Č. 11474.

Církevní věci. — Živnostenské právo (Slovensko): * Ustanovení § 5 nař. min. orby, živností a obchodu z 18. září 1888 č. 48151 (R. T. 133/1888) ve znění nař. min. obchodu z 31. prosince 1902 č. 78372 (R. T. 159/1902) o prodeji košerovaného masa ne- pozbylo platnosti podle 3. odst. § 253 živn. zák. č. 259/1924 Sb. pro území Slov. a Podk. Rusi.
(Nález ze dne 11. října 1934 č. 18703.)
Prejudikatura: sr. Boh. A 8636/30.
Věc: Max M. v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o neopráv- něný prodej košerovaného masa.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Košicích jako policejního trestního soudu I. stolice z 28. ledna 1932 byl st-l uznán vinným přestupkem § 5 nař. uher. min. orby, průmyslu a obchodu č. 48151/1888 resp. č. 78372/1902, jehož se dopustil tím, že bez povolení místní orthodoxní israelské náboženské obce prodával v K. ve svém řeznickém krámě košerované maso, a byl odsouzen k pokutě 100 Kč, pro případ nedobytnosti k 5dennímu uzamčení. Rozsudek ten byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Nař. min. orby, živností a obch. z 18. září 1888 č. 48151 (R. T. 133/1888), kterým byly vydány předpisy o prodeji košerovaného masa, ustanovuje v § 1, že dodávání košerovaného masa pro členy židovské náboženské obce je výlučným právem dotyčné židovské náboženské obce a že proto jest oprávněn prodávati košerované maso jen ten, kdo byl k tomu oprávněn židovskou náboženskou obcí, předpokládajíc, že vyhovuje podmínkám a povinnostem předepsaným v živn. zák. V § 2 se pak stanoví, že židovská náboženská obec může vzhledem k autonomní a právní působnosti samostatně a svým nárokům přiměřeně učiniti opatření o dodávání košerovaného masa členům náboženské obce a že může samovolně spravovati sama anebo pronajímati prodávání košerovaného masa, anebo že může stanoviti podmínky, za kterých dovolí prodávání košerovaného masa přihlásivším se řezníkům. Právo židovské náboženské obci zaručené v uvedeném § 2 nař. č. 48151/1888 jest podle § 3 omezeno v těch místech, kde jest vykonávání výseku masa ve smyslu § 53 živn. zák. obsaženého v zák. čl. XVII:1884 vázáno k určitému počtu anebo jiným způsobem omezeno. V těchto případech je židovská náboženská obec povinna propůjčiti oprávnění k výseku košerovaného masa řezníkovi, resp. řezníkům tam skutečně působícím, kteří jsou pak povinni dodržovati podmínky stanovené židovskou náboženskou obcí o prodávání košerovaného masa. Podle § 4 cit. min. nař. ve znění nař. min. obch. z 31. prosince 1902 č. 78372 (R. T. 159/1902) bude potrestán na základě § 58 resp. bodu d) § 157 živn. zák. obsaženého v zák. čl. XVII:1884 peněžitým trestem od 40—400 K ten, jenž užívá ve své firmě, na své obchodní místnosti, na svých tiskopisech neb oznámeních označení, že prodává košerované maso, ve skutečnosti však neprodává košerované maso, nýbrž maso jiné. Týmž trestem má býti potrestán ten, jenž neužívá sice označení prodeje košerovaného masa, nýbrž takového (na př. hebrejským písmem napsaného) nápisu, který může působiti omyl o tom, že prodává košerované maso. Paragraf 5 nař. čís. 48151/1888 ve znění nař. č. 78372/1902 ustanovuje pak toto: »Kdo prodává košerované maso, aniž k tomu obdržel povolení od židovské náboženské obce existující v místě, kde se prodej děje, dále ten, kdo nemaje zmí- něného povolení poráží anebo dává porážeti zvíře způsobem neodpovídajícím ritu předepsanému židovským náboženstvím, spáchá přestupek a má býti potrestán policejními úřady peněžitým trestem do 100 K a v případě opakování, když od spáchání předešlého činu ještě neuplynula dvě léta, peněžitým trestem do 200 K. Úřady zjišťují znalci v každém případě, zdali porážka zvířete má býti pokládána za provedenou podle předpisů židovského náboženství, a kdyby vyšlo najevo, že dotyčný nabyvatel za účelem obcházení práva židovské náboženské obce k dodávání košerovaného masa nemá způsobilosti košeráka anebo zaměstnával osobu, která způsobilost košeráka nemá, má tato okolnost býti pokládána při potrestání přestupku za přitěžující.«
Podle toho upravují min. nař. č. 48151/1888 a č. 78372/1902 prodej košerovaného masa v prvé řadě s hlediska náboženského. Jak je zřejmo z cit. §§ 1 a 2 nař. z roku 1888 a z úvodu k nař. č. 78372/1902, ve kterém se jako důvod vydání tohoto nař. uvádí, že při posuzováni vyskytnuvších se případů se min. obch. přesvědčil, že nař. vydané min. orby, živností a průmyslu ve shodě s tehdejším min. vnitra, kultu a vyučování z 18. září 1888 č. 48151 o prodávání košerovaného masa neposkytuje ve všech případech ochranu oprávněných a v tomto nař. vytčených nároků židovských náboženských obcí. Na věci nic nemění, že nař. č. 78372/1902 vydal min. obch., do jehož oboru spadají zásadně věci živnostenské, poněvadž nař. toto — právě tak jako min. nař. č. 48151/1888 — bylo vydáno ve shodě s min. kultu, resp. s min. předsedou, pověřeným tehdy vedením tohoto min., a nelze proto ani z důvodů formálních upříti zmíněným normám povahu též právních norem rázu náboženského. Mohla by arci vzniknouti otázka, zdali jednotlivá ustanovení cit. min. nař. nebyla vydána na základě zák. čl. XVII:1884, a musilo by pak býti uvažováno o platnosti těchto ustanovení se zřetelem na 3. odst. § 253 živn. zák. č. 259/1924 Sb. Než pokud jde o ustanovení § 5 nař. č. 48151/1888 ve znění nař. č. 78372/1902, pro jehož přestoupení byl st-l potrestán, otázka ta vzniknouti nemůže, neboť toto ustanovení nejen se nedovolává vůbec zák. čl. XVII:1884, nýbrž — stanovíc, že k stihání neoprávněného prodeje košerovaného masa nebo neoprávněné porážky podle ritu předepsaného židovským náboženstvím jsou povolány úřady policejní, a nikoli úřady živn., — vylučuje možnost, že by tento předpis mohl býti pokládán za normu výlučně živnostenskoprávní, a tedy normu vydanou na základě zák. čl. XVII:1884.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že ustanovení § 5 nař. min. orby, živnosti a obch. z 18. září 1888 č. 48151 (R. T. 133/1888) ve znění nař. min. obch. z 31. prosince 1902 č. 78372/1902 (R. T. 159/1902) o prodeji košerovaného masa, nebylo vydáno na základě zák. čl. XVII:1884 a nepozbylo proto platnosti podle 3. odst. § 253 zák. z 10. října 1924 č. 259 Sb. o živn. zákoně pro území Slov. a Podk. Rusi.
Stížnost, pokud jest zbudována na opačném právním názoru, jest neodůvodněná. Než neodůvodněná je stížnost, i pokud dovozuje, že st-l se nedopustil činu trestného tím, že košerované maso prodával členům spolku »Mizrachi«, kteří nejsou členy židovské náboženské obce v Košicích, a to ani orthodoxní ani neologické, neboť — jak je zřejmo z cit. ustanovení § 5 nař. č. 48151/1888 ve znění nař. č. 78372/1902 — zakládá prodej košerovaného masa bez povolení místní náboženské obce židovské skutkovou podstatu přestupku bezvýjimečně, tedy i tehdy, prodává-li se košerované maso členům spolku, kteří členy náboženské obce židovské nejsou.

Citace:

č. 11474. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 322-325.