Čís. 6415.

Upisovatel akcií není povinen převzíti a zaplatiti upsané akcie, uchyluje-li se schválená společenská smlouva v podstatných bodech od podmínek v upisovacím prohlášení. Takovouto podstatnou podmínkou jest po případě i výše akciového kapitálu.
(Rozh. ze dne 29. října 1926, Rv I 315/26.)
Žalobu úpadkové podstaty firmy D., akciové společnosti, proti žalovanému o zaplacení upsaných akcií procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Podle upisovacích podmínek z 23. prosince 1920, na jichž základě žalovaný učinil upisovací prohlášení a upsal 600 kusů akcií za 159000 Kč, stanoven byl akciový kapitál na 3000000 Kč, rozvržených na 15000 nedělitelných, plně a hotově splatných a na majitele znějících akcií po 200 Kč nom. Tyto podmínky liší se podstatně od stanov, na jichž základě akciová společnost D-a v ustavující valné hromadě 8. července 1921 byla zřízena a byla do obchodního rejstříku zapsána. Podle stanov činí akciový kapitál pouze 1400000 Kč rozvržený na 7000 akcií. V tomto bodě, tudíž v podstatné části odchyluje se společenská smlouva od podmínek obsažených v upisovacím prohlášení žalovaného, jichž dodržením závazek ke splacení byl podmíněn. Ve stanovách jest sice uvedeno, že akciový kapitál může býti zvýšen na 3000000 Kč, avšak toto eventuální zvýšení činí se závislým na usnesení valné hromady. Není pochybností o tom, že výše kmenového jmění akciové společnosti tvoří podstatnou část smlouvy společenské. To plyne z ustanovení § 1175 a násl. obč. zák. a zvláště z čl. 209 čís. 4 a 5 obch. zák. Proto též ustanovuje § 6 druhý odstavec akciového regulativu, že každé upisovací prohlášení musí obsahovati ono udání. Právní význam tohoto zřejmě v zájmu а k ochraně upisovatele akcií učiněného nařízení jest stanovení odkládací podmínky toho obsahu, že upisovatel jest jen tehdy zavázán z převzetí a splacení upsaných akcií, zřídí-li se společenská smlouva nejen vůbec, nýbrž i pod týmiž smluvními podmínkami, za jakých podle upisovacího prohlášení se zříditi měla. Soud proto má za to, že závazek žalovaného z tohoto důvodu zanikl, a nemění ničeho na věci, že žalovaný výslovně v upisovací přihlášce nekladl za podmínku, že akciový kapitál činiti musí 3000000 Kč, a v dopisech svých uváděl jiné důvody, z nichž účast na podniku odpíral. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka spatřuje nesprávné posouzení věci po stránce právní v tom, že prvý soud, odvolávaje se na ustanovení § 6, druhý odstavec akciového regulativu, vidí v rozdílu akciového kapitálu podmínku odkládací, pro kterou upisovatel jest vázán jenom tehdy, byla-li smlouva společenská zřízena za těch podmínek, které pozvání upisovací uvádělo. Soud odvolací souhlasí však s názorem prvého soudu, že rozdíl v akciovém kapitálu, jak uveden byl v pozvání upisovacím (prospektu ze dne 30. prosince 1920) 3000000 Kč a pak ve stanovách akciové společnosti »D.«, která skutečně založena byla, jest podstatným a úchylka stanov od prospektu ve příčině výše akciového kapitálu a způsobu jeho upsání tak podstatnou, že nelze akciovou společnost »D.« s akciovým kapitálem 1400000 Kč stotožňovati se společností dle prospektu ze dne 30. prosince 1920, zamýšlenou. Správně vykládá prvý soud ustanovení § 6 druhý odstavec akc. regulativu, který předpisuje, že upisovací přihláška má obsahovati alespoň údaje v § 3 čís. 1—12 tamtéž uvedené. Tím zřejmě dáno na jevo, že údaje tyto považují se za podstatné a, uvádí-li se v bodu 3 a 4 § 3 tamtéž i výše kapitálu akciového, pak akcií nebo dílčích akcií, dlužno okolnosti tyto považovati za podstatné součásti smlouvy společenské. Všecky údaje v § 3 pod 1—12 akc. regulativu jsou stejně důležité a pro společenskou smlouvu podstatné, neboť teprve souhrn okolností tam uvedených podává obraz o povaze zamýšleného podniku. Nelze proto připustiti, by v případě, kde stanovy konečné obsahují v některém podstatném bodě úchylky od osnovy, která doznala výrazu v prospektu ze dne 30. prosince 1920, upisovatel, který v důvěře udáni prospektu upsání učinil, byl upsáním tímto vázán. Jest nerozhodným, učinil-li upisovatel, zde žalovaný, v upisovací přihlášce výslovnou podmínku, že akciový kapitál musí činiti 3000000 Kč, poněvadž jest zjištěno, že upsání stalo se na základě prospektu ze dne 30. prosince 1920, ve kterém jest výše akciového kapitálu uvedena 3000000 Kč. Byla proto věc po stránce právní posouzena zcela správně, když žaloba o zaplacení upsaných 159000 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud plně sdílí názor nižších soudů, že vzhledem k předpisům §§ 1175 obč. zák., čl. 209 čís. 4 a 5 obch. zák. a § 6 druhý odstavec akc. regulativu ze dne 20. září 1899, čís. 175 ř. z. nevznikne pro upisovatele akcií povinnost k převzetí a zaplacení upsaných akcií, když schválená společenská smlouva (stanovy nově zřízené akciové společnosti) se odchyluje v podstatných bodech od podmínek obsažených v upisovacím prohlášení, a že takovouto podstatnou podmínkou jest v tomto případě výše akciového kapitálu, i stačí dovolatelku odkázati na správné důvody napadených rozsudků, které opírají se o rozhodnutí býv. nejvyššího soudu ve Vídni čís. 787 sb. Nowakovy. Dovolatelka hledí dovoditi, že ono rozhodnutí má docela jiný skutkový základ. Ale tomu tak není. I tam i v tomto případě byla zřízena akciová společnost s kapitálem méně než polovičním, než jak udáno v prospektu, na jehož základě učiněny byly upisovací přihlášky. Nezávažno jest, šlo-li tehdy o úpis jedné a jde-li nyní o úpis 600 akcií a zda ve vídeňském případě celý kapitál 280000 Kč byl splacen, kdežto v souzeném případě značná část kapitálu akciového kryta byla prohlášením firmy V., které prý bylo fingováno. Ani tímto jednáním zakladatelů a firmy V., směřovavším prý na oklamání úřadů, nemůže býti založen závazek žalovaného. Soudové nižších stolic rovněž správně dovodili nezávažnost toho, že žalovaný původně odpíral splacení akcií z jiného důvodu, než nyní činí, jakož i nerozhodnost té okolnosti, že v upisovací přihlášce nebylo výslovně řečeno, že se klade podmínka, by akciový kapitál činil 3000000 Kč. Osudy společnosti, která se ustavila za jiných podmínek, než které vykazovaly upisovací přihlášky, a případné ohrožení její finanční základny nedotýká se žalovaného vůbec. Jak vykládati jest § 6 druhý odstavec akciového regulativu, rovněž správně dovodil odvolací soud. Dovolatelka též vytýká, že žalovaný, byv pozván k účastenství na ustavující valné hromadě, měl se tam dostaviti a své zájmy hájiti. Ale v té pouhé okolnosti, že se nedostavil, nelze dle § 863 obč. zák. spatřovati jeho souhlas s jakoukoliv odchylkou od upisovacích podmínek. Správně praví žalovaný v dovolací odpovědi, že z této příčiny nemohou mu býti vnuceny podmínky, k nimž předem nepřistoupil.
Z uvedeného jest konečně patrno, že důvěra žalovaného v údaje prospektu, jenž byl integrující součástkou upisovací přihlášky, o výši kapitálu není, jak dovolatelka míní, jen pouhou pohnutkou k úpisu, která by dle § 901 obč. zák. neměla právního významu.

Citace:

č. 6415. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 511-513.