Č. 7208.

Živnostenské právo: * Není periodickou dopravou osob ve smyslu § 15 bodu 3. živn. řádu, jestliže doprava děje se na určité trati v určitých obdobích jen se zřetelem na předchozí objednávku určitých osob, a není tudíž dopravní prostředek k disposici komukoliv.
(Nález ze dne 12. dubna 1928 č. 9070).
Věc: Jan M. v T. proti zemské správě politické v Brně stran přestupku živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v H. z 9. září 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem § 22 živn. řádu, který spáchal tím, že bez koncese provozuje periodickou dopravu osob autobusem na trati Š.—S. nádraží, a odsouzen dle § 132 ž. ř. k pokutě 200 Kč. po případě do vězení na 20 dnů. — Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, jelikož skutková podstata přestupku je prokázána doznáním st-lovým. K námitkám odvolání bylo podotknuto, že otázka, zdali doprava se děje na objednávku a zdali st-l má s dělníky, které dopravuje, dojednanou smlouvu nebo ne, je vedlejší, neboť i periodická doprava může se díti na objednávku, nebo na základě smlouvy.
Stížnost na toto rozhodnutí podanou, jež nepopírajíc správnost skutkové podstaty, z níž žal. úřad vycházel, v podstatě namítá, že nař. rozhodnutí nesprávně si vykládá pojem periodické dopravy osob, uznal nss důvodnou.
Periodická doprava osob je v § 15 bodu 3 živn. ř. prohlášena za živnost koncesovanou. Co dlužno rozuměti takovou dopravou, zákon zevrubně nevymezuje, a dlužno proto pojem této živnosti vykládati dle přirozeného významu označení jejího. Z pojmenování jejího pak plyne, že musí jíti o dopravu osob a že se doprava ta musí díti periodicky. Periodickou pak je tenkráte, když podnikatel obstarává dopravu na určité trati, když tato doprava je obecenstvu předem ohlášena, děje se v určitých časových obdobích dle jízdního řádu a když dopravní prostředek je k disposici komukoliv i bez předchozí objednávky. Jde-li o pouhé vyřízení individuální objednávky určitých osob a není-li dopravní prostředek k disposici jiným osobám než těm, které si jej objednaly, nelze mluviti o periodické dopravě osob, třeba se dála na téže trati a v určitých, pravidelně se opakujících obdobích časových.
V daném případě tvrdil st-l ve svém odvolání z trest. nálezu prvé stolice, že dopravuje denně 37 dělníků ze Š. na nádraží do S. na základě dojednání, jímž se zavázal na zkoušku po dobu jednoho týdne až 14 dnů tak činiti, a namítal, že tuto dopravu nelze považovati za periodickou, poněvadž jde o dopravu na objednávku a není dopravní prostředek k disposici osobám jiným, jež si dopravní prostředek neobjednaly. Popřel tedy st-l, že dopravní prostředek je k disposici komukoli, kdo by bez předchozí objednávky v čas, určený pro dopravu se dostavil a byl ochoten jízdné zapraviti. Když žal. úřad přes to, že st-l popřel existenci tohoto podstatného znaku periodické dopravy osob, uznal jej vinným přestupkem neoprávněného provozování této živnosti, vycházeje z mylného právního názoru, že tato okolnost je pro posouzení věcí irelevantní, dopustil se nezákonnosti.

Citace:

č. 7208. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 548-549.