Čís. 1596.

Jde o pokus krádeže, hledá-li kdo v cizím revíru v zlodějském úmyslu zvěř, o níž ví, že se chytla do oka, nalíčeného neznámou mu osobou, i když zvěř mezitím hajným byla nalezena a odnesena.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1924, Zm II 65/24.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opave ze dne 21. prosince 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané krádeže podle §§ů 8, 171, 174 II. a) tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce namítá stěžovatel, že nelze spatřovali zločin nedokonané krádeže v tom, že šel se svým společníkem sice v noci, ale beze zbraně do lesa, a tam našel prázdná oka, po případě zjistil, že se do nich srnčí zvěř nechytila — pokud není zjištěno, že sám oka líčil. K tomu dlužno především podotknouti, že ani obžaloba nevinila obžalovaného, že nalíčil oka, ani rozsudek ho neuznává vinným zločinem podle §§ů 8, 171, 174 II. c) tr. zák. z toho důvodu, že oka kladl, nýbrž oba shledávají vinu obžalovaného v tom, že šel s neznámým spoluzlodějem v noci do lesa, by tam odcizil srnčí zvěř, která se tam chytila do nalíčeného oka. A v tom směru zjišťuje rozsudek, že obžalovaný přišel v půlnoční době z 10. na 11. června 1923 ve společnosti neznámého spoluzloděje do t. zv. Černého lesa (v němž vykonával honitbu Ferdinand P.), že oba šli přímo na místo, kde byla nalíčena 4 oka na srnčí a kde se skutečně do jednoho z ok srnka chytila a dokonce byla již připravena k odnesení, ale na včasné upozornění zatím oprávněnou osobou byla odvezena, že jeden z nich hmatal ve tmě po zemi na místě, kde byla chycená srnka, rozsvítil několik zápalek a, (nevida srnky) volal na druhého (obžalovaného) »mně se zdá, že srnka je už pryč,« že se na to obžalovaný ozval, ale v tom byl poznán svědkem D-ým, který tam konal hlídku ještě s 2 muži, by zjistil, kdo přijde pro chycenou srnku — a dal se se svým společníkem na útěk. Mimo to zjišťuje rozsudek, že obžalovaný i jeho společník jednali v úmyslu zlodějském, že srnka měla cenu 200 L a že les nebyl zahájený. Z těchto zjištění vyplývá, že zde byl způsobilý předmět krádeže, byla zde chycená srnka, která mohla býti ukradena. Byla dokonce ještě několik hodin před tím, než obžalovaný pro ni přišel, na místě, kde ji hledal. Okolnost, že ji oprávněný odvezl dříve, než obžalovaný o tom zvěděl, nemění ničeho na skutečnosti, že zde byl způsobilý předmět, k jehož odcizení — jak rozsudek zjišťuje — úmysl pachatelův směřoval. Obžalovaný tím, že přišel v noci do lesa, přímo na místo, kde krátký čas před tím ještě chycená srnka, o níž důvodně mohl předpokládati, že jí na témže místě nalezne, ležela, v úmyslu, aby ji odcizil, vykonal činnost, směřující ke skutečnému spáchání zločinu, t. j. k bezprávnému odnětí zvěře z držení oprávněného majitele. Skutečnost, že srnka byla zatím bez vědomí obžalovaného dopravena jinam, a že následkem toho v době, kdy byl na ni podniknut zločinný útok — předmět krádeže byl jinde, než kde jej pachatel hledal — jest právě překážkou, neodvislou od vůle obžalovaného, která mu znemožnila dokonání krádeže, jak předpokládá § 8 tr. zák.

Citace:

č. 1596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 316-317.