Čís. 11052.

I ve směnkách jest zásadně používati firmy přesně tak, jak jest zapsána v obchodním rejstříku.
Pokud nebylo použití zkratky firmy k označení remitenta způsobilé, by byla přivoděna záměna.
(Rozh. ze dne 2. října 1931, Rv I 1446/31.) K návrhu firmy Monopol, továrna poživatin a válcový mlýn, Bratři Zátkové, společnost s ručením obmezeným v Českých Budějovicích, byl vydán směnečný platební přikaž proti žalovaným. Žalovaní namítli, že žalobkyně nemá aktivní oprávněni ke sporu, ježto remitentem byla firma »Bratři Zátkové, Čes. Budějovice«. Směnečný platební přikaž byl ponechán v platnosti soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Záleží jen na tom, zda jest žalobkyně ze směnky formálně i materielně oprávněna k žalobě jako směnečná věřitelka. Žalovaní ji toto oprávnění upírají, tvrdíce, že podle směnky jest remitentem firma »Bratři Zátkové, Čes. Budějovice«, tedy právní podmět od žalobkyně zcela rozdílný a nad to ještě neexistující, takže se vlastně směnce nedostává ani podstatné náležitosti § 3 čís. 3 sm. zákona a směnka je neplatná (§ 6 sm. zákona). Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Jest sice pravda, že se označeni remitenta ve směnce »Bratři Zátkové, Čes. Budějovice« zplna nekryje se zněním firmy žalobkyně »Monopol, továrna poživatin a válcový mlýn. Bratři Zátkové, společnost s r. o. v Českých Budějovicích«. Firma žalobkyně se skládá z několika součástek. Hlavni součástkou jsou slova »Bratři Zátkové«, vše ostatní jsou dodatky. Tím arci není řečeno, že by dodatky do firmy pojaté byly méněcennými jejími součástkami. Jakmile jest firma utvořena, tvoří všemi svými součástkami celek a jako takový požívá ochrany. Leč o to tu nejde, nýbrž záleží na tom, zda použití zkratky firmy k označeni remitenta bylo způsobilé, by jím byla vzbuzena pochybnost o totožnosti remitenta se žalující firmou, zejména u žalovaných. Dovolací soud sdílí názor nižších soudů, že tomu tak nebylo. Žalovaní nepopřeli, že tuto směnku dali žalobkyni ke krytí hodnoty sudů a nádob, a namítali jen předčasné a neodůvodněné její uplatnění, uznavše zároveň, že dluhují ze zažalované částky onu, na niž byla žaloba obmezena. Uznali tedy dluh ze sporné směnky proti žalobkyni. Z toho vyplývá, že žalobkyně jest materielně totožná a remitentem, a to i podle názoru žalovaných. Že pak bylo vyhověno požadavku formální platnosti údaje remitenta, to jest, že bylo uvedeno označení, které může býti samo o sobě jménem právního podmětu, přiznávají žalovaní v dovolání sami. Bylo by tedy ještě uvážiti, zda i po stránce formální není totožnost údaje remitenta s označením žalobkyně pochybná. Lze připustiti, že zásadně má býti používáno firmy přesně tak, jak jest zapsána v obchodním rejstříku a to i ve směnkách. Leč požadavek formální totožnosti nesmí býti přepínán tak, by i nepodstatná odchylka ve směnce byla na závadu její platnosti. Jako remitent jest ve směnce vyznačena žalobkyně hlavni součásti své firmy »Bratří Zátkové« s dodatkem »Čes. Budějovice«. Bylo zjištěno, že v Českých Budějovicích není jiné firmy tohoto znění, nýbrž jest tam jen firma »Monopol, továrna poživatin a válcový mlýn. Bratří Zátkové, společnost s r. o. v Českých Budějovicích«. Záměna není tudíž možná a jest odchylku v označení remitenta, vlastně jen zkratku obchodního jména žalobkyně, podle zjištění nižších soudu nad to ještě v obchodním styku pro označení žalobkyně obvyklou — pokládati za bezvýznamnou, to tím spíše, ani žalovaní sami o totožnosti remitenta se žalobkyní nebyli na pochybách.

Citace:

č. 11052. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 280-282.