Čís. 6590

.
Žalobou podle §u 916 obč. zák. nelze odporovati právoplatnému příklepu exekučně vydražené nemovitosti.
Úmluva, jíž se třetí osobě zavázal dražitel nemovitosti, že v tajné plné moci vydraží nemovitost pro onu třetí osobu a že se dá pro přechodnou dobu zapsati do pozemkové knihy pouze na oko, jest nicotnou.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1926, Rv I 1314/26.)
Jan Š., manžel žalující Kateřiny Š-ové, byl vlastníkem domu čp. 22 v B. Při exekuční dražbě domu v roku 1907 vydražila ho dcera Kateřiny Š-ové Marie Š-ová. Po smrti Marie Š-ové uzavřena byla roku 1914 za pozůstalostního řízení dohoda v ten smysl, že dům čp. 22 připadl dětem Marie Š-ové nezl. Emilii a Marii Š-ovým, Kateřině Š-ové byla pak přiznána v domě služebnost bytu. Smlouvou ze dne 9. března 1924 prodaly nezl. Emilie a Marie Š-ovy dům čp. 22 manželům Josefu a Marii B-ovým. Tvrdíc, že při dražbě domu čp. 22 stala se mezi ní a Marií Š-ovou úmluva, že skutečnou nabyvatelkou bude ona, domáhala se Kateřina Š-ová na nezl. Emilii a Marii Š-ových a na manželích D-ových, by byli uznáni povinnými, uznati, že trhová smlouva ze dne 9. března 1924 o domě čp. 22 v B. jest neplatnou, a svoliti k tomu, by na dům čp. 22 — Čís. 6590 —
1877
v В. bylo vloženo vlastnické právo pro žalobkyni. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Tvrzení žalobkyně, že při dražbě domu bylo ujednáno, že skutečnou nabyvatelkou a vlastnicí domu jest ona a že po uplynutí tří let bude ve veřejné knize zapsána jako vlastnice domu, bylo vyvráceno výpovědí svědka Dra R-a, jíž bylo dokázáno, že ujednání v tomto smyslu se mezi stranami nestalo. Ale, i kdyby se bylo stalo, měla by žalovaná pouze proti Marii Š-ové nárok na splnění této smlouvy. Žalobkyně se však při pozůstalostním jednání připojila k dohodě mezi dědici. Byla s tím srozuměna, aby na dům čp. 22 byla zapsána služebnost doživotního bytu pro ni a v případě prodeje domu s tím, aby dostala na místě služebnosti jednou pro vždy 200 K. Obsah protokolu jest úplně jasný a protokol obsahoval to, co bylo mezi stranami ujednáno. Tímto ujednáním vzdala se žalobkyně samozřejmě nároku na vlastnictví domu. Vlastnictví bylo vtěleno na dům. Usnesení, jímž vlastnictví bylo vtěleno, bylo doručeno žalobkyni a nabylo právní moci. Trhovou smlouvou ze dne 9. března 1924, která poručenský byla schválena, nabyli manželé Josef a Marie B-ovi vlastnictví domu. Nabyli vlastnictví v důvěře v knihy pozemkové. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Tvrzení odvolatelky, že při dražbě ze dne 11. března 1907 šlo o smlouvu na oko, tudíž o smlouvu neplatnou ve smyslu §u 916 obč. zák., je bezpředmětné, poněvadž Marie Š-ová nenabyla vydražené nemovitosti na základě smlouvy, nýbrž soudním příklepem (§§ 183 a 237 ex. ř.). Důsledkem toho nepřichází tu předpis §u 916 obč. zák. vůbec v úvahu a strana žalující není oprávněna, by soudní příklep, nabyvší právní moci, napadala žalobou opřenou o § 916 obč. zák. Pokud se týče dohody při projednání pozůstalosti po Marii Š-ové ze dne 16. ledna 1914, poukazuje soud odvolací na příslušná skutková zjištění prvého soudu, která soud odvolací jako spolehlivá přejímá za základ svého rozhodnutí. Podle skutečností prvým soudem zjištěných je vyloučeno, že by do protokolu ze dne 16. ledna 1914 bylo bývalo napsáno něco jiného, než strany ujednaly, že by obsah dohody podle protokolu ujednané neodpovídal pravé vůli stran, jmenovitě Kateřiny Š-ové a že by tato byla ve příčině obsahu dohody v omylu. Ostatně vešla odevzdací listina ze dne 27. února 1915 v právní moc, nezl. Emilie a Marie Š-ovy nabyly tím k domu čp. 22 práva vlastnického a žalobkyně není oprávněna, by dodatně obsah odevzdací listiny napadala žalobou. Konečně budiž zdůrazněno, že trhová smlouva ze dne 9. března 1924 byla uzavřena mezi nezl. Emilií a Marií Š-ovými jako prodávajícími a mezi Jaroslavem a Marií B-ovými jako kupujícími a že žalobkyně jako osoba třetí mimo příslušný poměr obligační stojící nemá vůbec práva, by se domáhala zrušení trhové smlouvy z důvodu její neplatnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka především v tom, že odvolací soud nepoužil předpisu §u 916 obč. zák., poukázav k tomu, že Marie Š-ová nenabyla vydražené nemovitosti na základě smlouvy, — Čís. 6590 —
1878
nýbrž soudním příklepem (§§ 183 a 237 ex. řádu), a že proto není oprávněna, by příklepu odporovala žalobou opřenou o § 916 obč. zák. Dovolatelka míní, že tento právní názor jest proto nesprávný, poněvadž příklepu předcházela jí tvrzená smlouva na oko, podle které bylo mezi ní a její dcerou Marií výslovně smluveno, že bude dražiti v jejím zastoupení, a že pouze na oko bude zapsána na přechodnou dobu jako vydražitelka do pozemkové knihy. Dále míní, že tato příklepu předcházevší smlouva má podle §u 916 obč. zák. posuzována býti podle své pravé podstaty, že tato smlouva na oko jest neplatná, a že na její místo nastupuje pravá smlouva, podle které podle úmyslu stran byla nabývatelkou domu č. p. 22 v B. ona, nikoliv její dcera Marie. Že v důsledku této neplatné smlouvy provedený příklep a všechny zápisy pozdější na listu B. jsou neplatné, a tím i vklad vlastnického práva pro manžele B-ovy, kteří vlastnictví nenabyli bezelstně. Že prý nerozhodným jest, že soudní příklep a odevzdací listina nabyly právní moci, poněvadž tato rozhodnutí nebyla jí doručena do vlastních rukou, takže proti nim nemohla použíti opravných prostředků. Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka dále v tom, že odvolací soud posuzoval úmluvu učiněnou před dražbou podle §u 936 obč. zák. a že uznal, že nárok na splnění smlouvy měl býti uplatňován v zákonité lhůtě jednoho roku. Dovolatelka míní, že šlo o smlouvu současně uzavřenou, podle níž se Marie Š-ová ústně před dražbou zavázala, že nebude ničeho namítati proti pozdější opravě knihovního zápisu, ku které nedošlo před smrtí Marie Š-ové jenom opomenutím. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka i v tom, jak odvolací soud posoudil dohodu ze dne 16. ledna 1914 při projednání pozůstalosti po Marii Š-ové. Dovolatelka míní, že odvolací soud předpokládá nesprávně, že je vyloučeno, by do protokolu bylo zapsáno něco jiného, než co bylo stranami ujednáno. Že podle jejího tvrzení je naopak vyloučeno, že prohlásila při zdravém rozumu, že se spokojí s vyplacením 200 K jednou pro vždy, dojde-li ku prodeji jejího domu z volné ruky. Tvrdí, že omyl zapisovatele anebo soudce není nikdy vyloučen, že proto měly býti připuštěny jí nabízené důkazy, že se stal omyl, a co bylo pravým úmyslem stran. Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka posléze v tom, že odvolací soud uznal, že nemá jako třetí osoba práva, by se domáhala zrušení trhové smlouvy. Dovolatelka míní, že není třetí osobou, stojící mimo závazkový poměr, nýbrž že jest skutečnou vlastnicí domu. Uplatněný důvod dovolací není opodstatněn, pokud se týče není proveden zákonitě potud, pokud se dovolatelka rozchází s odvolacím zjištěním. Nelze schváliti dovolatelčino mínění, že, když se Marie Š-ová ústně před dražbou zavázala, že nebude ničeho namítati proti pozdější opravě knihovního zápisu, k níž nedošlo před smrtí Marie Š-ové jenom opomenutím, tato příklepu předcházevší smlouva má podle §u 916 obč. zák. posuzována býti podle její pravé podstaty, že totiž tato smlouva na oko jest neplatná a že na její místo nastupuje pravá smlouva, podle níž podle úmyslu stran byla nabývatelkou domu č. p. 22 v B. ona, nikoliv její dcera Marie. Odvolací soud poukázal právem k tomu, že Marie Š-ová nenabyla vydražené nemovitosti na základě smlouvy, nýbrž soudním příklepem, a že proto dovolatelka nemůže napadati právní moci nabyvší příklep žalobou opřenou o § 916 obč. zák. Ráz jednání na oko není sice vyloučen tím, že při něm spoluúčinkoval úřad (soudní smír, soudní narovnání), avšak spoluúčinkuje-li ve veřejném zájmu veřejný orgán, jehož činnost tvoří podstatnou součást právního jednání, nelze mluviti o právním jednání na oko. Tomu tak i při veřejné dražbě nemovitostní. Ostatně podle dovolatelčiných přednesů v prvé stolici vůbec nelze mluviti o právním jednání na oko, ze zákona (§ 916 obč. zák.) absolutně neplatném, totiž o takovém, které bylo učiněno v úmyslu, že nemá býti učiněno vůbec nějaké jednání právní, ale také nelze mluviti o právním jednání předstíraném (§§ 916 a 1071 druhý odstavec obč. zák.), totiž o právním jednání na oko zřízeném s úmyslem, aby jím skryto bylo jiné jednání právní, totiž o takovém, u kterého jedině sluší použiti předpisů platných pro toto zahalené právní jednání. Tvrdila-li dovolatelka, že umluvila s vydražitelkou Marií Š-ovou, že bude dražiti v jejím zastoupení, mohlo k tomuto zmocnění v dražebním řízení podle §u 180 ex. řádu přihlíženo býti jenom tehdy, kdyby právo Marie Š-ové ku zastupování bylo prokázáno veřejnými listinami, nebo mocným listem veřejně ověřeným. Předpis §u 180 ex. řádu je svou povahou předpisem z veřejných důvodů velícím, jeho jakékoliv obcházení je jako zákonnému zákazu se příčící podle §u 879, prvý odstavec obč. zák. nicotné. Nemohla by tedy dovolatelka z takové smlouvy vůbec nabýti práv. To platí také o druhé části dovolatelkou tvrzeného ujednání, že totiž Marie Š-ová bude, ač byla vydražitelkou, které byl udělen pravoplatně příklep — zapsána pouze na oko na přechodnou dobu jako vydražitelka do pozemkové knihy. V druhé příčině lze sice přisvědčiti dovolatelce, že úmluvu před dražbou učiněnou nelze posuzovati podle §u 936 obč. zák., neboť je z tvrzeného obsahu této smlouvy zřejmo, že Marie Š-ová měla v tajné plné moci nemovitost pro dovolatelku vydražiti a do pozemkové knihy jako vydražitelka se pro přechodnou dobu dáti zapsati »pouze na oko«. Tedy mělo se státi něco, co je předpisem §u 180 ex. řádu z veřejných důvodů zakázáno výslovně. To plyne jasně také z dovolacích vývodů, podle kterých se Marie Š-ová ústně před dražbou zavázala, že nebude ničeho namítati proti pozdější opravě knihovního zápisu, ku které nedošlo před smrtí Marie Š-ové jenom opomenutím.

Citace:

č. 6512. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 696-697.