Č. 11583.

Školství: * Nárok učitele na vrácení náhrady za naturální byt nespadá pod preklusi stanovenou v § 30 odst. 6 učit. zákona č. 104/1926 Sb.
(Nález ze dne 6. prosince 1934 č. 23061.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A CCCCLXXVI/34.
Věc: Josef L. v P. (adv. Dr. phil. et jur. A. L. Dembitzki z Prahy) proti ministerstvu školství a nár. osvěty o vrácení náhrady za naturální byt.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 17. července 1929, jež došlo 19. července 1929 na ošv v Podbořanech, žádal st-l, ředitel občanské školy, o částečné vrácení náhrady za používání naturálního bytu za dobu od 1. června 1922 do 1. ledna 1926, neboť z tohoto titulu bylo mu neprávem sráženo 600 Kč, místo v § 28 zem. zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. stanovených 300 Kč, kterýžto přeplatek činí celkem 1075 Kč. Zšr v Praze výnosem ze 4. prosince 1931 žádosti té nevyhověla se zřetelem k ustanovení odst. 6 § 30 zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb., ježto žadatel uplatnil svůj nárok teprve 19. července 1929, tedy již po uplynutí 3 roků ode dne vzniku nároku. Odvolání st-lovo z tohoto výnosu žal. úřad výnosem z 27. července 1932 zamítl z důvodů rozhodnutí zšr-y a k vývodům odvolání podotkl toto: »Předpis § 30 zák. č. 104/1926 postihuje všechny druhy požitků, jež učitel veřejné školy národní pobírá z titulu služby. V daném případě je zásadně nerozhodno, posuzuje-li se nárok na přiznání sporné částky, uplatněný žádostí z 19. července 1929, jako nárok na přiznání nedoplatku na vyplacených nižších služebních příjmech z důvodu nesprávně vyměřeného (poukázaného) příbytečného či srážky za naturální byt, ježto v obou případech jde o nedoplatek na služební příjmy z důvodu nesprávné výměry platové (poukazu platového), který dlužno považovati za prekludovaný předpisem věty druhé odst. 6 § 30 zák. č. 104/1926 Sb. Předpis tento vykládati sluší — jak je zastáváno i nss-em (srov. nál. 19514/31) — tím způsobem, že se jím prekluse normovaná ve větě první rozšiřuje i na nedoplatky těch požitků, které se učiteli poukáží jen a teprve tehdy, když nárok na ně uplatní. Ježto v daném případě jde o nedoplatky za dobu do 31. prosince 1925, je zřejmo, že výrok ve věci vydaný je ve shodě se zákonem. Právnímu názoru, že předpis věty druhé odst. 6 týká se pouze případů, kde učitel k uplatnění nároku byl povinen, nelze dáti za pravdu (srov. cit. nález nss-u).«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto: — — — —
Proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí st-l namítá, že případ jeho se nehodí pod žádnou z abstraktních skutkových podstat, uvedených v odst. 6 § 30 učit. zákona. Této námitce bylo přisvědčiti. V předpisu § 30 odst. 6 uč. zák. se stanoví: »Byly-li učiteli vypláceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo, nebylo-li učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž učitel měl podle platných předpisů nárok, může učitel uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí, pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže učitel svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do 3 roků od vzniku nároku.« Předpis tento — jak plyne z jeho znění — jedná vesměs o nedoplatcích služebních příjmů a jest se tudíž tázati, zda také v daném případě st-l uplatnil nějaký nárok z důvodu nedoplatku služebních příjmů. Nss dospěl tu k odpovědi záporné.
Podle ustanovení § 28 čes. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 č. z. z. mají ředitelé škol občanských a správcové škol obecných právo na byt, event. příbytečné. Podle § 9 paritního zákona z 23. května 1919 č. 274 Sb. ve znění § 3 zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb. nároky ředitelů a správců škol na naturální byt nebo příbytečné podle zemských zákonů zůstávají nedotčeny, avšak příslušná částka zákonného příbytečného nebo odhadní cena naturálního bytu, určená podle místních poměrů, odečte se od požitků peněžitých. Podrobnější předpisy o odhadu ceny naturálního bytu obsahuje § 3 výnosu ministerstva školství ze 7. dubna 1923 č. 42105-1 a § 1 vl. nař. z 8. března 1923 č. 52 Sb. Předpisy učitelského zákona nepřicházejí tu v úvahu, ježto se vztahují na dobu po 1. lednu 1926, o kterou v daném případě nejde.
Z předpisů těchto je patrno, že jest rozeznávati mezi služebním příjmem ředitele (správce) školy a náhradou za používání naturálního bytu; tato náhrada není služebním příjmem, nýbrž naopak vydáním ředitele (správce) školy, ježto se hodnota naturálního bytu sráží z jeho služebních příjmů. Není tedy užívání naturálního bytu materielní hodnotou, jež by připlývala k příjmům ředitele školy, a nelze je proto kvalifikovati za služební příjem ve smyslu § 30 učit. zák. č. 104/1926 Sb. Na povaze řečené náhrady jako srážky z platů nic nemění skutečnost, že podle disposice zákona jest tuto náhradu odečísti od peněžitých příjmů ředitele (správce) školy, neboť tím se jen stanoví modalita vybírání oné náhrady, aniž se tím náhrada za naturální byt stává činitelem určujícím výši služebních platů, na niž má ředitel (správce) školy ze zákona nárok. Pak je však okolnost, že po odečtení hodnoty naturálního bytu od peněžitých příjmů obdrží ředitel (správce) školy na služebních příjmech ve skutečnosti méně, než kdyby oné srážky nebylo, pouhým faktickým důsledkem modality vybírání oné náhrady, nezmenšuje však služebních příjmů ředitele (správce) školy ve smyslu právním.
Z toho plyne, že nárok ředitele (správce) školy na vrácení částek, které byly domněle neprávem odečteny od peněžitých platů z titulu náhrady za naturální byt, není nárokem na doplatek scházejících částek služebních příjmů ve smyslu předpisu § 30 odst. 6 uč. zák. a že nelze takový nárok zamítnouti, nebyl-li uplatněn do 3 roků od provedení domněle neoprávněných srážek z důvodu prekluse podle tohoto zákonného ustanovení. K stejnému právnímu názoru dospěl nss v usnesení svého odborného plena ze dne 29. října 1934 č. 897/32 pres. Boh. A 476/34 v příčině nároku na vrácení neoprávněných srážek pensijních příspěvků ze služebních platů. Opačný názor žal. úřadu je tedy nezákonný a bylo proto zrušiti naříkané rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11583.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 619-621.