Č. 11 404.

Živnostenské právo (Slovensko): * Promlčení přestupků živn. zák. č. 259/1924 Sb. nastane také tehdy, když v řízení již zahájeném nebylo šest měsíců pokračováno.
(Nález ze dne 6. září 1934 č. 16 542.)
Věc: Jakub R. v B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek živn. zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Bardejově z 18. prosince 1930 nebyl st-l uznán vinným přestupkem neoprávněného čepování lihovin (§ 36 zák. č. 259/1924 Sb.) a byl od žaloby a jejích následků podle § 155 policej. trestního řádu osvobozen.
Na odvolání zástupce veřejné žaloby uznal žal. úřad nař. rozhodnutím st-le vinným přestupkem § 36 živn. zák. č. 259/1924 Sb., který spáchal tím, že v r. 1930 v B. neoprávněně čepoval lihoviny ve svém obchodě, a odsoudil ho proto na základě lit. a) § 227 živn. zák. k pokutě 100 Kč, pro případ nedobytnosti k 10dennímu uzamčení.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou vytýkající, že nař. rozhodnutím byl st-l uznán vinným a odsouzen pro přestupek, který byl promlčen, neboť po vynesení rozsudku I. stolice, t. j. od 18. prosince 1930, v dalších 6 měsících nebylo proti st-li učiněno žádné opatření aneb usnesení pro trestný čin, jehož se podle udání dopustil, a nastalo proto uplynutím šestiměsíční lhůty promlčení trestního řízení ve smyslu ustanoveni § 31 zák. čl. XL:1879 ve spojitosti s ustanovením § 108 zák. čl. V:1878. O této námitce uvážil nss toto:
Podle § 165 zák. čl. XVII:1884 vztahovala se všeobecná ustanovení zák. o přestupcích též na přestupky, jež podle cit. zák. živn. byly stíhány peněžitou pokutou neb uzamčením aneb oběma těmito druhy trestů. Platilo tedy i pro tyto přestupky až do účinnosti zák. z 10. října 1924 č. 259 Sb., kterým byl vydán nový živn. zákon pro území Slov. a Podk. Rusi (§ 253 tohoto zák.), ustanovení § 31 zák. čl. XL:1879, podle něhož možnost zahájiti trestní řízení, pokud zvláštní zákon něco opačného neustanovuje, promlčí se v 6 měsících, vyměřený trest však v jednom roce. Toto ustanovení přestupkového zákona platí nejen pro zahájení trestního řízení, nýbrž i pro další jeho fáze, jak nss vyslovil v četných nálezech, na př. v nál. Boh. A 5004/25 a 6503/27. Nastalo tedy promlčení přestupků uvedených v § 165 zák. čl. XVII:1884 nejen tehdy, když nebylo trestní řízení v šestiměsíční lhůtě stanovené v § 31 zák. čl. XL:1879 zahájeno, ale i tehdy, když v řízení včas zahájeném nebylo 6 měsíců pokračováno, arci pokud zvláštním zákonným předpisem nebylo stanoveno jinak.
Nový živn. zákon pro Slov. a Podk. Rus č. 259/1924 Sb. ustanovuje v § 237, že promlčením zanikne vyšetřování a trest těch přestupků živn. zák., které se nemají projednávati podle všeobecného zák. trestního, nebyl-li přestupník do 6 měsíců ode dne spáchaného přestupku vzat do vyšetřování. Podle této právní normy může nastati promlčení živn. přestupku jen tehdy, nebylo-li trestní řízení v šestiměsíční lhůtě ode dne spáchání přestupku zahájeno; o promlčení přestupku v průběhu trestního řízení, jež ve lhůtě promlčecí zahájeno bylo, není v cit. novém zákoně živn. vůbec zmínky. Ježto však všeobecná ustanovení zák. čl. XL:1879 o přestupcích platí i pro přestupky zák. č. 259/1924 Sb., pokud ovšem z tohoto zák. nebo z jiné právní normy neplyne opak, sluší použiti i na tyto přestupky ustanovení § 31 zmíněného zák. o přestupcích, »pokud zvláštní zákon něco jiného neustanovuje.« O tom, zdali a za jakých podmínek nastává promlčení živn. přestupků, jestliže řízení v promlčecí lhůtě bylo sice zahájeno, avšak nebylo v něm po určitou dobu pokračováno, není — jak již řečeno — v zák. č. 259/1924 Sb. žádného předpisu a sluší proto v tomto směru použiti ustanovení § 31 přestup. zák. i na přestupky cit. nového zák. živn. pro Slov. a Podk. Rus. Podle toho nastane promlčení přestupků zák. č. 259/1924 Sb. také tehdy, když v řízení již zahájeném nebylo 6 měsíců pokračováno.
Ježto pak zák. čl. XL:1879 nemá zvláštních ustanovení o tom, kterými skutečnostmi se promlčení přetrhuje, platí v tomto směru se zřetelem na ustanovení § 12 přestup, zák., pokud jde o promlčení, ustanovení § 108 zák. čl. V:1878, podle něhož přerušuje se promlčení usnesením neb opatřením soudním, jež směřuje proti pachateli, počíná však znova dnem tohoto usnesení neb opatření. Z těchto ustanovení v souvislosti s 2. odst. bod 3 § 204 policejního trestního řádu č. 65.000/1909 (R. T. 136/1909), podle něhož má apelační úřad hleděti z úřední povinnosti k tomu, není-li tu důvod vylučující zahájení trestního řízení, plyne, že je zákonnou povinností úřadu přezkoumávajícího rozsudek nižší stolice, aby přihlížel k tomu, není-li přestupek, o který jde, se zřetelem na cit. ustanovení § 31 zák. čl. XL:1879 promlčen. Poněvadž od doby, kdy veřejný žalobce podal odvolání proti osvobozujícímu rozsudku I. stolice, tedy patrně od 8. ledna 1931 do vydání nař. rozhodnutí z 27. ledna 1932, jež bylo st-li doručeno dne 25. února 1932, nebylo podle jednacích spisů vydáno žádné usnesení neb opatření, které by běžící promlčecí lhůtu mohlo přerušiti, vytýká stížnost důvodně, že nastalo podle § 31 zák. čl. XL:1879 promlčení přestupku § 36 zák. č. 259/1924 Sb. kladeného st-li za vinu, a že proto nař. rozhodnutí, odsuzující st-le za tento přestupek, je v rozporu se zákonem.
Z těchto důvodů musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11404. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 150-152.