Čís. 6219.

Učinil-li za sporu jednoho veřejného společníka a likvidátora proti druhému veřejnému společníku a likvidátoru o odvolání žalovaného jako likvidátora, žalobce návrh, by bylo povoleno prozatimní opatření zřízením zajišťovacího správce pro veřejnou obchodní společnost a navrhl v tom směru určitou osobu, nebyl soud oprávněn tuto třetí osobu jmenovati likvidátorem podle čl. 133 obch. zák.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1926, R I 697/25.)
Veřejná společnost Bratří Sch-ové vstoupila v likvidaci a likvidátory byli oba veřejní společníci František Sch. a Rudolf Sch. Dne 28. dubna 1926 podal František Sch. a Rudolf Sch. žalobu, jíž se domáhal jeho odvolání jako likvidatora pro neshody, zejména pro udánlivé nesprávnosti Rudolfa Sch-a a průtahy při likvidaci. Podáním ze dne 29. dubna 1926 učinil František Sch. k zajištění nároku žalobou vymáhaného návrh na povolení prozatimního opatření zřízením zajišťovacího správce pro závod firmy bratří Sch-ové na dobu až do právoplatného vyřízení zahájeného sporu a navrhl za správce Viléma W-a, obchodníka v L. Prvý soud usnesením ze dne 23. května 1926 ustanovil s poukazem k čl. 133 obch. zák. Viléma W-a likvidatorem jmenované firmy a zamítl návrh na povolení prozatimního opatření zřízením zajišťovacího správce, poněvadž účelu prozatimního opatření bylo dosaženo zřízením likvidatora a návrh na povolení prozatimního opatření mimo to dle §u 379 a 381 ex. ř. nebyl osvědčen. Proti tomuto usnesení, pokud jím byl návrh na povolení prozatimního opatření zamítnut a to také z důvodu nedostatečného osvědčení podle §§ů 379, 381 ex. ř. nepodala ohrožená strana stížnosti. Prvou část usnesení, jíž byl zřízen Vilém W. likvidatorem, napadl žalovaný Rudolf Sch. Rekursní soud změnil napadené usnesení, vyloučiv z něho odstavec, jímž byl zřízen Vilém W. likvidatorem. Důvody: Dle čl. 133 obch. zák. může soud k návrhu veřejného společníka z důležitých důvodů jmenovati likvidatory veřejné společnosti. Veřejný společník František Sch., zároveň likvidator zrušené společnosti podal na likvidatora Rudolfa Sch-a žalobu na jeho odvolání jako likvidatora a učinil návrh, by až do právoplatného rozhodnutí o tomto zažalovaném jeho nároku vydáním prozatimního opatření ustanoven byl zajišťovací správce pro jmenovanou firmu, proti kterémuž prozatimnímu opatření se však žalovaný Rudolf Sch. vyslovil z toho důvodu, že předpokladů § 381 ex. ř. pro povolení navrženého opatření tu není, a poukázal při tom pouze na ustanovení čl. 133 obch. zák. Návrh, aby byl ve smyslu čl. 133 obch. zák. ustanoven soudem likvidator, nebyl žádným veřejným společníkem učiněn. Pro ustanovení takové nedostává se proto návrhu veřejného společníka, od kterého zákon opatření to činí závislým, pročež k rekursu veřejného společníka Rudolfa Sch. slušelo napadené usnesení změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem změnil usnesení prvého soudu, vyloučiv vůbec prvý odstavec, neboť pro zákrok soudu ve smyslu čl. 133 obch. zák. nedostávalo se nezbytného návrhu některého z obou veřejných společníků. Návrhu takového neučinil ani společník František Sch., který se žalobou domáhal odvolání druhého společníka jako likvidatora ve smyslu čl. 134 obch. zák., nevzdav se pro svou osobu funkce likvidatora příslušející mu již po zákonu a přiznanou mu ostatně i společenskou smlouvou. Poukaz žalovaného Rudolfa Sch. ku čl. 133 obch. zák. při výslechu o návrhu na povolení prozatimního opatření dne 4. května 1926 nelze rovněž pokládati za návrh na zřízení likvidatora na místě obou likvidatorů dosavadních a ani prvý soud své rozhodnutí o toto vyjádření neopřel. Napadené usnesení hoví tedy stavu věci i zákonu.

Citace:

č. 6219. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 152-154.