ř. s. není dopuštěn další pořad opravných prostředků proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nic na tom nemění okolnost, že žalující strana v návrhu ocenila zájem na zjištění sporného právního poměru na 3000 Kč, jelikož takovým způsobem nemohou býti obcházeny zákonné předpisy o přípustnosti opravných prostředků v nepatrných věcech. Dovolání jest tudíž nepřípustné a bylo proto odmítnuto.

Citace:

č. 11582. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 476-477.