Č. 11597.

Stavební právo: * Bylo-li při parcelaci pozemků, jež mají tvořiti jednotný blok domů, pravoplatně nařízeno, že dvory stavenišť není dovoleno zastavěti proto, aby tvořily společnou vzduchovou prostoru, není přípustno majitele jedné z takto získaných parcel od závazku toho v cestě změny parcelace liberovati.
(Nález ze dne 12. prosince 1934 č. 23550.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 9309/31 stran bratislavského staveb. statutu. Věc: Lože »Bohemia« I. O. B. B. v P. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. str. Rudolfa L. v P. adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) o parcelační a stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Při komisionelním jednání konaném 21. srpna 1930 o žádosti Rudolfa L. a spol. za udělení stavebního povolení ke zřízení 4 patrového činžovního domu a dvorní jednoposchoďové budovy na staveništi č. 3 bloku 17 pozemku č. kat. 847/21 v Praze-Dejvicích, bylo se strany stavebního znalce a také sousedů — mezi nimi i dnešní st-lky — namítáno, že zřízení dvorní budovy odporuje zastavovacím podmínkám platného regulačního plánu i pravoplatnému povolení parcelačnímu z 23. srpna 1926. Na to požádal stavebník ještě téhož dne městskou radu o změnu právě uvedeného parcelačního povolení. Přes námitky sousedů, kteří i proti této změně pravoplatné parcelace protestovali, městská rada usnesením z 24. října 1930, sděleným výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 3. listopadu 1930, žádosti stavebníkově vyhověla potud, že parcelační povolení změnila mimo jiné i v tom směru, že staveniště č. 3 možno zastavěti přiměřenou rozsáhlou nádvorní budovou bez suterénu a podkroví, při čemž topeniště musí býti svedeno do hlavní budovy. Současně s tímto výměrem parcelačním vydal magistrát Rudolfu L. žádané stav. povolení z téhož dne, v němž ve shodě s novou úpravou parcelační uznal, že jím projektovaná stavba 4patrového činžovního domu a nádvorní budovy přízemní, tedy s vyloučením prvního patra u budovy nádvorní, jsou technicky proveditelny a že je lze z veřejných ohledů povoliti. Povolení toto uděleno s výhradou, že výměr o změně parcelačních podmínek nabude moci práva.
K odvolání dnešní st-lky stavební sbor města Prahy výměrem z 3. února 1931 napadený výměr parcelační zrušil, žádost Rudolfa L. o změnu parcelace zamítl a v souvislosti s tím zrušil i povolení dvorní stavby na jmenovaném staveništi a stavbu tu nepovolil. Z výměru tohoto odvolal se Rudolf L. a k ieho odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím v odpor vzatý výměr zrušil a potvrdil oba shora uvedené výměry magistrátu v jich původním znění, jež doplnil další podmínkou, že stěna a střecha dvorní stavby musí býti zahradní úpravou tak maskovány, aby ve svém okolí co nejméně vynikaly, a že ve dvorní stavbě přípustna je jen výroba, kterou nevzniká lomoz.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval soud takto:
Jak z děje shora předeslaného vyplývá, je jádrem sporu výhradně otázka, byla-li městská rada oprávněna pravoplatně usnesenou parcelací sporného pozemku změniti takovým způsobem, jak to v daném případě učinila, kdežto otázka zákonitosti stav. povolení je na prvé otázce závislá do té míry, že toto stavební povolení s platností výroku parcelačního stojí a padá. Možno se proto omeziti na zkoumání otázky shora uvedené. — — —
Ve věci samé bylo dáti st-lce za pravdu. Sousedu nepřísluší sice všeobecný nárok na to, aby parcelace sousedního pozemku, byla-li jednou pravoplatně povolena, nebyla k jeho nevýhodě měněna, neboť stejně jako nemůže majitel pozemku býti nucen, aby povolenou parcelaci uvedl ve skutek, tak také mu nemůže býti bráněno, aby dosáhnuv schválení určitého parcelačního projektu upustil od jeho provedení a vymohl si schválení parcelačního projektu jiného, třeba tento nebyl pro souseda tak výhodný jako projekt dřívější. Jiná je však otázka, může-li stavební úřad povoliti změnu ve způsobu zastavění také tenkráte, když změnou tou se odstraňuje nebo zmírňuje pro určitou parcelu omezení ve způsobu zastavění, které podle původního povolení postihovalo i jiné parcely do projektu zahrnuté a sledovalo ten účel, aby vzájemným omezením ve způsobu zastavění bylo dosaženo určité společné výhody pro všechny tyto parcely.
Nss musil na tuto otázku odpověděti záporně. Bylo-li parcelačním povolením předepsáno, že dvory stavenišť není dovoleno zastavěti, a to za tím účelem, aby dvory ty tvořily nezastavěnou vzduchovou prostoru, která musí býti upravena a udržována jako skupina zahrad, pak každý z majitelů nových parcel má nejen povinnost nezastavěti svůj dvůr budovou, ale také nárok na to, aby předpis ten od sousedů, jimž stejná povinnost byla uložena, byl dodržován. Je to nárok veřejnoprávní založený ve veřejném zájmu aktem parcelačním, a tohoto nároku, ježto jde o právo nabyté, nemůže býti zbaven ani povolením nějakých úchylek od původního povolení parcelačního (srov. Boh. A 9309/31). Je tedy právní názor, na němž je naříkané rozhodnutí založeno, v odporu se zákonem.

Citace:

Č. 11597.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 661-663.