Čís. 6391.

Byl-li věřitel s odporem proti platnosti vkladu zástavního práva poukázán, by do měsíce podal žalobu (§ 231 ex. ř.), trval jeho právní zájem na bezodkladném určení pouze po tuto dobu. Podána-li žaloba určovací až po této lhůtě, bylo na žalobci, by tvrdil a prokázal právní zájem — Čís. 6391 —
1504
jem na bezodkladném určení právního poměru. K odůvodnění právního zájmu ve smyslu §u 228 c. ř. s. stačí každá, tedy i hospodářská újma, která by žalobci bez žádaného určení mohla vzejíti.
(Rozh. ze dne 20. října 1926, Rv I 55/26.)
Žaloba o určení, jak v důvodech uvedeno, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání uplatňující dovolací důvody dle §u 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., není odůvodněno. Žalující družstvo domáhá se, by bylo uznáno právem, že jest zřízení a podepsání listiny o uznání dluhu ze dne 10. září 1924, kterou žalující družstvo uznalo pohledávku žalovaného 13 500 Kč s přísl. a svolilo, aby se na nemovitosti zapsané ve vložkách číslo 1622 a 1627 obce K. vložilo právo zástavní za pohledávání žalovaného 13 500 Kč se 5%ními úroky a se 6%ními úroky z prodlení a náklady do 1 350 Kč, a vydobytý vklad práva zástavního za tuto pohledávku 13 500 Kč s přísl. ve vložce číslo 1622 a 1627 obce K. neplatný a že jest žalovaný povinen to uznati. Jest rozhodnouti předem, o jakou žalobu jde. Že nejde o žalobu odpůrčí ve smyslu odpůrčího zákona rozpoznal správně již první soud. Neboť k takovéto žalobě jest oprávněn pouze věřitel dlužníka (§ 8 odp. řádu), nikoli dlužník sám, nehledíc k tomu, že žaloba, o niž tu jde, se neopírá vůbec o žádný z odpůrčích důvodů v § 2 a 3 odp. řádu uvedených a nehoví také předpisu §u 12., neuvádějíc, co má žalovaný za účelem uspokojení věřitele plniti nebo trpěti. Jde tu o určovací žalobu podle §u 228 c. ř. s., neboť žalobce usiluje svou žalobou o určení, že neexistuje a je neplatným právní poměr založený mezi stranami zřízením a podepsáním listiny o uznání dluhu 13 500 Kč a zejména vydobytým vkladem práva zástavního. Nezbytným požadavkem určovací žaloby jest však, aby žalobce měl právní zájem na tom, aby právní poměr byl najisto postaven soudním rozhodnutím co nejdříve. Tento požadavek jest pro soud otázkou právního posouzení, kterou jest zkoumati z úřední povinnosti. V teorii a praxi se uznává, že k odůvodnění právního zájmu ve smyslu § 228 c. ř. s. stačí každá, tedy i hospodářská újma, která by žalobci bez žádaného určení mohla vzejíti. Bylo proto věcí žalující strany, by tvrdila a prokázala, jaká újma jí hrozí z toho, že byla zřízena ve prospěch žalovaného uvedená listina o uznání dluhu a vydobyto bylo pro něho na jejím základě zástavní právo. Žalující strana však v žalobě neuvedla zvláštních skutečností k odůvodnění svého právního zájmu na bezodkladném zjištění právního poměru. Ze žaloby jde toliko na jevo, že žalující straně šlo zejména o to, by vklad práva zástavního vydobytý na základě napadené listiny byl uznán neplatným. Kdyby byla žalující strana v době jednoho měsíce, poskytnuté jí usnesením okresního soudu ze dne 16. ledna 1925, podala žalobu, by prokázala námitku uplatňovanou odporem proti pohledávce žalovaného 13 500 Kč, bylo by ovšem ve sporu tom vzhledem k onomu soudnímu příkazu přiznati jí právní zájem na bezodkladném zjištění — Čís. 6392 —
1505
právního poměru mezi stranami uvedenou listinou založeného. Tento právní zájem žalující strany trval však právě jen po dobu oné měsíční lhůty, neboť po jejím uplynutí nebyl již exekuční soud vázán jejím odporem a byl naopak povinen podle § 231 ex. ř. k návrhu každého oprávněného odporem dotčeného, v tomto případě tedy žalovaného, provésti rozvrh, nehledíc k odporu. Takové žaloby žalující strana, jak není sporno, nepodala. Zákon (§ 231 poslední odstavec ex. ř.) ovšem dovoloval žalobkyni, by i po uplynutí oné lhůty uplatňovala své lepší právo žalobou, tedy žalobou, o niž tu jde. Раk-li však je uplatňuje, jak řečeno, žalobou určovací, musí prokázati zvláštní zájem na bezodkladném určení právního poměru, kterým však již nemůže býti zájem, by věřiteli nebyla přikázána z nejvyššího podání jím ohlášená pohledávka, ježto tento pro ni již zanikl před podáním žaloby. Ostatně žalobkyně v žalobě netvrdí ani, že má takový právní zájem na bezodkladném určení právního poměru, ani že má nějaký jiný. A přece bylo její povinností to tvrditi a prokázati. Раk-li však zájmu takového neprokázala, musí se svou žalobou podlehnouti, poněvadž nevyhověla podmínkám procesním právem stanoveným.

Citace:

č. 6391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 467-469.