Č. 11501.

Řízení správní: * Ustanovení § 127 spr. ř. č. 8/28 Sb., podle něhož hradí náklady řízení, »kdo řízení zavinil tím, že nesplnil povinnost mu uloženou«, má na mysli nejen povinnost uloženou konkrétním správním aktem, nýbrž vůbec povinnost náležející po zákonu.
(Nález ze dne 26. října 1934 č. 12373/32.)
Věc: Obec K. proti zemskému úřadu v Brně o náhradu útrat místního šetření.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad ve Vyškově k opětným stížnostem výměrem ze 6. října 1931 nařídil místní šetření na špatný stav obecní cesty v K. ke kolonii na »Rybníkách«. V záhlaví protokolu sepsaného dne 13. listopadu 1931 okr. úřadem při úředním jednání v K. jest jako předmět uvedeno projednání stížnosti Okrsků odborů Národní Jednoty pro jihozápadní Moravu na Vyškovsku jako poplatníka na špatný stav obecní silnice, vedoucí ke kolonii na R., jakož i projednání otázky vybudování okresní silnice II. tř. K.—L.—Z.—P. V protokolu byly pak zjištěny závady shledané na obecní silnici vedoucí ke kolonii na R. a byla předběžně vyšetřována otázka vybudování okresní silnice K.—L.
Usnesením z 19. listopadu 1931 — jež později bylo v cestě instanční v podstatě potvrzeno rozhodnutím zem. výboru — nařídil okr. výbor ve Vyškově obci K. na základě § 37 zák. č. 38/1877 mor. z. z. a § 99 zák. č. 125/27 Sb. mocí svého dohlédacího práva, aby odstraněny byly vady a nedostatky na obecní cestě, vedoucí ke kolonii na R., ve výměru dotčeném blíže uvedené, a zmíněná cesta aby byla zlepšena způsobem tam naznačeným do konce roku 1931, jinak že opatření tato provedou se na útraty obce.
Intimuje toto usnesení výměrem z 19. listopadu 1931 rozhodl okresní úřad, že obec K. jest podle § 127 vl. nař. č. 8/28 Sb. povinna hraditi ze svého útraty místního šetření v záležitosti stavu uvedené cesty konaného, a to částkou 255 Kč 60 h, jelikož k jednání tomuto zavdala podnět.
Nař. rozhodnutím z 12. března 1932 zamítl žal. úřad odvolání obce K. v podstatě z toho důvodu, že okr. úřad provedl 13. listopadu 1931 místní šetření a zjistil, že dotyčná obecní cesta má komunikační závady, jež jsou přesně uvedeny v protokole sepsaném o tomto místním šetření. Výsledkem tohoto místního jednání bylo tedy prokázáno, že obec K. neplněním svých povinností, vyplývajících z ustanovení silničního zákona č. 38/1877 mor. z. z., dala k místnímu jednání podnět.
O stížnosti obce K. do rozhodnutí zem. úřadu z 12. března 1932 uvážil nss: — — — — — — — — —
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí se odvolává na to, že obec svým povinnostem nedostála a tím zavdala podnět k úřednímu výkonu. St-lka hájí tu názor, že § 127 vl. nař. č. 8/28 Sb., stanově, že zvláštní náklady, které vznikly úřadu provedením řízení nebo některé jeho části, hradí ten, kdo o úřední povolení (schválení), o propůjčení oprávnění neb o zproštění povinnosti zažádal nebo řízení zavinil tím, že nesplnil povinnost mu uloženou, míní »nesplněním povinnosti« nikoli nezachování nějakého zákona, nýbrž jen nesplnění konkrétní povinnosti, která politickým úřadem byla straně zvláště uložena. Podle názoru stížnosti měl polit. úřad buď se obrátiti na zemský výbor nebo sám komisionelně stav silnice zjistiti a na základě výsledků tohoto zjištění uděliti obci příkaz k odstranění závad, a teprve, kdyby obec tohoto příkazu neuposlechla, bylo by lze mluviti o nedbalosti, která by mohla býti podnětem k uložení nákladů.
Nss nemůže sdíleti tento názor st-lčin. Široké znění cit. § 127 »nesplnil povinnost mu uloženou«, podle obecného významu slov v něm použitých postihuje všeliké zanedbání povinností straně náležejících, tedy nejen zanedbání povinnosti uložené konkrétním správním aktem, nýbrž vůbec zanedbání povinnosti stanovené v abstraktní právní normě, aniž třeba, aby tato povinnost straně již po zákonu náležející byla napřed konkrétním správním aktem vůči ni formalisována., Úzký smysl zmíněného předpisu, jaký mu dává stížnost, byl by vzhledem k uvedenému musil poznatelně dojíti výrazu v předpisech správního řádu. To se však nestalo, neboť nějakého předpisu, z něhož by ať přímo, ať nepřímo bylo lze souditi na restriktivní výklad stížností hájený, ve správním řádu není. Z dikce § 127 pak, jak uvedeno, takový restriktivní výklad o sobě neplyne. Dlužno proto míti za to, že § 127 spr. ř., ukládaje hraditi náklady řízení tomu, kdo řízení zavinil tím, že nesplnil povinnost mu uloženou, má na mysli nejen povinnost uloženou konkrétním aktem, nýbrž vůbec povinnost náležející po zákonu. Úsudku tomu svědčí také úvaha, že při názoru stížnosti cit. předpis dopadal by vlastně jen na řízení při exekučním vymáhání povinností straně konkrétním správním aktem uložených, a praktický dosah jeho byl by tedy pranepatrný.
Tvrdí-li dále stížnost, že předpoklad nař. rozhodnutí, jakoby obec byla zavdala podnět ke komisionelnímu ohledání, jest v rozporu se spisy a se zákonem, nepostihuje pravého obsahu nař. rozhodnutí (§ 18 zák. o ss), neboť žal. úřad neopřel svůj výrok o to, že st-lka zavdala podnět k úřední činnosti svým návrhem nebo jednáním atd., nýbrž o to, že st-lka místní jednání zavinila nesplněním povinností vyplývajících z ustanovení silničního zákona, třeba že to ne zcela přesně vyjádřil slovy: »zavdala podnět«.
Pokud konečně stížnost tvrdí, že chování obce nebylo vůbec příčinou komisionelního úředního výkonu, jak plyne z toho, že prý se výsledky tohoto úředního výkonu v konečném výměru skoro nenajdou, stačí poukázati na to, že nař. rozhodnutí vytklo, že komunikační závady jsou přesně uvedeny v protokolu o místním šetření; že by takové závady v protokolu uvedeny a zjištěny nebyly, st-lka vůbec netvrdí a také nepopírá, že ji stihá povinnost udržovati spornou cestu v dobrém stavu.

Citace:

č. 11501. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 406-408.