Čís. 434.

Hajného jest ve smyslu § 49, čís. 6 j. n. čítati k osobám, jež při lesním hospodářství vypomáhají.
(Rozh. ze dne 9. března 1920, R I 113/20.)
Žalobce podal u okresního soudu na žalovaného majitele velkostatku žalobu o náhradu služebních požitků 3 005 K, ježto mu žalovaný, u něhož byl ve službě jako hajný, dal neoprávněně výpověď. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepříslušnosti a odmítl žalobu. Důvody: Žalobce opírá zažalovaný náhradní nárok o služební poměr lesního hajného k vlastníku polního a lesního hospodářství a dovozuje odtud a z ustanovení § 49, čís. 6 j. n. výlučnou příslušnost okresního soudu. Dle tohoto zákonného ustanovení přísluší však před soudy okresní výlučně spory z poměru námezdního mezi hospodáři polními a lesními a jich polními a lesními pomocnými dělníky a nádenníky. Za pomocného dělníka nelze však pokládati lesního hajného, neboť odporuje tomu již doslov zákona a úvaha, že hajný ustanoven jest k pracím nikoli ručními, k pouhým mechanickým výkonům, nýbrž k činnosti dohledaní, tedy k výkonům rázu vyššího, jež nelze ztotožňovati s výkony pomocných dělníků a nádeníků. Rekursní soud zamítl námitku nepříslušnosti soudu. Důvody: Dle § 49, čís. 6 j. n. náležejí před okresní soudy nehledíc k hodnotě sporného předmětu veškeré rozepře ze služebních smluv mezi polními a lesními hospodáři a jejich rolnickými a lesnickými pomocnými dělníky a nádenníky. Žalobce jako bývalého lesního hajného dlužno považovati za lesnického pomocného dělníka a jest proto pro spor ze služebního poměru věcně příslušným soud okresní. Na věci ničeho nemění se tím, že žalobce jako lesní hajný byl ustanoven k činnosti dohlédací, že tedy lze u něho předpokládati jisté odborné vědomosti. To plyne z toho, že zákon rozeznává mezi lesními pomocnými dělníky, kteří zpravidla jsou vyučenými odborníky a nádenníky, pak z dalšího znění § 49 čís. 6 j. n., dle něhož před okresní soudy náležejí i veškeré rozepře ze služebních smluv mezi držiteli hor, a zaměstnanými od nich dílovedoucími, tedy osobami s odbornými vědomostmi. Že nejednalo se o ustanovení žalobce k výkonům rázu vyššího, to vysvítá i z požitků s místem tím spojených.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ve věcech sporných dlužno zkoumati příslušnost dle údajů žaloby. V žalobě jest tvrzen služební poměr mezi žalobcem a žalovaným a jde toliko o to, sluší-li hajného čítati k osobám, jež při lesním hospodářství vypomáhají ve smyslu § 49, čís. 6 j. n. Tomu jest přisvědčiti. Nezáleží na tom, že mu přísluší dohled. Vždyť náleží ku příslušnosti okresního soudu po rozumu § 49, čís. 6 j. n. i spory ze služebních) smluv mezi majiteli domů a domovníky a mezi držiteli hor a u nich zaměstnanými dílovedoucími. Zákon má tu na mysli všecky ty, kteří vůbec konají pomocné práce, a nelze tudíž usuzovati, že předpokládá pouze práce ruční. Jde to z toho, že rozeznává mezi dělníky a těmi, kdož konají pomocné práce.

Citace:

č. 434. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 157-158.