Čís. 6209.

Má-li dlužník obecný soud na Slovensku, jest exekučním soudem pro exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníkovy proti poddlužníku, bydlícímu v historických zemích, soud, v jehož obvodu má sídlo poddlužník (§ 18 čís. 3 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 17. srpna 1926, Nd II 116/26.)
Záporný spor o příslušnost mezi okresním soudem v Moravské Ostravě a okresním soudem v Púchově (na Slovensku), který z těchto soudů má zakročiti jako exekuční soud v exekuční věci nezl. Jiřiny K-ové proti Františku R-ovi bytem v L., okres Púchov o 411 Kč s přísl. vzhledem na exekuci vedenou proti dlužníku zabavením a přikázáním k vybrání tomuto příslušejícího nároku na odbytné proti zaopatřovacímu ústavu Vítkovického horního a hutního těžařstva ve Vítkovicích jakožto poddlužníkovi, rozhodl Nejvyšší soud v ten způsob, že ustanovil příslušnost okresního soudu v Moravské Ostravě.
Důvody:
V důsledku čl. 2 zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. platí ve státě Československém utvořeném z tak zvaných historických zemí, patřivších dříve k Rakousku a ze Slovenska a Podkarpatské Rusi dvoji zákonodárství, arciť nikoli obojí v celé státní oblasti, nýbrž každé ve své části nyní jinak jednotného nedílného státního celku (§ 3 úst. list. ze dne 29. února 1920, čís. 121 sb. z. a n.). Totéž platí i pro obor exekučního práva, v němž platí pro bývalé historické země exekuční řád ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák. a uvoz. zák. z téhož dne čís. 78 ř. zák., kdežto pro Slovensko a Podkarpatskou Rus má platnost zase čl. LX : 1881 se změnami a doplňky dále vyhlášenými. I když zákon ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. (nyní zákon ze dne 8. června 1923, č. 123 sb. z. a n.) v čl. III č. 3 a čl. VII č. 2 písm. i ustanovuje, že tuzemskem ve smyslu civilních řádů soudních jest území Československé republiky, v němž tyto zákony platí, sluší tomu rozuměti jen ve smyslu právě dotčeném. Má-li tedy v tomto případě dlužník svůj obecný soud ve věcech sporných na Slovensku, tedy mimo zdejší právní oblast, přichází pro stanovení příslušného exekučního soudu v úvahu předpis § 18 čís. 3 ex. ř. věta druhá, kde se stanoví, že, nemá-li dlužník svého obecného soudu ve věcech sporných v tuzemsku, t. j. v téže právní oblasti, povolán jest jako exekuční soud zakročiti okresní soud, v jehož obvodě jest bydliště, sídlo nebo pobyt poddlužníka. Dle toho jest tedy okresní soud v Mor. Ostravě tím soudem, který v této věci jako soud exekuční zakročiti má.

Citace:

č. 6209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 138-139.