Čís. 12541.

Byl-li jeden ze žalovaných již právoplatně uznán povinným nikoliv rukou společnou a nerozdílnou zaplatiti celý dělitelný dluh, jest ve výroku odsuzujícím druhého žalovaného k zaplacená celého dluhu uvésti, že k zaplacení téhož dluhu byl již odsouzen prvý žalovaný.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1933, Rv I 1723/31.) Žalovaný Josef D. vypůjčil si se svou manželkou Antonií D-ovou od žalobkyně 20000 Kč. Rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. října 1930 Ck I. 679/30/2 byla uznána Antonie D-ová povinnou zaplatiti žalobkyni 20000 Kč s přísl. Rozsudkem ze dne 14. března 1931 Ck I a 679/30/8 byl žalovaný Josef D. uznán povinným zaplatiti žalobkyni tutéž pohledávku s přísl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného a potvrdil rozsudek prvého soudu s tou změnou, že jest žalovaný povinen zaplatiti 20000 Kč s přísl. spolu s Antonií D-ovou. Důvody: Pokud jde o 20000 Kč, nelze souhlasili se žalobkyni, že jde o novotu ve smyslu § 482 c. ř. s., tvrdí-li žalovaný, že žalobkyně dala svou žalobní žádostí na jevo, že požaduje podle § 889 obč. zák. a § 46 prvý odstavec c. ř. s. od něho a Antonie D-ové 20000 Kč s přísl. od každého z nich jednou polovicí, a že soud prvé stolice překročil předpis § 405 c. ř. s. Nejde tu o novotu proto, že všechny tyto okolnosti právě žaloba uváděla a žalovaný doznal. Ale, i když žalobkyně netvrdila solidárnost podle § 891 obč. zák. a neučinila v tom smyslu žalobní návrh, přece právem uložil soud prvé stolice i žalovanému povinnost platiti celých 20000 Kč, ano tu nebylo námitky podle § 888 obč. zák. a žalovanou stranu pokládati bylo tudíž za celek. Ovšem, když tu byl již kontumační rozsudek ze dne 8. října 1930, kterým již i Antonii D-ové uloženo bylo platiti žalobkyni celých 20000 Kč s úroky a s útratami sporu, měla tato jednotnost dluhu proti celé původní straně žalované (oběma žalovaným) vyznačena býti doložkou platební povinnosti s první odsouzenou společné. Tím dospěje se — není-li a nebylo-li mezi oběma původně žalovanými manžely D-ovými zvláštní úmluvy co do poměru platební povinnosti — k stejnému výsledku, jak jest předpokládán §§ 888 a 889 obč. zák., totiž k tomu, by každý z nich platil jednu polovinu s úroky a ovšem i každý svoje útraty.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a potvrdil rozsudek odvolacího soudu s tím dodatkem, že žalovaný jest povinen zaplatiti žalobkyni 20000 Kč s 5% úroky od 31. srpna 1927, k jichž zaplacení byla Antonie D-ová odsouzená rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. října 1930, společně s ní.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody čís. 1 a 4 § 503 c. ř. s. není opodstatněno. Neprávem vytýká dovolatel jako zmatečnost (§ 503 čís. 1 c. ř. s.), že znění rozsudku jest tak nedostatečné, že jeho přezkoumání nemůže býti vykonáno bezpečně a že rozsudek sám sobě odporuje (§ 477 čís. 9 c. ř. s.). Rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. října 1930 byla, manželka žalovaného Antonie D-ová uznána povinnou, aby zaplatila žalobkyni 20000 Kč s 10% úroky od 31. srpna 1927 a útraty sporu 358 Kč. Spolužalovaný, nynější dovolatel, byl rozsudkem ze dne 14. března 1931 uznán povinným, zaplatiti žalobkyni tutéž částku s úroky a útraty sporu 1537 Kč 70 h. Žalovaný v řízení první stolice připustil, že si uvedenou částku společně se svou manželkou od žalobkyně vypůjčil a jen namítal, že se žalobkyni umluvil zaplacení 20000 Kč podle možnosti. Soud první stolice nepovšimnul si při vynesení rozsudku proti žalovanému, že nejde podle žaloby o nedílný dluh žalovaného a jeho manželky (§§ 888, 889, 839 obč. zák.) a odsoudil dovolatele sama pro sebe, by zaplatil žalobkyni 20000 Kč s přísl. Za tohoto stavu hrozilo ovšem žalovanému nebezpečí, že na základě rozsudku bude po případě na něm vymáhán celý dluh 20000 Kč a nikoliv jen podíl na něho připadající. Nelze však spatřiti ani zmatečnost ani nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud vyhověl odvolání co do 20000 Kč s 10% úroky od 31. srpna 1927 ne zamítnutím žaloby co do 10000 Kč, nýbrž změnou rozsudku podle žalobní prosby v ten rozum, že žalovaný jest povinen tuto částku s 5% úroky od 31. srpna 1927 platiti společně s Antonií D-ovou, neboť tím bylo docíleno toho, čehož se dovolatel domáhá, že na základě takto doplněného rozsudku lze na něm požadovati a vymáhati pouze polovici částky 20000 Kč t. j. 10000 Kč s přísl.; aby se v tomto směru předešlo pochybnostem, byl výrok odvolacího soudu doplněn jak se shora stalo.

Citace:

č. 12541. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 542-544.