Č. 11487.

Mimořádná opatření poválečná: Příspěvky k úhradě válečných škod podle zák. č. 333/1920 a vl. nař. č. 106/1931 Sb. — věty jako při Boh. A 11296/34 a 11309/34.
(Nález ze dne 18. října 1934 č. 19560.)
Věc: Františka K. a spol. v D. proti meziministerské komisi, zřízené při min. vnitra podle § 4 vl. nař. č. 106/31 Sb., o státní příspěvek k úhradě válečných škod.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lé domáhali se přihláškami příspěvků k úhradě válečných škod. Výnosy, jimiž min. vnitra intimovalo st-lům nař. rozhodnutí žal. meziministerské komise, sdělilo jim, že jejich přihláška byla pojata do soupisu k účelům mezinárodního jednání o náhradu, a že toto jednání skončilo bezvýsledně; dále že meziministerská komise zřízená při min. vnitra podle § 4 vl. nař. č. 106/1931 Sb. přezkoumavši přihlášky st-lů, učiněné podle tohoto vl. nař., některým ze st-lů státní příspěvek k úhradě škody nepřiznala, pokud pak jde o ostatní st-le, že jim přiznala k úhradě škody příspěvky v různých částkách, jak jsou v jednotlivých rozhodnutích co do číslice podrobně uvedeny.
Stížnosti k nss-u podané formulují souhlasně tyto námitky: 1. že sporný nárok st-lů na náhradu škod je poměrem soukromoprávním, o němž rozhoduje správní úřad; 2. že vl. nař. č. 106/1931 Sb., o něž žal. komise svá rozhodnutí opírá, je nezákonné, ježto nebylo předloženo Nár. shrom. ke schválení, a že je protiústavní, ježto nebylo schváleno a vyhlášeno podle přesných ustanovení zákona a 3. že nař. rozhodnutí jsou vadná a neúplná, ježto neobsahují žádných důvodů a byla vydána bez náležitého vyšetření všech podmínek uvedených ve vl. nař. č. 556/1920 Sb. a 106/1931 Sb. a ani neuvádějí řádné lhůty, do které příspěvky mají býti vyplaceny.
Rozhoduje o stížnostech byl nss veden těmito úvahami:
Nss je co do své kompetence vázán předpisy zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 a jest jeho jediným úkolem přezkoumávati zákonitost konkrétního rozhodnutí, jak bylo vydáno a to v mezích stižních bodů, jak jsou provedeny v písemných stížnostech. Vzhledem k takto vymezeným hranicím kompetence tohoto tribunálu musí mimo úvahu soudu zůstati veškeré ohledy na zásady slušnosti, ekvity, rovnoměrnosti při vyřízení věcí, na které při veřejném ústním líčení bylo poukázáno; rovněž nelze přihlížeti k postupu, jaký úřad zachoval při vyřizování jiných případů, jež nejsou vůbec předmětem stížností, dnes projednávaných. Rovněž nemohl nss přihlížeti k vývodům, předneseným při ústním veřejném líčení, pokud vybočují z mezí stižních bodů, formulovaných v písemných stížnostech, a dovolávají se jiných zákonných předpisů než oněch, o něž jsou opřeny písemné stížnosti, jako na předpisy ústavní listiny, práva občanského a trestního atd., ježto žal. úřad podle nich nerozhodoval, poněvadž k rozhodování takovému nebyl v řízení správním stranami dán podnět.
V mezích stižních bodů, jak byly shora vytčeny, uvážil pak nss toto:
Pokud jde o námitku prvou, dovodil nss, zabývaje se již obdobnými případy, v nál. Boh. A 11309/34, že žádost o náhradu škody válečné, vznesenou podle zák. č. 333/1920 Sb. a podle vl. nař. č. 106/1931 Sb., vydaného na základě zmocňovacího zák. o úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou č. 337/1920 Sb., sluší posuzovati, podle předpisů práva veřejného, nikoliv práva soukromého. V témže nál. vyslovil nss k námitce, že vl. nař. č. 106/1931 Sb. je nezákonné a protiústavní, právní názor, že vl. nař. o likvidaci škod válečných a některých škod popřevratových č. 106/1931 Sb. vyhovuje předpisům zmocňovacího zák. o úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou, č. 337/20 Sb. Konečně vyslovil nss v nál. tom, jakož i v nál. Boh. A 11296/34 právní názor, že zákon o náhradě škody obětem politické persekuce za války 1914—1918 č. 333/1920 Sb. a vl. nař. o likvidaci škod válečných a některých škod popřevratových č. 106/1931 Sb. neposkytují straně vůbec právního nároku, stihatelného před nss-em, na státní příspěvek k úhradě této škody.
V nál. Boh. A 11303/34 dovodil pak nss, že když straně podle § 2 nař. č. 106/1931 Sb. nepřísluší právní nárok na poskytnutí státního příspěvku k úhradě škody, je nerozhodné, zda a jakým způsobem úřad odepření poskytnutí příspěvku odůvodnil a zda konal šetření o podmínkách žádosti st-lů a že je za tohoto stavu věci též lhostejno, zda přihlášky škody st-lů byly přijaty do soupisu k účelům mezinárodního jednání o náhradu a zda jednání to potkalo se s výsledkem či nikoliv.
Pokud stížnosti se zmiňují konečně o tom, že tvrzení žal. komise, že mezinárodní jednání bylo bezvýsledné, neodpovídá skutečnosti, jelikož podle smlouvy Haagské a Pařížské z roku 1930 byla čsl. republice slevena reparační povinnost s tím, že stát proplatí náhradu škod svých příslušníků z vlastních prostředků, a pokud stížnosti tím míní nároky st-lů opříti o ustanovení mezinárodních smluv, sluší poukázati k tomu, že podle stálé judikatury nss-u upravují mezinárodní smlouvy jen právní poměry mezi smluvními státy, nezakládají přímo práva a povinnosti jednotlivých státních občanů a stávají se uvnitř státu účinnými teprve vydáním předpisů vnitrostáních podle platného právního řádu (srov. Boh. A 11309/34 a tam dovolané další nál. Boh. A 5772/26, 6018/26 a 7259/28).
Na názorech v cit. nálezech zejména v nál. Boh. A 11309/34 a 11296/34 vyslovených setrval nss ve všech právě projednaných případech a poukazuje místo opakování důvodů na obšírné odůvodnění obou zmíněných nálezů.
Oni st-lé, jimž meziministerská komise přiznala určité částky jako příspěvky k úhradě jejich škody, uplatňují jako nezákonnost, že žal. komise st-lům těm prý již přiznala určité, ve stížnostech těch uvedené vyšší částky, jako náhrady za utrpěné škody, že rozhodnutí ta stala se pravoplatnými a st-lé nabyli již právo na vyplacení těchto vesměs vyšších obnosů, než jim byly nař. rozhodnutími přiznány, a že proto žal. komise nemohla bez svolení st-lů tato pravoplatná rozhodnutí k újmě st-lů zrušiti. K tomu sluší podotknouti, že námitky tohoto znění nelze pokládati za dostatečně konkretisované ve smyslu § 18 zák. o ss, ježto v nich není uvedeno, kterými rozhodnutími meziministerské komise se tak stalo, ani kdy, ani kterými částkami tato komise dotyčným st-lům příspěvek k úhradě válečných škod přiznala. Míní-li pak stížnosti některých st-lů oněmi rozhodnutími, jimiž jim byla prý přiznána již původně určitá částka náhrady, výroky smíšené komise zřízené u politických úřadů I. a II. stolice podle § 8 bodu 1 a 2 vl. nař. č. 366/20 Sb., sluší na to odpověděti, že tyto komise nebyly povolány rozhodovati o takových požadavcích způsobem právní moci schopným, nýbrž měly jen škody zjišťovati, po případě zjištění dříve provedené doplniti.
Ježto podle toho, co shora uvedeno, nss nedospěl k závěru, že st-lům přísluší subjektivní právo na přiznání státního příspěvku k úhradě škod ani podle zák. č. 333/1920 Sb., ani podle vl. nař. č. 106/1931 Sb., stihatelného stížností před nss-em podle § 2 zák o ss, musily stížnosti býti zamítnuty pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 11487. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 364-366.