Č. 11369.

Závodní výbory: Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech není příslušná rozhodovati individuelní spory vzniklé mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem z pracovního poměru.
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 9134/31.)
Věc: Kreiskonsum-und Spargenossenschaft »Vorwärts«, zaps. spol. s r. o. ve St. (adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech ve Stříbře (za zúč. Kat. L. adv. Dr. Kurt Weil z Prahy) o propuštění zřízenkyně. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Kateřina L. stěžovala si u rozhodčí komise podle zák. o závodních výborech ve Stříbře, že byla propuštěna z podniku st-lky, ačkoli v něm byla již 15 roků zaměstnána, a že propuštění ono jeví se vůči ní příkrostí, která není odůvodněna ani jejím chováním, ani poměry v závodě, a žádala, aby rozhodčí komise na základě § 3 lit. g) odst. cc) zák. o závodních výborech rozhodla, že zaměstnavatelka je povinna nahraditi jí ušlou mzdu a kromě toho vyplatiti jí odstupné.
Rozhodčí komise uznala nař. rozhodnutím právem, že propuštění Kateřiny L. jeví se nespravedlivou příkrostí, neodůvodněnou poměry závodu, a že tudíž st-lka je povinna vyrovnati její mzdové nároky, jež jí podle zák. o obchodních pomocnících příslušejí.
Proti tomuto rozhodnutí, jež opatřeno bylo bližším odůvodněním, podala st-lka stížnost k nss-u, o níž takto bylo uváženo:
Žal. rozhodčí komise učinila předmětem svého rozhodování nárok zúčastněné Kateřiny L., vznesený proti st-lce, jakožto její zaměstnavatele, kteráž se domáhala na základě svého pracovního poměru přiznání ušlé mzdy a odstupného. Zúčastněná strana vznesla tedy před rozhodčí komisi právní spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na základě poměru pracovního.
Rozhodčí komise, zřízená podle zák. o závodních výborech, jest však podle § 3 lit. g) tohoto zák. povolána rozhodovati z podnětu propuštění jednotlivého zaměstnance jen, když jí věc předloží závodní výbor se svým dobrozdáním. Již z toho je patrno, že spor, o němž podle cit. předpisu rozhodčí komise jest k rozhodování povolána, nemá povahu soukromoprávního sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem z poměru pracovního. Neboť závodní výbor, předkládaje věc rozhodčí komisi, nevystupuje ani jako zmocněnec, ani jako zákonný zástupce propuštěného zaměstnance, nýbrž ve své úřední funkci a postupuje při tom zcela podle svého volného uvážení. Závodní výbor svým zakročením neuplatňuje také soukromoprávní nárok smluvní strany pracovního poměru jako takové, nýbrž domáhá se spíše ochrany zaměstnance určitého závodu proti újmě v sociálním ohledu povážlivé, jež může se nepřímo dotýkati kolektivního zájmu všech závodních zaměstnanců. Věc, jež podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech přikázána jest k rozhodnutí komisi rozhodčí, liší se tedy co do své právní podstaty od soukromoprávního sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, což jest patrno i z toho, že institucí v § 3 lit. g) cit. zák. zavedenou zůstávají předpisy o příslušnosti soudů k rozhodování sporů z poměru pracovního nedotčeny. Individuelní spory mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem z pracovního poměru nenáležejí tedy na pořad rozhodčí komise.
Pustivši se tedy do projednávání a rozhodování individuelního sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, vzneseného nikoli závodním výborem v jeho úřední funkci, nýbrž zaměstnancem samým, překročila meze své zákonné příslušnosti, což bylo ostatně dnešní st-lkou jak v řízení správním, tak ve stížnosti podané k nss-u výslovně namítáno, třebaže snad odůvodnění této její námitky nebylo zcela případné. Překročivši meze své kompetence, vynesla tedy rozhodčí komise výrok zmatečný, jejž musil nss pro nezákonnost zrušiti, aniž měl příčinu zabývati se věcnými vývody stížnosti.

Citace:

č. 5407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 432-433.