Č. 11 425.

Železnice. — Řízení před nss-em: I. Poměr majitele vlečky k železnici, obstarávající provoz vlečky, je poměrem soukromého práva. — II. K výkladu ustanovení § 44 zák. o ss.
(Nález ze dne 19. září 1934 č. 17 653.)
Prejudikatura: ad. I.: srov. Boh. A 3563/24.
Věc: Max S. v Ž. proti ministerstvu železnic o přeměnu nákladiště na vlečku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: St-l odepřel podepsati vlečkovou smlouvu o vlečce, zvané nákladiště »Š.-ské Podhradie«, zaslanou mu ředitelstvím státních drah v Bratislavě, a žádal, aby věc byla předložena k rozhodnutí min. žel. Dopisem z 27. června 1931 oznámilo pak ředitelství státních drah v Bratislavě st-li toto: »Sdělujeme Vám, že Vaši žádost (odvolání) z 2. února 1931 postoupili jsme min. žel. k rozhodnutí. Min. žel. rozhodlo svým výrokem z 20. května 1931, že je třeba s Vámi ujednati smlouvu vlečkovou o používání privátního nákladiště Š.-ské Podhradie s platností od 1. ledna 1931 podle všeobecných podmínek. Poplatky za udržováni vlečky, zúročení a umoření pořizovací ceny mají býti stanoveny podle vyhlášky min. žel. z 5. listopadu 1930... Podle tohoto rozhodnutí min. žel. jsme vyhotovili připojenou smlouvu... Upozorňujeme Vás na to, že záležitost je už nyní pravoplatně řešena a proto žádáme, abyste připojenou smlouvu a přílohy do stanoveného termínu bezpodmínečně podepsal a nám vrátil.«
Proti tomuto rozhodnutí min. žel., jak bylo st-li intimováno, směřuje stížnost, vytýkající rozhodnutí vady řízení a nezákonnost.
Dne 20. listopadu 1933 oznámilo min. žel. nss-u, že intimace nař. výnosu byla odvolána a že ředitelství státních drah v Bratislavě intimovalo výnos znovu v jiném znění, které se kryje s vlastním rozhodnutím min. učiněným. St-l byv dotázán, zda se odvoláním nař. výnosu cítí uspokojen, popřel, že by se odvolání stalo a navrhl, aby o podané stížnosti bylo rozhodnuto.
Vzhledem ke zmíněnému oznámení žal. úřadu vzniká především otázka, nemá-li býti řízení před nss-em podle § 44 zák. o ss zastaveno. Opíraje se o usnesení plenissima z 30. ledna 1933, je nss toho názoru, že pouhé odvolání nař. výnosu není důvodem k zastavení řízení podle § 44 zák. o ss, není-li k zastavení dán souhlas st-lův. Slušelo by tudíž zkoumati, zda v daném případě lze o uspokojení st-lově mluviti. Vzhledem k tomu, že žal. úřad vydal resp. dal doručiti nař. výnos znovu, třebaže v jiném znění, nutno souditi, že st-l uspokojení podle § 44 cit. zák. nedosáhl a to tím spíše, když st-l výslovně tvrdí, že odvolání původního aktu nebylo mu sděleno a opak není správními spisy (potvrzením poštovního úřadu) nepochybným způsobem prokázán. Bylo proto nutno na podanou stížnost nař. rozhodnutí přezkoumati.
Tu pak musel nss nejen vzhledem k výslovné námitce odvodního spisu, který označuje stížnost za nepřípustnou, nýbrž i z úřední povinnosti zkoumati především vlastní příslušnost.
Při úvaze o této otázce nutno souhlasiti s odvodním spisem v tom směru, že st-li jde v podstatě o ochranu jeho soukromých práv, plynoucích ze soukromoprávní smlouvy. Poměr majitele vlečky k železnici její provoz obstarávající je totiž v zásadě poměrem soukromého práva a upravován je smlouvou, jež má všechny známky smluv soukromoprávních. V základním vztahu mezi majitelem vlečky a železnicí, jež jí obsluhuje, není možno zjistiti žádný prvek veřejného práva a veřejný zájem není na tom, jak je vlečka provozována, nijak zúčastněn. Ježto pak není positivního předpisu, který by spory mezi majitelem vlečky a železnicí přikazoval před správní úřady, jakožto záležitosti veřejného práva, nutno uznati, že stanovisko odvodního spisu je odůvodněné a že by se tudíž stížnost jevila pro §§ 2 a 3 a) zák. o ss nepřípustnou.
Avšak st-l připojil ke stížnosti dopis ředitelství státních drah v Bratislavě, jímž mu byl nadepsaný výnos min. žel. intimován. Podle obsahu přípisu, jak byl výše reprodukován, nepoužilo ředitelství formy obvyklé ve styku dvou stran na poli práva soukromého, neboť obraty jako »min. rozhodlo«, »smlouvu třeba sjednati«, »řešení je pravoplatné«, »žádáme, abyste do stanoveného termínu bezpodmínečně podepsal« nesrovnávají se s prohlášením strany, jež se st-lem hodlá vejíiti ve smlouvu, nýbrž dávají přípisu onomu ráz rozhodnutí správního úřadu, nadaného vrchnostenskou pravomocí, zejména uváží-li se, že jak žal. úřad, tak i úřad nař. rozhodnutí intimující, totiž ředitelství státních drah, mají také kompetenci vrchnostenské povahy (srov. pro min. železnic § 5 a pro ředitelství státních drah § 17 bod 14, 15, 18 org. statutu pro státní správu železniční č. 16/1896 ř. z.). Zejména ve vlečkových záležitostech vystupují ředitelství státních drah resp. min. žel. v určitých případech jako úřady správní (srov. nál. Boh. A 3563/24) a právě u vleček zná právní řád změny smluvních podmínek i jinou cestou, nežli dohodou stran, jak je patrno z vl. nař. č. 546/1920 Sb., stížností též citovaného. Kromě toho nelze přehlédnouti, že právě v otázkách smluv o výkonu provozu veřejných železnic, předvídá zák. č. 56/1931 Sb. výslovně, že výrokem min. žel. může býti určeno, že v určité lhůtě musí býti provozní smlouva sjednána.
V daném případě nešlo však, jak již svrchu bylo uvedeno, o případ, kdy žal. úřad byl povolán vydati správní akt, jímž by autoritativně určoval právní posici strany. Při tom nebylo možno přisvědčiti odvodnímu spisu žal. úřadu, pokud dovozuje, že nař. výnos min. žel. byl interní a že nebyl vyhlášen, když přece byl ředitelstvím státních drah v Bratislavě st-li jeho obsah sdělen.
Vydav st-li připiš, který podle svého textování má ráz úředního rozhodnutí, přisvojil si tedy žal. úřad kompetenci, která mu v tomto vztahu nenáležela, čímž porušil platné předpisy o příslušnosti úřadů. V tom však nutno spatřovati podstatnou vadu řízení, takže nezbylo nežli nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení zrušiti, aniž měl nss možnost zabývati se námitkami ve stížnosti uplatněnými.

Citace:

č. 11425. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 202-204.