Č. 11582.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Úřady správní, rozhodujíce o tom, zda určitá nemovitost je obecním statkem ve smyslu § 70 ob. zř. čes., nemohou rozhodovati o otázce, zda knihovní zápis, znějící na jiného vlastníka, než který tu byl v r. 1864, stal se právem čili nic.
(Nález ze dne 6. prosince 1934 č. 22728.)
Věc: Obec T. (adv. Dr. Richard Weinfurter z Plzně) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Josefa O. v T. adv. Dr. Karel Kummermann z Prahy) o obecní statek.
Výrok: Řízení o stížnosti do rozhodnutí z 2. listopadu 1931, pokud brojí proti výroku, kterým se úřad prohlašuje nepříslušným, zastavuje se podle § 44 zák. o ss; v ostatním se tato stížnost odmítá pro nepřípustnost. Stížnost do rozhodnutí z 20. června 1932 zamítá se pro bezdůvodnost. Důvody: Okresní úřad v Rakovníku, rozhoduje ve smyslu § 11 zák. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. o právní povaze nemovitostí, zapsaných ve vložce č. 19 kat. obce T. do vlastnictví 11 majitelů usedlostí v T., výměrem z 30. září 1930 uznal právem, že tyto nemovitosti jsou obecním statkem ve smyslu zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. Odvolání 11 starousedlých — Josefa O. a spol. — zemský úřad v Praze rozhodnutím z 2. listopadu 1931 odmítl a nař. výměr, pokud obsahoval poučení o opravných prostředcích, zrušil, poněvadž jest pouhým prohlášením strany o právní povaze nemovitostí a přezkoumati jej, ježto jde o otázku práva soukromého, jsou povolány řádné soudy. Když do tohoto rozhodnutí podala obec T. stížnost k nss-u, zemský úřad v Praze z podnětu této stížnosti rozhodnutím z 20. června 1932 podle § 44 zák. o ss nař. rozhodnutí odvolal. Zároveň uznal právem, že sporné nemovitosti nelze prohlašovati autoritativně za obecní statek ve smyslu § 70 ob. zř., resp. ve smyslu zák. č. 421/1919 Sb. za kmenové jmění obecní potud, pokud pořadem práva civilního nebude dosaženo výroku, že vlastnictví pozemků náleží obci. Rozhodnutí opírá se v podstatě o tyto důvody: Rozhodovati o tom, zda určité nemovitosti jsou obecním statkem, náleží do kompetence úřadů správních, pročež bylo rozhodnutí z 2. listopadu 1931, spočívající na opačném právním názoru, odvolati. Podle konstantní judikatury nss-u jest povinen úřad, rozhodující ve sporu o prohlášení pozemků za obecní statek, především zjistiti, zda sporné pozemky jsou vlastnictvím obce. V této prejudicielní otázce může úřad podle nál. Boh. A 6465/27 položiti za základ svého rozhodování knihovní zápis při zakládání pozemkových knih. Z knihovního výtahu ve spisech založeného jest patrno, že sporné pozemky při zakládání pozemkových knih byly a jsou dosud zapsány jako vlastnictví určitých majitelů usedlostí, takže není splněn první z předpokladů, nutných pro uznání nemovitostí za statek obecní. Pokud pořadem práva civilního nebude vlastnictví sporných pozemků obci pravoplatně přiznáno (srov. Boh. A 5368/26), nelze je prohlašovati za obecní statek. Výrok okresního úřadu, jímž judikátně byla řešena otázka vlastnictví, je v rozporu se zákonem.
O stížnostech bylo uváženo:
Rozhodnutím z 2. listopadu 1931 žal. úřad odmítl rozhodovati o povaze sporných nemovitostí jako obecního statku pro svou nepříslušnost, poněvadž rozhodnutí okr. úřadu z 30. září 1930 má povahu pouhého prohlášení strany a podléhá proto přezkoumání řádných soudů.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí namítá, 1. že žal. úřad neprávem odmítl rozhodovati ve věci a 2. dovozuje, že sporné nemovitosti měly povahu obecního statku. Pokud jde o námitku první, usnesl se soud řízení o stížnosti podle § 44 zák. o ss zastaviti, uznav, že strana byla ve svém právu na meritorní rozhodnutí, které touto námitkou uplatňovala, uspokojena tím, že žal. úřad výměrem z 20. června 1932 své rozhodnutí z 2. listopadu 1931 odvolal a o povaze sporných nemovitostí rozhodl věcně. Pokud jde o námitku druhou, uznal soud odmítnouti stížnost pro nepřípustnost, poněvadž tato námitka, jdoucí do věci, nepostihuje nař. rozhodnutí z 2. listopadu 1931, které se otázkou povahy sporných nemovitostí vzhledem k domnělé nepříslušnosti žal. úřadu nezabývalo.
Stížnost do rozhodnutí z 20. června 1932 bylo uznati bezdůvodnou. Je nesporno, že nemovitosti, o něž jde, byly při zakládání pozemkových knih na základě protokolu o smírném jednání z 11. prosince 1865 připsány vlastnicky starousedlým a že tento knihovní stav dosud trvá. Žal. úřad, opíraje se o tento knihovní stav, vyslovil, že uvedené nemovitosti nelze prohlásiti — jak to žádala stěž. si obec — za obecní statek ve smyslu § 70 ob. zř., pokud pořadem práva nebudou uznány za vlastnictví obce.
Stížnost uznává právní stanovisko žal. úřadu, že za obecní statek lze uznati jen takovou nemovitost, která je ve vlastnictví obce, namítá však, že otázka vlastnictví je tu otázkou prejudicielní, kterou si žal. úřad měl na základě vyšetření poměrů daného případu zodpověděti sám a nikoli odkazovati ji na pořad práva. Stížnost však přehlíží, že žal. úřad otázku vlastnictví obce ke sporným nemovitostem skutečně prejudicielně si řešil a toto řešení neodkázal na pořad práva. Dospěv však při svém řešení oné prejudicielní otázky na základě výše zmíněného knihovního stavu k závěru, že nemovitosti ony vlastnictvím obce nejsou, vyslovil — zřejmě vzhledem k pochybnostem projeveným se strany obce o správnosti onoho knihovního stavu — v podstatě, že za tohoto stavu nemůže sporné nemovitosti uznati za obecní statek, a rozhodování o tom, je-li daný knihovní stav po právu čili nic, že nespadá do kompetence úřadů správních, nýbrž soudů.
Stížnost netvrdí, že by snad správní úřad byl kompetentní rozhodovati o tom, je-li daný knihovní stav po právu čili nic, ale namítá, že jsou rozhodny nikoli vlastnické poměry nynější, nýbrž poměry, jaké tu byly v r. 1864; jestliže prý v tuto dobu sporné pozemky, užívané tehdy jako obecní statek, nebyly v soukromém vlastnictví starousedlých, nemůže okolnost, že později — a to dokonce na základě neplatného narovnání z r. 1865 — byly jim knihovně připsány, ony pozemky povahy obecního statku zbaviti; vytýká pak žal. úřadu, že se oněmi poměry, jaké tu byly v r. 1864, nezabýval a k nim nevzal zřetele.
Než toto pojetí stížnosti je mylné. Není zajisté právně nemožno, aby pozemky, které v r. 1864 patřily vlastnicky obci a jichž bylo užíváno jako obecního statku podle § 70 ob. zř., byly po tomto roce převedeny do vlastnictví osoby soukromé. Obecní statek ve smyslu § 70 ob. zř. nebyl nic jiného, nežli majetek obecní, charakterisovaný zvláštním užíváním po rozumu tohoto paragrafu a jenom tím odlišný od obecního jmění. Výlučně úřady správní jsou ovšem povolány rozhodovati o tom, byla-li určitá nemovitost obecním statkem, to znamená, měla-li se určitá nemovitost, patřící vlastnicky obci, spravovati a užívati jako obecní statek podle § 70 ob. zř., či jako obecní jmění. Toto rozhodování předpokládá však, že nemovitost ona je v době, kdy úřad rozhoduje, ve vlastnictví obce. Jestliže stav vlastnický, který tu byl v r. 1864, byl později — ať už právem či neprávem — změněn a nemovitost přešla do vlastnictví osoby třetí, odpadl nezbytný předpoklad pro uznání nemovitosti jako obecního statku. O tom však, nastala-li změna vlastnických poměrů právem či neprávem, není kompetentní rozhodovati úřad správní, nýbrž soud. Musí tedy nejprve nastati revindikace se strany obce pořadem práva a teprve potom je tu podklad pro rozhodnutí úřadu správního o tom, měla-li tato obcí revindikovaná nemovitost povahu obecního statku či obecního jmění. Jestliže tedy v daném případě žal. úřad v podstatě vyslovil — a to je pravý smysl nař. rozhodnutí — že nemůže sporné nemovitosti uznati za obecní statek, pokud pořadem práva nebude vysloveno, že knihovní vklad jejich pro starousedlé je neplatný a že patří obci, není výrok ten v rozporu se zákonem, a stižní námitky, domáhající se v podstatě toho, aby žal. úřad zkoumal platnost knihovního vkladu vlastnického práva pro starousedlé, jsou bezdůvodné. Bezdůvodnou je pak i námitka vadného řízení z důvodu, že žal. úřad nehleděl k poměrům, jaké tu byly v r. 1864.

Citace:

Č. 11582.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 616-619.