Č. 7171.

Obecní notáři (Slovensko): O nároku na zápočet vál. pololetí podle notářského pensijního statutu bývalé župy tekovské a o určení pensijní základny ob. notáře podle téhož statutu.

(Nález ze dne 24. března 1928 č. 3750).
Věc: Ladislav N. v L. proti župnímu úřadu ve Zvolenu stran výměry pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když st-lova žádost o převzetí do státní služby při politické správě na Slov. byla opětovně odmítnuta a nařízeno přeložiti ho do výslužby, rozhodl správní výbor tekovské župy, že dává ho do výslužby podle statutu pensijního notář. ústavu; po delším řízení vyměřil žal. úřad nař. rozhodnutím st-li pensijní požitky na základě § 23 pens. statutu ve výši 92% posledního základního platu 3000 Kč a bytného 600 Kč a na základě 36 roků doby služební do pense započítatelné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Stížnost popírá správnost výše přiznané pense s hlediska uvedeného statutu, dovozujíc, že mylně byl prý za základ vzat obnos 3000 Kč na místě 3200 Kč, ježto nebylo hleděno k věkovému přídavku, jenž st-li, ačkoliv měl na něj nárok, dosud přiznán nebyl, a že dále při výpočtu služ. doby nebyla vzata v úvahu vál. pololetí, čímž by se služ. doba rozhodná pro výměru pense zvýšila na 38% roku. Pokud jde o připočtení vál. půlletí, opírá st-l svůj domnělý nárok podle obsahu stížnosti o uherskou normu. Zřejmě bezdůvodně, kdyžtě notářský pensijní statut býv. župy tekovské v příčině připočtení vál. let obsahuje jedině ustanovení v 3. odst. § 25, odvolávaje se toliko na min. nař. č. 4401/1915 (Rend. Tára z r. 1915 str. 2084), dle něhož vál. léta mohla býti započtena do pense pouze těm obvodním notářům, kteří zúčastnili se války v činné službě vojenské. Že by tomu tak bylo, st-l netvrdí, a ani ze správních spisů tato okolnost nevychází.
Co se týče základny pro vypočtení pense, stanoví § 23 cit. statutu, že pro vyměření pens. požitků notáře jest vžiti za základ sumu, která mu po rozumu §§ 1 a 7 zák. čl. XL: 1913 jako služné a věkový přídavek patří. Ustanovení tomuto nelze dáti jiný výklad, než že pens. základnu tvoří ony požitky, které notáři byly nějakým úředním aktem již přiznány, nikoli však ony, na které, ať již právem či neprávem si činí nárok, dokud ovšem o tomto nároku nebylo pravoplatně rozhodnuto. St-l nepopírá, že poslední základní plat jím pobíraný činil 3000 Kč, má však za to, že se má bráti za základ plat, který by mu příslušel, kdyby o žádosti za přiznání jeho bylo již bývalo kladně rozhodnuto. Tato okolnost jest však podle shora řečeného irelevantní a nelze shledati nezákonnost v tom, když úřad vycházel z platu st-lem posledně pobíraného, aniž tím jest však st-li bráněno, aby domáhal se rozhodnutí příslušného úřadu o svém domnělém nároku na další věkový přídavek a aby dle toho uplatnil případně nárok na zvýšení pense.

Citace:

Č. 7171. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 474-475.