Čís. 6218.

Dodatky ve smyslu čl. 16 obch. zák. jsou součástkami firmy rovnocennými se součástí hlavní. Při převzetí staré firmy jsou nepřípustny jakékoliv změny firmy kromě dodatku, vyjadřujícího následnický poměr.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1926, R I 677/26.)
Návrh Rachelle M., majitelky firmy »Internationales Reisebureaux American Exchange Rudolf M.«, by bylo znění firmy změněno na »Bankhaus Rudolf M.«, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Zásadním požadavkem znění firmy jest, by odpovídalo pravdě a skutečnosti. To vysvítá z ustanovení čl. 15 a násl. obch. zák. Jedinou úchylku dovoluje čl. 22 obch. zák. v případě přechodu závodu smlouvou nebo dědictvím na nového nabyvatele, kde se připouští vésti závod dále pod dosavadní (starou) firmou a dovoluje se při tom vhodný dodatek vyznačující následnický poměr. Jiných změn než tento posléz uvedený dodatek obchodní zákon tedy nepřipouští při starých firmách a sluší ono výminečné ustanovení zákona, jakožto úchylku od všeobecných zásad pravdivosti firem, vykládati přesně. Proto při změně dosavadního znění staré firmy v jiné znění, jde o novou firmu, o které platí předpisy o požadavku pravdivosti nové firmy. V nynějším případě, kde majitelka firmy žádala za změnu dosavadního znění staré firmy »Internationales Reisebureaux American Exchange Rudolf M.« ve znění nové »Bankhaus Rudolf M.«, soud prvé stolice správně tuto změnu zamítl, poněvadž každé doplnění dosavadního znění staré firmy zněním jiným, novým, znamená v podstatě zrušení dosavadního znění staré firmy a zápis firmy nové. Opovězení firmy nové Bankhaus Rudolf M. však neodpovídá požadavku pravdivosti, poněvadž jméno Rudolf M. není jménem majitele firmy. Poukazem rekursu na ustanovení čl. 16 obch. zák. nelze změnu znění firmy v tomto případu odůvodniti, neboť ustanovení to jest sice všeobecného rázu ve příčině tvoření znění firmy, avšak při starých firmách jest nahrazeno zvláštním ustanovením čl. 22 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení rejstříkového soudu, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy, není také zmatečným a nedostává se proto podmínek §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolacímu rekursu vyhověno. Ku správným důvodům usnesení rekursního soudu, pokud se obírají přípustností změny odvozené firmy, stačí vzhledem k obsahu dovolacího rekursu dodati ještě toto: Jest mylným názor rekurentčin, že dodatky ve smyslu čl. 16 obch. zák., přípustné ovšem jen při tvoření nové firmy, nejsou součástí firmy. Takovéto dodatky jednou do firmy pojaté nejsou pak méněcennými součástkami, nýbrž jsou v ní součástkami rovnocennými se součástí hlavní. Rozeznávání jich má význam při tvoření firmy. Jakmile však firma byla jednou utvořena, činí všecky její součástky jednotný celek a jako takový požívají firemní ochrany. Nelze tedy při převzetí staré firmy (čl. 22 obch. zák.) nakládati s jejími součástkami libovolně, nýbrž nutno podržeti celou původní firmu, neboť vynecháním některé z jejích součástek pozbyla by firma své zvláštní povahy, stala by se firmou novou, kterou by pak bylo posuzovati s hlediska všeobecných předpisů o tvoření firem při kupci jednotlivci zejména dle čl. 16 obch. zák.

Citace:

č. 6218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 151-152.