Č. 11516.
Závodní výbory: účast zástupce závodní správy při volbě závodního výboru nepříčí se ani zákonu o závodních výborech č. 330/1921 Sb., ani volebnímu řádu, vydanému nařízením č. 2/1922 Sb.
(Nález ze dne 31. října 1934 č. 16707.)
Věc: Vilém Sch. a Ervín P. v O. proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Děčíně o volbu závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Proti volbě závodního výboru u firmy J. v P. podali dnešní st-lé námitku k rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Děčíně a navrhovali, aby rozhodčí komise prohlásila volbu za neplatnou, ježto účastí zástupce podnikatele při volebním aktu porušeny byly předpisy volebního řádu a porušení toto mohlo míti podstatný vliv na volební výsledek. Nálezem z 28. dubna 1932 zamítla rozhodčí komise námitky st-lů jako bezdůvodné. Stížnost, podaná proti tomuto rozhodnutí, rozvádějíc námitky, jež st-lé učinili proti volbě záv. výboru k rozhodčí komisi, vznáší na spor v podstatě jedinou právní otázku, zda totiž může při volbě záv. výboru býti ve volební místnosti přítomen zástupce záv. správy.
Stížnost to popírá, vykládajíc § 15 nař. č. 2/1922 Sb. tak, že kromě členů volebního výboru mohou býti celému průběhu voleb přítomni pouze důvěrníci voličů, kdežto nař. rozhodnutí shodně se stanoviskem zúčastněné strany vychází především z § 5 nař. č. 2/1922, podle něhož má zástupce správy závodu právo zúčastniti se schůzí volebního výboru, a dovozuje, že i působnost volebního výboru během vlastního volebního aktu a skrutinia nejeví se ničím jiným, nežli schůzí výboru, jíž se má právo zástupce záv. správy zúčastniti, a nad to nespatřuje v konkrétním případě stížnosti důvod k prohlášení neplatnosti volby, ježto přítomnost zástupce správy závodu při volebním aktu nemohla míti podstatný vliv na výsledek volby.
Soud musil se přikloniti k názoru žal. úřadu.
Základní předpisy o volbě do záv. výboru obsahují §§ 11 až 19 zák. o závodních výborech č. 330/1921 Sb. Z těchto ustanovení vyslovuje především § 11, že členové záv. výboru a jejich náhradníci se volí přímou, tajnou volbou, a to podle zásady poměrného zastoupení, a dává — pokud jde o bližší ustanovení o způsobu voleb — zmocnění vládě, aby je vydala nařízením; to se stalo nařízením č. 2/1922 Sb., jehož článek 2. (§§ 3 až 26) je nadepsán jako »volební řád«. Podle § 17 zák. provádí volby do záv. výboru volební výbor; i tu obsahuje zákon zmocnění pro vládu, aby složení výboru a způsob jeho řízení upravila nařízením. Vláda učinila tak rovněž ve zmíněném již volebním řádu (čl. 2. nař. č. 2/1922 Sb.). Zásadní úpravu o stížnostech do způsobu provedení volby a jejího výsledku obsahuje konečně § 19 zák., jehož provedení na podkladě zmocňovací doložky § 32 zák. obsahuje § 25 nařízení. Podle tohoto § 25 je volba do záv. výboru neplatná, byla-li porušena ustanovení zákona nebo volebního řádu a mohla-li porucha míti podstatný vliv na výsledek volby. Stanoví tedy tento předpis dvě podmínky pro to, aby rozhodčí komise mohla prohlásiti neplatnost volby, jež obě musí býti splněny, totiž porušení zákona nebo nařízení a vedle toho i možnost, že právě toto porušení může míti vliv na výsledek volby. Při rozhodování o námitkách do způsobu provedení volby a jejího výsledku musí ovšem rozhodčí komise především si rozřešiti otázku, zda v konkrétním případě došlo k porušení zákona či volebního řádu, ježto úvaha o druhé podmínce výše zmíněné stává se aktuální teprve tehdy, bylo-li na jisto postaveno, že k porušení zákona či volebního řádu skutečně došlo.
V případě dnešní stížnosti zamítla rozhodčí komise námitky st-lů proti platnosti voleb především proto, že neshledala při provedení voleb žádného porušení ani zákona, ani nařízení. St-lé vyvozují ovšem z § 15 nař. č. 2/1922 Sb., že kromě členů volebního výboru připouští volební řád toliko přítomnost důvěrníků. Než stížnost vkládá do citovaného § 15 smysl, jehož tento předpis nemá. Nejenom, že se v něm výslovně nepraví, že vedle volebního výboru smějí býti při volbě přítomni toliko důvěrníci, ale ani výkladem nelze z něho takový smysl vyvoditi, neboť předpis tento nevystupuje jako vyčerpávající úprava otázky, které osoby mohou býti volebnímu aktu přítomny.
Sluší naopak souhlasiti se žal. úřadem, že odpověď na spornou otázku jest hledati v § 5 nař. č. 2/1922 Sb. Podle druhé věty tohoto paragrafu má zástupce správy závodu právo zúčastniti se schůzí volebního výboru s hlasem poradním. Hned za touto větou následuje předpis o způsobu rozhodování volebního výboru. Má-li zástupce záv. správy právo zúčastniti se schůzí volebního výboru, pak nelze nahlédnouti, proč by neměl právo zúčastniti se činnosti volebního výboru při volebním aktu a skrutiniu. I při těchto fázích volebního řízení vystupuje volební výbor jako orgán povolaný k řízení volby a činí při tom závazná rozhodnutí. Tak rozhoduje o námitce proti totožnosti osoby voličovy a o námitce, že volič v den volby není oprávněn k volbě (§ 15 vol. řádu), o prohlášení volebního lístku za neplatný (§ 17), o rozdělení počtu mandátů (§ 19). Veškerá tato rozhodnutí činí volební výbor způsobem, který je stanoven v poslední větě § 5 vol. řádu, to jest ve svých schůzích. Je pravda, že volební řád v souvislosti s volebním aktem se o schůzi volebního výboru výslovně nezmiňuje, což se vysvětluje tím, že volební řád konání schůzí samozřejmě předpokládá ve všech případech, kdy volební výbor činí nějaké rozhodnutí jako sbor (a contr. aktů samotného předsedy volebního výboru), neboť volební výbor je orgán kolegiální, jehož tvorba vůle, není-li jiná forma výslovně připuštěna, může se díti právě jen ve schůzích jeho členů, jichž však podle výslovného předpisu § 5 vl. nař. zástupce správy závodu smí se účastniti. Stížnost chce ovšem rozlišovati mezi schůzemi volebního výboru podle § 5 volebního řádu, jež se týkají přípravy voleb, a volbou samotnou, při které volební výbor již schůze v technickém slova smyslu nekoná.
Stížnost také dovozuje, že přítomnost zástupce správy závodu na schůzích volebního výboru může míti smysl jedině při přípravách voleb, kdežto jeho přítomnost při volbě a skrutiniu znamenala by ovlivňování výsledku volby. Proti tomu sluší však uvážiti, že právě jako mohou zájmy správy závodu býti dotčeny přípravou volby (určením doby volby, výběrem volební místnosti) mohou býti dotčeny i při příležitosti volebního aktu samého (rozhodnutím o totožnosti osoby voličovy, o ztrátě volebního práva). Ostatně rozlišování stížností hájené nemá ani v textu zákona, ani v textu vl. nařízení žádné opory.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že přítomností zástupce správy závodu při volbě a skrutiniu nebyl porušen ani předpis zákona, ani volebního řádu. Je-li tomu tak, pak je lhostejno, zdali přítomnost zástupce správy závodu při volbě mohla míti vliv na výsledek volby, což stížnost tvrdí, neboť tato otázka měla by význam teprve tehdy, kdyby při volbě byl zákon neb volební řád porušen. Toho však v daném případě není, takže jsou námitky stížnosti stran možnosti ovlivnění výsledku volby bezpředmětné.