Čís. 622.

V případech, uvedených v čl. XXVII. uv. zák. k ex. ř. dlužno přípustnost zajišťovací exekuce a prozatímních opatření posuzovati podle příslušných zvláštních předpisův a není třeba, by splněny byly všeobecné podmínky exekučního řádu.
(Rozh. ze dne 10. srpna 1920, R I 573/20.)
Prvním soudem byla na základě náhradního nálezu Čsl. zemského vojenského velitelství povolena ve smyslu § 7 zák. ze dne 6. června 1887, čís. 72 ř. zák. exekuce k zajištění pohledávky, jež příslušela vojenské správě z důvodu navrácení erárních peněz, svěřených straně povinné. Rekursní soud návrh vymáhající strany zamítl. Důvody: Zajištěn má býti náhradní nárok ve smyslu § 7 zákona ze dne 6. června 1887, čís. 72 ř. zák. a tu má dle článku XXVII. odstavec druhý čís. 5 uvoz. zák. k exekučnímu řádu při povolení takovéto exekuce zjišťovací použito býti předpisů exekučního řádu. Návrh sice mluví o »nároku na zaplacení 1410 Kč«, ale nelze pochybovali, že jde o zajištění peněžité pohledávky, na kterou se vztahuje předpis § 370 ex. ř. Podle tohoto předpisu musí však býti soudu osvědčeno, jak to stěžovatelka právem vytýká, že by bez provedení navržených exekučních úkonů dobytí peněžité pohledávky bylo zmařeno nebo značně stiženo. Že by tomu bylo tak, vymáhající strana ani netvrdila, tím méně soudu zákonitým způsobem osvědčila.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: § 7 zákona ze dne 6. června 1887, čís. 72 ř. zák. byl podle čl. XXVII. uvoz. zák. k exek. ř. v platnosti zachován a dopouští, aby byla u příslušného soudu vymožena exekuce zajišťovací. První odstavec téhož článku všeobecně ustanovuje, že v těch případech, kde platné zákony prohlašují povolení exekuce k zajištění přípustným, má býti užito předpisů exek. řádu o exekučních úkonech k zajištění peněžitých pohledávek (§§ 370 až 377) a o prozatímních opatřeních (§§ 378 až 402), ale jen v příčině jednotlivých úkonů zajišťovacích a v příčině řízení; tím nebylo právo uvedené změněno, a také z motivů k čl. III. а XXVII. téhož uvoz zák. jest zřejmo, že platné předpisy o zajištění určitých pohledávek nemají býti exek. řádem dotčeny a že zajišťovací exekuce, podle nich přípustná, není vázána na předpoklady, jež jinak jsou pro povolení zajišťovací exekuce vyžadovány. Nelze tudíž povolení zajišťovací exekuce odpírati nebo závislým činiti na osvědčení v § 370 ex. ř. požadovaném, jakož učinil soud rekursní, vycházeje z nesprávného názoru, že takového osvědčení jest potřebí.

Citace:

č. 622. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 471-472.